Ustupuje Obama Íráncům?

Nedlouho před Obamovou poslední zprávou o stavu unie se objevila informace, že Írán ve svých výsostných vodách zadržel dvě americké lodě a jejich posádky. Americkými médii i sociálním sítěmi se rozezněla kritika Obamovy politiky vůči Íránu. Mluvilo se o „agresi“, která pramení z prezidentových „ústupků“ Íráncům.

Co se stalo

V úterý 12. ledna dvě americké válečné lodě bez povolení vstoupily do íránských výsostných vod. Iránci obě lodě a 10 námořníků zadrželi.

Původně se spekulovalo, že Američané zabloudili vinou technické závady. To se nakonec nepotvrdilo. Na vině byla zřejmě chyba v navigaci, která snad pramenila z toho, že šlo o cvičnou plavbu námořníků ve výcviku.

Íránský ministr zahraničí Zarif svému americkému protějšku Kerrymu vzápětí slíbil, že námořníci budou v nejkratší možné době propuštěni a lodím bude umožněno pokračovat v cestě z Kuvajtu do Bahrajnu.

A skutečně, k propuštění Američanů došlo hned následujícího dne ráno. Íránci uznali, že námořníci jejich hranice narušili omylem a Spojené státy jim slíbily, že se to v budoucnosti nebude opakovat.

Nová krize?

Celé se to seběhlo velmi rychle a vše se brzy vyřešilo. Ale i těch několik málo hodin stačilo, aby se v americkém veřejném prostoru hovořilo o krizi a rozpoutala se téměř hysterie. Tu velmi dobře popisuje britský novinář Glenn Greenwald, z jehož článku pocházejí i následující příklady.

Moderátor MSNBC a bývalý republikánský kongresman Joe Scarborough Íránu na twitteru vzkázal, že má ještě 300 dní na to, aby si vyskakoval na amerického prezidenta, pak se mu to vrátí i s úroky.

Aaron David Miller z Wilsonova centra na twitteru napsal, že ať už Írán námořníky propustí neprodleně či nikoliv, jde o nepřátelský akt režimu, který z americké strany nepociťuje žádné následky.

Někdejší zaměstnanec CIA Robert Baer zase incident přirovnal ke krizi, kdy Íránci v roce 1979 zajali rukojmí z americké ambasády.

Podle moderátorky CNN Erin Burnettové jde o velké ztrapnění Obamovy vlády několik hodin před prezidentovou poslední zprávou o stavu unie.

„Chápali jsme jadernou dohodu nejen jako něco, co zadrží jejich jaderný program, ale přiměje je chovat se konstruktivně. A přesně tak se teď nechovají,“ uvedl na CNN pro změnu komentátor David Gergen.

A co kdyby to bylo naopak?

Velmi rychle se ukázalo, že přirovnání ke krizi z roku 1979 bylo přehnané. Současná situace skončila hned následujícího dne propuštěním námořníků, kteří mohli dále pokračovat v cestě. V žádnou krizi nevyústila. Obě strany se eskalaci vyhnuly.

Kromě toho nelze událost interpretovat jako íránskou agresi. Každá země má přece právo kontrolovat své výsostné vody. