Benešovy dekrety: stát může kvůli znárodnění přijít o miliardy

Obvodní soud pro Prahu 1 řeší přelomový spor, který může posunout restituční náhrady za znárodněný majetek před únor 1948. V konečném důsledku se může stát dostat do situace, že by dědicům musel vyplácet miliardy korun.

Kauza se točí okolo dekretu prezidenta republika Edvarda Beneše z 28. října 1945. Beneš se tehdy podepsal pod výnos číslo 100, kterým stát zkonfiskoval banky, doly nebo velké průmyslové podniky. Součástí tohoto dekretu jsou ovšem i paragrafy, podle kterých měla být za zabavený majetek vyplacena náhrada. Jenže to stát nikdy neudělal.

U Obvodního soudu pro Prahu 1 se nyní sešly tři žaloby na odškodnění právě podle tohoto Benešovova dekretu – týkají se Porkerovy továrny na mlýnky na maso, Víznerovy továrny na výtahy a Mrázovy továrny v Chocni.

Všechny tři fabriky spojuje, že se jejich dědicové od počátku 90. let marně domáhali navrácení majetku podle zákona o mimosoudním vyrovnání. Jenže úřady a posléze i soudy pak pokaždé konstatovaly, že majetek nemůže být navrácen, protože znárodnění se odehrálo „mimo rozhodné období“, tedy před únorem 1945 – na základě Benešova dekretu z podzimu 1945.

Proto se potomci významných předválečných průmyslníků rozhodli požádat o náhradu za zabavený majetek, jak s ní Benešův dekret počítal. „Nikdo z nich náhradu nikdy nedostal,“ uvedl pro ECHO24.cz právník Martin Kölbl, který v tomto sporu zastupuje jednu ze žalujících stran.

Stát na základě Benešova dekretu z 28. října 1945 znárodnil doly, banky a další velké podniky. Ačkoli prezidentův výnos počítal s náhradami pro majitele, státní úřady nikdy žádné odškodnění nevyplatily.

Dědicové se nejprve o náhradu přihlásili na ministerstvo financí, které požadavky pokaždé zamítlo. Jedním z důvodů bylo i to, že nárok na odškodnění je už promlčen. Kauza se pak v různých fázích dostala až k Ústavnímu a Nejvyššímu správnímu soudu. Oba shodně konstatovaly, že tyto případy promlčené nejsou a že občan nemůže být trestán za to, že státní úřady po 28. říjnu 1945 už ani nevydaly příslušné prováděcí předpisy, podle nichž měla být náhrada vyplacena – jak nařizoval Benešův dekret číslo 100.

„Tři žaloby tedy leží na Obvodním soudu pro Praha 1, provádí se důkazy a rozhodnuto zatím není,“ řekl právník Martin Kölbl. Dodal, že kvůli těmto průlomovým sporům vznikla dokonce neformální skupinka právníků, jejímž členem je například bývalý děkan právnické fakulty. Občas se sejdou a probírají pokračující spor. Podle všeho ale bude ještě trvat několik let, než soudy definitivně rozhodnou.

Pokud by dědicům znárodněných továren náhradu za znárodněný majetek přiznal, mohl by se stát dostat do nepříjemné finanční situace. Podniků, které v roce 1945 zkonfiskoval na základě Benešova dekretu, mohou být tisíce. Všichni potomci by se pak také mohli začít hlásit o odškodnění a stát by nejspíš musel vyplácet miliardy korun.