1 Rozhovor také o konci bezstarostnosti

Petr Fiala: Nemít žádný názor je horší než se mýlit

Témata:

Heslo ODS je „Patříme na Západ, ne na Východ!“ Někteří si myslí, že je za tím přílišná obava z Ruska a že ODS pomíjí, že je Západ také v krizi. Jak na ty námitky odpovídáš?

Pro pravicovou stranu je heslo „Patříme na Západ, ne na Východ“ naprosto přirozené, jak pro člověka dýchání. Kam bychom proboha jinam patřili? Pravicová strana se k Západu hlásí, je jeho součástí a chce se podílet na jeho dobrém vývoji. A že je Západ v krizi? Málokdo o tom píše tolik jako já. A to je přece výzva s tím něco dělat, a ne začít jíst pro jistotu více rýže, protože když je Západ v krizi, tak holt přijdou Číňané. Takové myšlení je mi úplně cizí. Když Baník prohraje se Spartou 0:5, tak se taky ostravští fandové nestanou sparťany. Snad jen blázen nebo úplný slaboch. A tady máme považovat za normální, že když má Západ problémy a nedaří se mu, že budeme podporovat Rusko a Čínu? To hlásají nepřátelé naší země. Každý musí vědět, kde stojí.

Otázku vztahu k Rusku rozdmýchávají média vzhledem k výrokům prezidenta Zemana a jiných. Tato otázka rozděluje i českou pravici…

Já nevím, jestli to skutečně rozděluje českou pravici. Obhájci Ruska u nás, kteří o sobě říkají, že jsou pravičáci, jsou jen hodně hlasití. Těch tzv. pravicových obhájců Ruska je hrozně málo, z těch tisíců lidí, se kterými se různě setkávám, je to pár jednotlivců. Ale mají dost prostoru. Pochybuji, že jen svojí zásluhou, nepodceňoval bych sofistikovaný vliv ruské propagandy. Ovšem rozlišme dvě věci: diskusi o tom, jak máme jako Západ k Rusku přistupovat, a víru v Rusko jako v alternativu ke „zkaženému“ Západu.

Že je Západ v krizi? Málokdo o tom píše tolik jako já. A to je přece výzva s tím něco dělat, a ne začít jíst pro jistotu více rýže, protože když je Západ v krizi, tak holt přijdou Číňané.

To první pokládám za legitimní. Jestli s Ruskem více jednat, nebo ho naopak ekonomicky i jinak tlačit ke zdi, jestli fungují sankce, nebo ne, o tom veďme věcnou debatu. Druhá pozice, jakési upínaní se k Rusku jako k naději, když je na tom Západ špatně, snad ani nestojí za řeč. Rusko nikoho nespasí a nikdy to nedokázalo, „křesťanské Rusko zachraňující Západ“ je představa ukazující velkou neznalost ruské společnosti a politiky. Pro pravici jsou důležité „západní“ hodnoty, individuální svoboda spojená s odpovědností, demokratické instituce, ale především vláda práva, silná občanská společnost atd. Nic z toho nebo jen velmi málo nalezneme v Rusku.

Jedna z tvých knih se jmenuje Na konci bezstarostnosti. V souvislosti s migrační krizí se hodně mluvilo o zbytečném strachu a obavách. Někteří politikové a především intelektuálové tvrdí, že je tento strach uměle vyvoláván. Kde dnes hledat jistoty a bezpečí?

Musíme si uvědomit, že se svobodou se pojí nejistota. Dnes lidi chtějí všechno zabezpečit, jenomže to v globalizovaném prostoru nejde. Když dřív prošel vesnicí cizinec, všichni to věděli. Když přijeli cikáni, zavřeli místní lidé svoje slepice do kurníku, aby jim je nesnědli. Mluvím prosím jazykem dřívější doby, aby mě zase někdo neobvinil z nekorektnosti či něčeho horšího. Přehledný svět se sociální kontrolou je trochu nesvobodný, ale více bezpečný. Globalizovaný, integrovaný, otevřený svět, i když je spoután téměř nesnesitelnou byrokratickou kontrolou, je přece jen trochu nebezpečný. Vždycky budeme hledat rovnováhu mezi jistotou a svobodou. Řešení existuje. Já bych nechal lidi v naší části globální vesnice v klidu žít a moc se jim do toho nemíchal a soustředil se na to, aby jim nikdo, kdo přijde, nemohl „krást slepice“. A kdyby těch cizinců, co chtějí krást, bylo moc, aby se vůbec do vesnice nedostali. To je docela uskutečnitelný cíl.

Při pohledu na strašlivé mediální manipulace Islámského státu a na nejrůznější formy teroristických ataků, které vidíme takřka v přímém přenosu – na zemi byli vždycky šílenci, ale nepřibývá jich nějak?

Růst násilí mě nepřekvapuje. Bohužel. Protože slábne naše schopnost mu čelit. Násilí se lze bránit jen násilím. Zní to divně, ale vysvětlím to. Násilí, zlo, brutalita jsou vždy latentně přítomny, jen legitimizovaným násilím držíme zločinné, bezuzdné násilí na uzdě. Člověk je bytost s oslabenými biologickými instinkty, ty mu nahrazují instituce. Navzájem se nevyvraždíme jen proto, že jsme si vytvořili pevné předivo vztahů a institucí. Čím bude stát slabší (ne menší, slabší, to je obrovský rozdíl), tím bude více násilí. Čím více budeme rozbíjet a zpochybňovat tradiční instituce, jako je rodina nebo škola, tím více prostoru pro násilí poskytujeme. Čím více se budou zločinci navzájem beztrestně podporovat prostřednictvím sociálních sítí, tím více bude násilí přibývat.

