Clinton je odporný, říká otec Lafferovy křivky
se světoznámým ekonomem
EXKLUZIVNĚ
Americký ekonom Arthur Laffer, duchovní otec proslulé Lafferovy křivky, říká v londýnském exkluzivním rozhovoru pro Týdeník ECHO: „Od té doby, co Clinton opustil úřad, vydělal asi sto milionů dolarů. Za účast na konferencích, kde promlouvá. Můžu ho sledovat v televizi, je ho plné YouTube. Proč mu, k čertu, lidé stále platí tolik za nějaký omílaný řeči?!“
Takřka přes ulici od Bílého domu bývala restaurace Two Continents. Dostaveníčko si v ní dávali vrcholní washingtonští politici a úředníci. Třeba Dick Cheney a Donald Rumsfeld. O necelých třicet let později se potkají v administrativě George Bushe mladšího, v roce 1974 zato zasedli ke stolu dnes již zaniklého podniku s jistým mladým ekonomem. Jmenoval se Arthur Laffer. To setkání by bylo jen jedním se stovek a tisíců podobných, která se v restauraci uskutečnila. Kdyby ovšem Laffer neučinil cosi, zač by mu jeho matka, jak sám později přizná, pěkně vyhubovala. Kdyby totiž nezačal čmárat na jídelní ubrousek. Cheney a Rumsfeld tak mohli „v premiéře“ v ekonomově čmáranici rozpoznat křivku, která později získá přívlastek Lafferova. Dnes je z ní zcela jistě jedna z nejproslulejších křivek vůbec. Zaklínají se jí politici i ekonomové po celém světě. Restaurace Two Continents už neexistuje, křivka, jež v ní vznikla, zůstává. Tak trochu vítězství ducha nad hmotou…
Navzdory současnému odvracení se od idejí volného trhu Laffer optimisticky věří v opětovné obrácení se k nim. „V uplynulých zhruba čtrnácti letech uvádíme více a více regulací, zabředáme do hlubších a hlubších deficitů a spouštíme nové a nové vládní programy,“ hodnotí svoji, americkou ekonomiku. „Ale není to vlastně nic neobvyklého. Nakonec se vrátíme zpět k liberálním idejím a opatřením typickým pro Reaganovu éru.“ Je v tomto případě přání otcem myšlenky ekonoma, který nostalgicky vzpomíná na svá mladší léta, nebo jde o objektivní zhodnocení reality?
„Víte, Bill Clinton je odporný člověk,“ nebere si Laffer servítky, když hodnotí amerického exprezidenta. „Ale snížil řadu daní, provedl řadu prorůstových škrtů v sociálních výdajích a omezil vládní výdaje obecně. Od Reagana po Clintona Spojené státy zažívaly období neuvěřitelné prosperity.“ Lidé si brzy uvědomí, že více státu, více vlády a více regulací k podobné prosperitě nevede, míní Laffer.
Chcete si článek přečíst celý? Stáhnětě si Týdeník ECHO
APLIKACI TÝDENÍKU ECHO PRO IPAD SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE.
