Do Afghánistánu vysílá z Prahy. Poslouchají ho ministři i Tálibán

Několikrát týdně z Prahy vysílá programy, které ovlivňují afghánskou politickou scénu a zasahují do životů obyčejných obyvatel. Držitel prestižního novinářského ocenění, o jehož činnosti se nedávno psalo i na stránkách známého amerického deníku Washington Post. „Naše rádio poslouchá jak obyvatelstvo, tak i vláda a Tálibán, jsme pro ně nejdůvěryhodnějším zdrojem informací,“ říká pro ECHO24.cz Zarif Nazar, reportér rádia Svobodná Evropa/Rádio Svoboda.

Jako mladý student prchl z rodné země před sovětskou invazí. Nyní má Zarif Nazar miliony posluchačů napříč celým spektrem afghánské populace.

Ve svém nejznámějším programu „Posluchači svobody“ (Liberty Listeners) nalézá řešení k problémům, o kterých ho posluchači informují prostřednictvím e-mailů, zpráv nebo telefonních vzkazů. Většinou se jedná o otázky typu korupce, lidských práv nebo porušování zákonů. Jindy jde však o konkrétní a naléhavé případy, které je třeba řešit zcela bezprostředně.

Například v roce 2010 novinář obdržel zprávu od obyvatel horské vesnice, která byla kvůli povodním odříznutá od světa. Vesničané bez veškerých zásob potravin se nemohli dovolat pomoci místních úřadů, a tak o své situaci informovali Rádio Svoboda. Nazar zkontaktoval místní autority, které nakonec potřebnou pomoc poskytly.

„Program Posluchači svobody existuje proto, aby skutečně pohnul s problémy. I s nejzákladnějšími věcmi jako přístup k pitné vodě nebo výstavba silnic,“ říká Nazar.

Když zkontaktuje ministry, věci se dají do pohybu

Jindy se naopak zabývá kauzami s mnohem širším dopadem. Například když před pěti lety obdržel následující telefonát od Afghánce vězněného v Tádžikistánu:

 „Dobrý den zaměstnancům rádia! Volám jako zástupce všech Afghánců uvězněných v Tádžikistánu. Podle dohody z roku 2008 měli být všichni afghánští vězni převezeni zpět do své země a odsloužit si zbytek trestu tam. Zatím se však pro to nic neudělalo. Děkuji, Abdulláh.“

Tento případ jasně ukazuje, proč lidé potřebují svobodný tisk, který hraje roli jak hlídacího psa demokracie, tak i jejich advokáta.

Po kontaktování tří afghánských ministerstev Nazar zjistil, že skutečně zůstalo pouze u smlouvy mezi zeměmi, žádné další kroky už neproběhly. Politici se však po upozornění novináře začali případem zabývat a věci se začaly hýbat. „Byli jsme překvapeni jejich reakcí. Vzali to vážně a to nám dává naději, že jak vláda, tak i obyvatelé správně porozuměli roli médií,“ říká Nazar. „Tento případ jasně ukazuje, proč lidé potřebují svobodný tisk, který hraje roli jak hlídacího psa demokracie, tak i jejich advokáta,“ dodává.

Za případ s afghánskými vězni v Tádžikistánu získal Nazar prestižní novinářské ocenění od Asociace pro mezinárodní vysílání v kategorii „Nejlepší investigativní dokument“.

Nazarovy pořady pravidelně poslouchá i Hámid Karzaj, dnes již bývalý afghánský prezident. „Nedávno mi po jednom vysílání zavolal a ptal se na kontakt na vdovu, která si v mém pořadu stěžovala na kritickou finanční situaci. Chtěl jí poslat nějaké peníze,“ říká Nazar.

Poslouchá nás obyvatelstvo, vláda, dokonce i Tálibán. Vysíláme pro všechny a pro naše posluchače jsme tím nejověřenějším zdrojem informací.

Přestože tato pomoc byla pro konkrétního jedince, jeho programy mívají účinek na mnohem širší populaci. „Jsme nejposlouchanější rádio v Afghánistánu. Poslouchá nás obyvatelstvo, vláda, dokonce i Tálibán. Vysíláme pro všechny a pro naše posluchače jsme tím nejověřenějším zdrojem informací,“ říká šéf afghánského vysílání Mashem Mohmand s tím, že počet jejich posluchačů se odhaduje na osm milionů a v zemi je to vůbec největší informační zdroj.

