Ten, který promluvil v zemi ticha

V zemi, ve které je obvyklé být zticha, hlasitě promluvil. Ales Bjaljacki je jedním z nejvýraznějších představitelů běloruské demokratické opozice, spoluzakladatelem humanitární organizace Vjasna a viceprezident Mezinárodní federace lidských práv (FIDH). Loni v červnu byl po 1052 dnech propuštěn z vězení.

Za mříže na čtyři a půl roku ho běloruská vláda poslala v roce 2011 za údajné daňové úniky jeho organizace Vjasna. Podnětem pro jeho stíhání byla existence polských a litevských bankovních účtů, přes které Bjaljacki posílal peníze obětem běloruského režimu. Tehdejší polský ministr zahraničí, nynější šéf dolní sněmovny Radoslaw Sikorski se několikrát veřejně omluvil za polské státní zástupce, kteří takové informace běloruské straně poskytli.

Za Bjaljackého se postavilo hned několik významných mezinárodních organizací, včetně Amnesty International, Human Rights Watch nebo FIDH. Běloruského aktivistu podpořilo i české ministerstvo zahraničí, které vyzvalo k jeho okamžitému, bezpodmínečnému propuštění a zastavení represí vůči lidskoprávním aktivistům obecně.

Téměř dva týdny po svém propuštění, ke kterému došlo 21. června 2014, Bjaljacki navštívil pařížskou kancelář Mezinárodní federace lidských práv, aby poděkoval všem svým podporovatelům. „Mám pocit, že tento soudní proces byl nutný, abychom zkontrolovali, jestli jsme posledních 15 let dělali všechno správně,“ napsal v dopise svým kolegům z Vjasny. 

Celkově byl za svůj život Bjaljacki zadržen celkem dvacetkrát, v roce 2008 se dokonce stal obětí fyzických útoků kvůli tomu, že na ulici rozdával kopie Všeobecné deklarace lidských práv.

Disidentem už v mládí

Bjaljacki byl běloruské, tehdy ještě sovětské vládě, trnem v oku už od útlého mladí, kdy studoval běloruskou filologii na univerzitě v Homelu. Tenkrát byl zároveň spoluorganizátorem memoriálu v Kurapatech, místě, kde bylo v letech 1937 až 1941 zavražděno nejméně téměř třicet tisíc lidí rukou sovětské tajné policie.

Za milník v Bjaljackého opozičním působení se dá považovat rok 1996, kdy spoluzakládal humanitární organizaci Vjasna. Tu se běloruská vláda pokusila různými postupy v minulosti už několikrát uzavřít nebo zrušit, její členové ale vždy pokračovali ve své činnosti a pomáhali vládou utlačovaným občanům.

V roce 2005 získal cenu Homo Homini za „mimořádný osobní vklad při obraně práv svých spoluobčanů a poskytování pomoci obětem politicky motivovaných represí“. V září 2013 byl pak vyhlášen historicky prvním držitelem mezinárodní Ceny Václava Havla za lidská práva.

Duchovní rádce Havel

První český prezident mu byl podle jeho slov velkým vzorem a duchovním rádcem. Havla zmíňoval i v jednom z dopisů, které své manželce pravidelně posílal z vězení.

Kromě politického aktivismu se Bjaljacki prosadil i na literárním poli. Je autorem publikací Literatura a národ z roku 1991 nebo Běhání po břehu Ženevského jezera z roku 2006. Se svou ženou Natallií Pinčuk se vzali v roce 1987. Mají jednoho syna Adama.

Čtěte další PŘÍBĚHY HRDINŮ, kteří bojuji za svobodu a důstojnost