Babišův zdivočelý bílý pes

Andrej Babiš by měl na Pražský hrad poslat několik kartónů frankfurtských párků jako projev díků za to, jak kvalitně a přesvědčivě pro něj prezident republiky hraje bílého psíka. Plejáda Zemanových pobuřujících výroků, která začala čínskou misí a nepřetržitě čeří veřejný prostor každý den novým přídavkem, od Babiše odvrátila pozornost v době, kdy se mu to nejvíc hodilo. (Včera obvinění Jiřího Dienstbiera z falzifikace, plus záměr pozvat Vladimira Putina spolu s lídry dalších vítězných mocností z druhé světové války na 70. výročí osvobození Osvětimi do Prahy. Nechme teď stranou, že akci fakticky organizuje Federace židovských obcí a Putin je zatím zván na všechny mezinárodní summity a oslavy významných výročí. Titulek „Zeman zve Putina“ přece zabírá). Nejpopulárnější politik v zemi a zasloužilý komunistický kádr se jistě mohl v klidnější atmosféře obávat 17. listopadu nepříjemného tlaku a cítit se docela trapně.

Teď mu úprk rozvášněných davů za žvástavým, pobuřujícím, funkci hlavy státu zcela jistě degradujícím, ale mocensky naprosto impotentním Zemanem dovolil sehrát roli státníka. Kytice rudých růží v distingovaném tichu brzkého rána na Národní třídě a moudrá slova vyzývající k pokoře. Andrej Babiš má klid na práci. Skoro to vypadá, že si na to Miloše Zemana, který se mu usilovně snaží vlísat do přízně, najal.

V té zemanovské kanonádě totiž také zapadlo náhlé procitnutí Bohuslava Sobotky. Zjevně si uvědomil, že jeho vysoké důvěře se těšící vláda dělá štít v cestě k oligarchii východního typu. A zatímco jeho partner Andrej Babiš na tom stavu jednoznačně vydělává, když se podpora jeho protestního hnutí vyšplhala z volebních 18 na současných 35 procent, sociální demokracie padá ve stejné době z 20 na 18 procent. Padá navzdory tomu, že prosadila velkou část svých rozhazovačných předvolebních slibů, které prohloubí státní výdaje o desítky miliard. Žijeme ale v době, které jasně dominují slova a činy přestávají hrát roli. Proto Sobotkovy výsledky nikoho moc nezajímají. Andrej Babiš nesplnil vůbec nic, jen obsadil veřejnou sféru svými lidmi. Hodně a hlasitě ale mluví.

Sobotka využil oslav 17. listopadu k varování před oligarchizací. Na svůj standard se do svého oligarchického partnera navezl dost tvrdě. „Z oslabení demokratického, tím pádem i stranického systému pak mohou mnohem snadněji těžit populisté a oligarchové, tak jako kdysi šlechtici organizovali soukromé armády, tak dnes se organizují privátní politické strany, majitelé těchto privátních politických stran najímají a propouštějí stranické kandidáty bez jakékoliv demokratické procedury,“ řekl před studenty.

Dále vyjádřil i obavu o svobodu médií. „V posledních letech zažíváme proces, kdy zahraniční kapitál z médií odchází a vlastnictví médií se koncentruje v rukou českých podnikatelů a podnikatelských skupin. Nejde jen o to, co novináři napíšou, ale i o to, co novináři nenapíšou.“

Psát o zemanovských vulgaritách je jistě efektnější, jednodušší a žádá si to méně odvahy, než rozebírat třeba manažerskou minulost Babišova nového ministra dopravy. Vystudovaných právník Sobotka pak mladým právníkům s povzdechem sdělil, že „v médiích podle dochází k pohybu, na který nejsme připraveni v oblasti mediální legislativy ani v oblasti zákona o střetu zájmů“.

Za normálního stavu by už bylo založeno na slušnou koaliční krizi. S hlasitým bílým psem je ale ticho. Je otázka, jestli se Bohuslav Sobotka po silných slovech vzchopí i k nějakým činům. V pudu sebezáchovy by ale měl. Pokračováním v současné klidné kohabitaci s politicko-podnikatelsko-mediálním holdingem vede svou stranu tam, kde už je dnes ODS a TOP 09, a Babišovi nabízí zadarmo ficovský nebo orbánovský výsledek voleb.

Až Andrej Babiš ucítí, že má v průzkumech dost velkou podporu, třeba si troufne shodit vládu. Pak teprve přijde chvíle, kdy může být Miloš Zeman skutečně mocný a pro směřování země nebezpečný.