Zavolejte řediteli…

Na podobném principu jako Posluchači svobody funguje i druhý Nazarův pořad „Na vlnách svobody“ (On The Waves of Freedom). Nazar v něm se svým dalším kolegou zve do studia nebo se telefonicky spojuje s vládními příslušníky nebo experty, aby jim posluchači mohli pokládat přímé otázky.

„Na vlnách svobody dává příležitost obyčejným Afgháncům vyslovit před politiky své názory a stížnosti, a to včetně lidí, kteří se staví proti vládě nebo dokonce sympatizují s Tálibánem“ říká Nazar.

Mezi Nazarovy hosty často patří ministři, jednou se do programu nechala pozvat také bývalá americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová.

Co v Afghánistánu není problém? Těžká otázka

Na otázku, co je podle něj v Afghánistánu největší problém, Nazar se smíchem odpovídá, že by měl dotaz znít opačně. Tedy co v Afghánistánu problematické není. Pak ale začne vyjmenovávat: postavení žen, všudypřítomná korupce a samozřejmě také náboženský extremismus.

„ Jednou jsem se ve své show telefonicky spojil s příslušníky Tálibánu. Ptal jsem se jich, jak mohou v jedné zemi prosazovat několik vůdců, když podle islámu existuje jen jeden pravý a všichni ostatní jsou služebníci toho Zlého. Po odvysílání pořadu jsem obdržel varování, abych už se do Afghánistánu nikdy nevracel,“ říká novinář.

Nazar se nebojí konfrontace a vyjadřování vlastních názorů. Ostatně to byl jeden z důvodů, proč musel jako mladý uprchnout ze své rodné země, když Afghánistán obsadila sovětská vojka.

Kamarád z univerzity a zároveň člen komunistické strany mě varoval, ať nechodím druhý den do školy, že mě chtějí zatknout.

„Z Afghánistánu jsem utekl v roce 1980. Už tehdy jsem pracoval jako redaktor v rádiu a vyjadřoval jsem se kriticky k dění ve státě. Jednou za mnou přišel kamarád z univerzity, který byl členem komunistické strany, a varoval mě, abych nechodil další den do školy, že mě chtějí zatknout.“

Následující tři dny se za pomoci přátel schovával na hranicích země, než se mu podařilo uprchnout do sousedního Íránu. „Tehdy jsem měl štěstí v neštěstí,“ vzpomíná. „Do vesnice, kde jsem se ukrýval, přišli sovětští vojáci pro nábor mladých mužů do armády. Naštěstí byl místní velitel turkmenského původu, stejně jako já, a schoval mě před nimi ve své dodávce.“

Z Íránu putoval do Pákistánu a později do Německa, kde mu Rádio Svoboda (Svobodná Evropa) nabídlo pracovní pozici. V roce 1995, když se celá instituce přemístila do Prahy, sem přesídlil i Zarif Nazar a od té doby zde bydlí.

Uprchlík, který pomáhá dalším

Během třiceti let násilí, které odstartovala sovětská invaze, uprchly nebo zmizely sta tisíce Afghánců. Ve svém třetím pořadu „Po stopě zmizelých“ (In Search of the Missing) se Zarif Nazar věnuje právě jim. Kdokoli, kdo postrádá člena rodiny nebo svého blízkého, může do rádia poslat vzkaz nebo zprávu, odkud se vysílají do éteru.

„Mnoho lidí odešlo, mnoho lidí zmizelo. Mnoho rodin ztratilo své drahé a stále po nich pátrají. Od roku 2004, když začal tento pořad vysílat, dohledal Nazar mnoho takových nezvěstných. Ať už v Íránu, Pákistánu, Afghánistánu, nebo třeba v Kanadě. Je to taková služba veřejnosti a lidé ji velmi oceňují,“ říká Mohmand.

Nazarovu práci označují mnozí za unikátní činnost, která překlenuje propast mezi afghánským obyvatelstvem a jeho vládou. Sám Nazar se nadále plánuje věnovat svým pořadům a v budoucnu možná o svém životě sepsat knihu. „Zažil jsem toho tolik a vím o tolika věcech, že by byla škoda, kdyby se mnou jednou všechny vzpomínky odešly.“