Sobotka a bafuňáři z pražské ČSSD se bojí důchodce, říká Paroubek
Jiří Paroubek chce morálně podpořit ČSSD
ROZHOVOR
Jan Zatorsky
„Jsou to maršálové bez vojska. Spíš bafuňáři, kteří cítí konkurenci. Já tyhle lidi nemůžu brát vážně,“ říká Jiří Paroubek o hlasech zevnitř vedení ČSSD, které se postavily proti jeho návratu do strany. Sám bývalý předseda svůj ohlašovaný návrat do ČSSD nijak nepřeceňuje. Říká, že chce jakožto téměř 65letý důchodce a historicky nejúspěšnější předseda ČSSD, vstoupit do strany pouze jako řadový člen. V rozhovoru pro deník Echo24 také dodává, že pokud ČSSD jeho návratu zabrání, způsobí si tím celostátní ostudu. „V té těžké situaci, ve které strana je, jsem se rozhodl ji morálně podpořit svým vstupem,“ řekl Paroubek ještě před tím, než se pražská ČSSD postavila proti jeho vstupu.
V sobotu, v den programové konference ČSSD, na které byl představen program strany do podzimních sněmovních voleb, se objevily informace, že se vracíte do strany. Bylo to načasování pouhá náhoda?
Já myslím, že naprostá. Předseda místní organizace a současně člen Ústředního výkonného výboru Marek Semrád o tom chtěl hovořit na schůzi výboru na té programové konferenci, kde jaksi diskuze nebyla připuštěna. No, tak to dal písemně – to je celé. Já sám jsem se to taky dozvěděl až od novinářů, že to sdělil. Ale kdyby mu byla umožněná diskuze na schůzi ústředního výboru, tak by to asi nesděloval.
V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.
Hned o víkendu proti vám vystoupil například dnes už bývalý předseda strany Bohuslav Sobotka. Prohlásil, že by se ČSSD neměla vracet do minulosti s lidmi, kteří na ni opakovaně útočili a snažili se stavět konkurenční politické subjekty. Lubomír Zaorálek zase řekl, že by s vaším návratem podle stanov musela souhlasit pražská organizace, která podle jeho informací dává jasně najevo, že o váš návrat zájem nemá. Jak na vás působí, když se proti vám postavili členové ČSSD?
Ale tak především se nepostavila pražská organizace, už vůbec ne členové, ale nějací maršálové bez vojska. Spíš bafuňáři, kteří cítí konkurenci. Pro ně je konkurence kde kdo, takže i 65letý důchodce. Já si myslím, že tyhle lidi nemůžu brát vážně.
Jaká je tedy nyní situace, co se týče vaší stranické přihlášky?
Já to nijak neřeším, abych vám pravdu řekl. Půjdu pod nějakou místní organizaci, kde jsem podal přihlášku. A jestli to bude teď v červnu a ta přihláška třeba bude projednávána v září několik dní nebo týdnů před volbami, tak myslím, že to bude tak optimální doba o těch věcech jednat. Já v tom nebudu činit žádné další kroky.
Skutečně byste neměl žádné vyšší ambice?
Pokud jde o ty ambice, tak na to přišli relativní bývalí, a doufám, že budoucí kolegové. Sobotka a spol. a také bafuňáři z pražské stranické organizace, kteří už teďka, aniž vidí, jak to dopadne při tom demokratickém jednání, říkají, jak to dopadne. Takže to jednání asi tak demokratické nebude. Ale to mě neodradí. Prostě jestli chtějí mít celostátní osudu, tak jí budou mít.
Takto to vnímáte? Že pokud vás nepřijmou zpátky, způsobí si strana ostudu?
No tak samozřejmě, že ano. Tady nemají jediný důvod. Že jsem poškodil stranu? To je legrace přece. Oni za tu dobu, co jsem přestal být předsedou, kdy strana měla přes 22 % hlasů ve volbách, což byl výsledek, za který jsem se hluboce styděl, tak dneska jsou na 8 až 10 procenty. Tak kdo poškodil stranu? Oni, nebo já?
Co výtky dosluhujícího premiéra Sobotky, že jste opakovaně útočil na stranu?
Ale to jsou dětské výpady. Když na mě někdo útočí, tak se bráním. To je všechno. Jestli dělají chyby, tak jsem o nich psal nebo hovořil. Každopádně chyby dělají každý týden, tohle je další z jejich seriálu chyb. Takže jestli se diví, že z 22 procenty klesli na 8 až 10, tak já se nedivím. Ale v té těžké situaci, ve které strana je, jsem se rozhodl ji morálně podpořit svým vstupem, což by takto mělo být vnímáno a ne jako pokus o nějaký mocenský comeback, protože k tomu opravdu nemá v tuto chvíli zájem. Řeším své rodinné problémy. A ani si nemyslím, že vhodným odrazovým můstkem ke katapultováním mně do vedení strany místní organizace v Cerhenicích. Čili to je způsob uvažování intrikánů typu Sobotky a ubožáků typu Dolínka. Pokud je z takových lidí složené vedení sociální demokracie, je to smutné. Víte, já jsem nepodal přihlášku na předsedu sociální demokracie. Podal jsem jenom přihlášku na pozici člena místní organizace v Cerhenicích, kterážto se schází jednou za dva nebo za tři měsíce. Takže můj vliv na chod strany by byl minimální. Myslím si, že je to tak dramatizováno zbytečně jako s kanónem na vrabce. Tím jenom zvyšují můj význam, který v tuhle chvíli bych já osobně ani nepřeceňoval.
Nechal jste se slyšet, že kdybyste byl na straně vedení ČSSD, snažíte se využít každou pomocnou ruku. V čem byste straně mohl pomoci?
Jak jsem řekl, je to záležitost morální podpory. Kdyby mě nějakým způsobem chtěli využít třeba k radě, k něčemu, co bych snad nezkazil, tak bych byl samozřejmě připraven. A to zcela zdarma. Nejsem závislý ani na penězích od někoho. Ale ten morální přínos bych viděl jako hlavní.
Psalo se, že vás k návratu vyzvali sami členové z Cerhenic na Kolínsku. Sám jste tedy o to být znovu členem sociální demokracie neusiloval?
Myslím si, že je to jako v tangu. Někdo je vyzván a ten druhý jde tančit. Když mě samozřejmě někdo pozve k tanci, pokud je to krásná dáma, tak jdu. Víte, mě vyzvalo asi 20 místních organizací, ale ty Cerhenice se z řady důvodů hodily a zdály se mi nejvhodnější. Je tam výborný starosta, který má výsledky, kterých si vážím.
Jaké byly ty další nabídky? Během loňského listopadu se třeba mluvilo o nabídce ze stranických buněk v Libereckém kraji nebo na Praze 5.
V Liberci jsem ani příliš neuvažoval, že bych vstupoval do strany. Tam šlo spíš o to, že bych kandidoval jako nestraník na čele krajské kandidátky ve sněmovních volbách. O tom jsme jednali. V tom tam byla většina okresních organizací zajedno, ale pak to zarazil předseda Sobotka.
