ÚSTR uplatňuje postupy režimů, které má zkoumat

Tento týden jsem byl na jednání Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) svědkem zázraku. To se našinci nestává každý den, a proto jsem se rozhodl o tento zážitek podělit se čtenáři serveru ECHO24.cz.

Především musím konstatovat, že v současném sporu kolem digitalizace v ÚSTRu nejsem nezaujatou osobou. Šest let zastávám funkci vedoucího skupiny digitalizace a současná kritika tedy míří i na výsledky mé práce. Jsem přesvědčen, že je to kritika účelová a nepravdivá.

Ústav digitalizuje archivní dokumenty na základě ustanovení zákona č. 181/2007 Sb., který mu ukládá převést co nejrychleji dokumenty, které se týkají období obou totalit dvacátého století, a které přebírá od různých archivů, do digitální podoby. Vzniká tak jedinečný soubor archiválií z nejrůznějších zdrojů, včetně soukromých, který umožňuje pohodlně a okamžitě studovat žádanou problematiku. Do působnosti Archivu bezpečnostních složek spadá pořádání nezpracovaných fondů příprava a kontrola digitalizace a psaní stanovisek dle zákona č. 262/2011 Sb. tzv. zákona o třetím odboji.

Před několika měsíci provedl ABS „namátkovou kontrolu“ a během zasedání rady v Kanicích u Brna se na veřejnosti objevily „šokující“ informace o stovkách chybějících stran, celých nenaskenovaných svazcích, poničených dokumentech a kdoví o čem ještě. Fakt, že tyto materiály ABS celých sedm let zpřístupňuje badatelům, průběžně je přebírá od digitalizace a ukládá zpět do depozitářů a během této doby požádal pouze osmkrát o doplnění a opravu naskenovaných svazků, nebere nikdo z vedení vážně. Ředitel ÚSTR Zdeněk Hazdra následně jmenoval členy druhé komise pod vedením svého náměstka Jakuba Stránského. Po několika týdnech vydala stanovisko, ve kterém potvrdila závěry první komise. Od výsledků se distancoval pouze jeden člen komise, který se zdržel hlasování. Na středečním zasedání Rady ÚSTR pak její předseda Jakub Stránský zopakoval, že „komise na základě tohoto prověření shledává nálezy obsažené ve Zprávě Archivu jako relevantní a nemá žádný důvod je zpochybňovat“. Mám na to zcela jiný názor, ale přistupme na tuto „hru“. Předsedkyně Rady ÚSTR Emílie Benešová již dříve označila digitalizaci za tak nekvalitní, že její zpřístupňování badatelům může ovlivnit výsledky jejich badatelské práce. Ředitelka ABS zase prohlásila, že požádá archivní správu ministerstva vnitra, aby mohla místo digitalizovaných kopií předkládat originály. Až potud je situace jasná, digitalizace je k ničemu a je třeba najít viníka. Pokud je to tak, doporučuji všem žadatelům, kterým nebyl přiznán statut účastníka třetího odboje, aby si požádali v ABS o všechny dokumenty, které k jejich případu v digitální podobě odeslal ministerstvu obrany, a zkontrolovali jejich úplnost.

Tady se ale pro kritiky objevuje nečekaný problém. Od počátku platnosti zákona o „třetím odboji“ se pro vypracování stanovisek, která ABS posílá ministerstvu obrany, využívají digitalizované svazky, které zároveň ABS jako správní orgán odesílá v digitální podobě ke konečnému rozhodnutí výše zmíněnému ministerstvu. Na vcelku logický dotaz historika Eduarda Stehlíka, který je nově zvoleným členem Rady ÚSTR, zda tedy chybějící dokumenty v digitalizovaných svazcích, o kterých obě „kontrolní komise“ hovoří, nemohou ovlivnit vypracované stanovisko, se mu dostalo odpovědi, že v žádném případě, protože za stanovisky si vedení ABS a ÚSTR stojí, ale negarantuje kompletnost odesílaných svazků. Pro člověka, který delší dobu pracuje ve státní správě a má minimální povědomí o spisové službě a činnosti správních úřadů může být takové prohlášení „snad až překvapivé.“

Představme si, jak situace ve skutečnosti probíhá. ABS předá k digitalizaci svazek, který je následně zpřístupněn v badatelně několika zájemcům. Chybějící strany zcela zkreslí badatelský výstup a práce historika je tak ohrožena. (Samozřejmě je to nesmysl, protože badatel by si chybějících stránek všiml) Pokračujme však v logice našich „kontrolorů“. Stejný spis je odeslán do oddělení ABS, které vypracovává stanovisko pro žadatele o třetí odboj. Opět z nekvalitně naskenovaného svazku s chybějícími částmi. Toto stanovisko je však bezchybné. Pracovník ABS totiž dokázal zohlednit ve svém stanovisku i dokumenty, které nebyly naskenované a tudíž je nemohl číst. Považuji to za zázrak a myslím, že by se lidí, kteří jsou takových věcí schopni, měli ujmout lékaři.

To však nebyl zdaleka konec překvapivých prohlášení. Paní ředitelka ABS sdělila, že bude badatelům dávat k podpisu prohlášení, ve kterém badatele informuje, že archiv neručí za úplnost kopie, kterou badateli předkládá. Proč by měl badatel studovat kopii, o které mu předkladatel říká, že je cinknutá, je zřejmě nad chápání vedení obou institucí, stejně jako některých radních. Vrcholem pak byl výrok: „My neručíme za úplnost kopií svazků, které odesíláme.“ Tedy správní úřad zřejmě napíše: „V příloze Vám zasíláme kopii svazku xxxx za její úplnost, kvalitu a čitelnost však neručíme.“

Minulý týden byl z funkce ředitele odboru informatiky a digitalizace odvolán Peter Rendek. To je samozřejmě právo pana ředitele a nelze proti tomu nic namítat. Oficiálně byl odvolán bez udání důvodu. Proti čemu ale něco namítat lze, je dopis, kterým se ředitel obrátil na zaměstnance a ve kterém vysvětluje důvody svého kroku. „…důvod pro odvolání pana Rendeka je jiný: jsme si vědomi, že po něm nemůžeme chtít, aby odpovídal za organizační změny v OID, které od podzimu proběhnou. Jeho dosavadní podřízení (cca 35 zaměstnanců, tedy skoro jedna třetina pozn. aut.), stejně jako další lidé spojení s bývalým vedením, (zde není počet zlotřilců nijak vymezen pozn. aut.), by mu ostatně nedovolili v takové situaci obstát.“ Státní bezpečnost používala v padesátých a šedesátých letech termín „bývalí lidé“ pro označování bývalých živnostníků, soukromých rolníků a dalším komunistům podezřelých živlů…, pan ředitel Hazdra tento pojem poopravil na „lidé spojení s bývalým vedením“.

Co říct? Ústav pro studium totalitních režimů se za poslední rok a půl proměnil v laboratoř, kde se v praxi uplatňují postupy režimů, které má zkoumat. S kolegy se s obavou díváme k východu, kde již zuří válka a připomínáme si výrok majora Terazky: „Keby bola vojna, Kefalín…“