Online pokladny jsou revoluční. Ale jinak, než se říká
V čem tkví skrytý význam EET
ESEJ
Nesmíte již šetřit nepřátel nového řádu věcí, svoboda musí zvítězit stůj co stůj. Musíte potrestat nejenom zrádce, ale i lhostejné, musíte potrestat každého, kdo je vzhledem k republice nečinný a nic pro ni nedělá.
Výše uvedené věty pronesl Louis Antoine de Saint-Just, jeden ze strůjců teroru v období francouzské revoluce. Vystihují jako málokterý jiný citát smýšlení revolucionářů, kteří chtějí změnit svět. Kupodivu se stejná mentalita projevuje u politiků a intelektuálů, kteří chtějí právě teď „stůj co stůj“ prosadit elektronické registrační pokladny (EET) pro podnikatele. Jen se jejich revoluční zápal neobrací proti nepřátelům svobody, ale proti neplatičům daní.
„Čtyřikrát kradou na guláši“
„Je to revoluční opatření. Je to něco, co tu nikdy nebylo, že se řeklo – ano, nemělo by se podvádět,“ prohlásil autor zákona o elektronických pokladnách Andrej Babiš při konferenci v Kongresovém centru. V projevu k Hospodářské komoře uvedl, že odpůrci jsou zřejmě „podvodníky, kteří nás mnohdy okrádají čtyřikrát“. Účtují DPH na guláši, státu ho neodvádějí, kuchaře platí „v keši“ a neodvádějí za ně pojistné.
Revoluční Babišova rétorika získala široký ohlas v médiích. Komentátor Martin Zvěřina z Lidových novin to napsal jasně v článku s titulem Nebraňme zlodějnu: „Jeden s údivem zírá na hostinské, kteří s vážnou tváří sdělují, že budou muset propouštět a zdražovat, implicitně a veřejně se tak přiznávají k tomu, že kradou.“ Pak vyčítá obranu zlodějů opozičním poslancům a dodává, že je přece v zájmu všech občanů, aby se spravedlivě vybíraly daně. Přeloženo do rétoriky Saint-Justa, není možné trestat jen zloděje, ale je třeba odsoudit i ty, kdo zloděje hájí.
Označit občany, kteří neplní všechny daňové povinnosti, za zloděje, je sice revoluční, zároveň to však je vrcholně neslušné a nedává to ani věcný smysl. Pokud je zlodějem obchodník, který nakupuje v Kauflandu a prodává v horské vesnici základní potraviny za drobnou přirážku, aby místní obyvatelé nemuseli pro každou maličkost deset kilometrů daleko, jak pak nazvat dobře placeného manažera, který jezdí služebním autem domů nebo dokonce na dovolenou. A jak nazvat řadového zaměstnance, který využívá služební mobil k hovorům s rodinou.
Revoluce proti neplatičům daní by se mohla obrátit i proti jejímu vůdci ministru Babišovi. Pokud by se prokázalo, že například výlety do Francie nebo Ameriky nehradí ze svého ministerského platu či úspor, ale z peněz Agrofertu. Vesnický obchodník neplatí ze své přirážky DPH, ovšem manažer i zaměstnanec neoprávněně snižují základ daně z příjmu. Nemluvě o spropitném, které každý z nás dává s vědomím, že zdaněno určitě nebude.
Kearney: Češi jsou poctivci
Revoluční rétorika má jediný smysl. Revolucionáři sice bývají samozvaní, proti jejich autoritě se však málokdo odvažuje vystoupit. Typickým příkladem byla nedělní televizní debata, kterou Václav Moravec zahájil otázkou: „Jak velké je, paní náměstkyně, riziko, že termín spuštění elektronické evidence tržeb nemusí být 15. únor?“ Ani později se nezeptal, jaký mají elektronické pokladny smysl. Všichni přece chceme svobodu jako Saint-Just a spravedlivý výběr daní jako Babiš.
Pokud se ovšem nechá stranou revoluční zápal, stojí celá konstrukce pokladen na vratkých základech. Ve věcné debatě finančníků se zavedení elektronických platebních terminálů nepovažuje za bič na zloděje, ale patří k nástrojům na omezení šedé nebo stínové ekonomiky. Elektronizaci prosazují zvláště firmy, které na elektronickém platebním styku vydělávají. Vycházejí z mezinárodní analýzy společnosti A.T. Kearney, která zjistila, že se šedá ekonomika s rozšířením elektronických plateb omezuje. Analýzu prezentoval v Česku zástupce společnosti VISA Marcel Gajdoš , který zároveň prohlásil, že zdejší poměry zlepší elektronické pokladny v obchodech.
Působilo to však komicky, protože Česko je jednou z řady výjimek v analýze. Má nízkou úroveň šedé ekonomiky, která poklesla k patnácti procentům a je na úrovni západoevropských zemí typu Belgie, Švédska nebo Německa a dále klesá. Na obyvatele přitom ročně připadá jen deset elektronických plateb, což je nejnižší úroveň v Evropě. Podle Kearneyho tak jsou vlastně Češi poctivci, kteří nad sebou ani elektronický dohled nepotřebují.
Celý Babišův projekt je v rozporu s analýzou A.T. Kearney. Šedá ekonomika nejvíc zasahuje stavebnictví, které však při zavádění pokladen dostalo dočasnou výjimku. Na druhé místo patří společně s maloobchodem a restauracemi také doprava, řidiči autobusů však dostali trvalou výjimku. Použití mimořádně přísného bulharsko-chorvatského modelu on-line pokladen, který umožňuje dohlížet podnikatelům při účtování přímo na prsty, nemusí být nutně nejlepší pro Čechy, protože v obou zmíněných zemích má šedá ekonomika dvakrát větší rozsah. Nemluvě o tom, že v Chorvatsku pokladny výběr daní nezvedly.
Všechny zmíněné parametry by měly být zváženy při rozhodnutí, jak zlepšit výběr daní, aby mělo vládní tažení vůbec nějaký smysl. To se však nestane, dokud veřejná debata nepřekoná revoluční rétoriku.