Zajistit bezpečnost je základní úkol státu. Je k ničemu důstojnost a právo na kdeco, když ti jde o život. Nám dnes v Evropě jde o život a budeme se zabývat příkonem vysavačů. Panebože, to je úpadek. Musíme se začít věnovat podstatným věcem a dávat správné signály. Dnes se v různých zemích na Západě vyhazují lidé z univerzit, když řeknou, že ženy a muži jsou rozdílní, a proto nemusí dělat všichni totéž, ale když tam někdo bude hlásat radikální islám, tak ho titíž postmoderní inkvizitoři budou hájit. To je sebevražedná kultura.

Jak na problémy Evropy reagují čeští politici? Začněme Bohuslavem Sobotkou. Je samozřejmé, že ho jako opoziční politik budeš kritizovat, co ti ale vadí nejvíce?

Mně by vlastně ani nevadilo, že má Bohuslav Sobotka na Evropskou unii jiné názory než já, pokud bych věděl, jaké jsou. Říkáš, že je samozřejmé, že ho budu jako opoziční politik ve věci EU kritizovat. Ale přiznám se, že pro mě to až tak samozřejmé není. Vysvětlím proč. Stále si myslím, že v otázkách zahraniční politiky bychom se měli snažit dosáhnout co největší shody, zvláště pokud jde o naše národní zájmy. Zahraniční politika, a k ní pořád počítám i evropskou politiku, by neměla být předmětem každodenního politického boje. Přece nemůže být tak těžké si říct, na jakých zájmech se všichni shodneme, a ty potom prosazovat.

V případě Brexitu jsem opakovaně vyzýval k tomu, ať si všichni sedneme dohromady, vláda s opozicí, a zkusíme najít národní shodu. Musíme se přece bavit o tom, jak bude Česká republika dál postupovat. Vláda na to nereaguje, premiér Sobotka nikdy o své pozici k EU žádnou ucelenou představu nepředložil, tak ani nemám s čím diskutovat a polemizovat. Chce Sobotkova vláda přijmout euro, nebo ne? Ví to někdo? Já to tedy nevím. A když poslouchám výroky klíčových představitelů vlády, tak je mi jasné, že to nevědí ani oni. Ale jak se pak máme bavit o nějaké národní pozici a prosazování národních zájmů? Nemít žádný názor a žádné zájmy je horší než se mýlit.

Řada politiků po Brexitu neví, jakou pozici má nyní zastávat. Jakou politiku hájí český prezident? Není plný rozporů, když například hájí zavedení eura pro ČR a současně brojí proti špatné migrační politice?

Miloš Zeman samozřejmě plný rozporů je. A správně říkáš, že se to projevuje právě v evropských otázkách. Zeman je levicový intelektuál a současně pragmatický politik hodně využívající nálady svých voličů. On by asi chtěl federalizovanou Evropu, ale současně je mu jasné, že lidé už nic takového nechtějí. To vyvolává ta vnitřně protikladná tvrzení, která ale jeho voličům nevadí. Nakonec nás to nemusí překvapovat – dialektika je přece součástí levicového postoje. Protože je vláda v zahraniční politice slabá, nejednotná a bez názoru, tak nechává prostor Miloši Zemanovi. A pak se nestačíme divit, jak hlava státu vysílá tu eurofederalistické, tu proruské, tu pročínské signály, v jednu chvíli by prezident šel do války s Islámským státem, pak zase nabízí mírové řešení kdečeho.

Za nejhorší politický fenomén považuji v současné ČR Andreje Babiše, a to nejen proto, že jeho politika nemá jasné ideové obrysy, ale že významně oslabil kontrolní demokratické mechanismy. Kde vidíš jeho pozici vzhledem k současné mezinárodní situaci?

Babiš na mě působí, jako by o mezinárodních vztazích nikdy nepřemýšlel. Jinak by snad ani nemohl v tak krátkém čase vydávat tolik protiřečících si výroků. Nad jeho názory na mezinárodní politiku by bylo nejlepší mávnout rukou, jsou to nekonzistentní, občas silácké a často naivní výroky. Jenomže nešťastnou shodou okolností se nějak stalo, že je vicepremiérem (i když on sám si myslí, že není, jak kdesi řekl) a ministrem financí, tak se občas přihodí, že ho někdo poslouchá. Tak jak je ale z hlediska výsledků slabý politik doma, tak i jeho výroky směrem „do světa“ nemají velkou váhu. Nebo lépe: nemají žádnou váhu a on ho taky v zahraničí nikdo vážně nebere. Škody to moc neudělá, ale výsledky z toho taky žádné nebudou. V poslední době bych mohl mít radost, protože Andrej Babiš doslova vykrádá dlouhodobý program ODS. Už se dokonce označil i za eurorealistu, vyzývá k ochraně hranic, k reformě Unie atp. Jenomže radost z toho mít nemohu, protože Andreji Babišovi se to nedá věřit. Před rokem říkal něco úplně jiného. Za pár týdnů to bude říkat zase. Problém s populisty je jeden: chvilku s nimi souhlasíš, chvilku ne, ale nikdy nevíš, co si vlastně myslí a co budou dělat.

Všechny Newslettery ve formátu PDF najdete zde na webu Pravého břehu.

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.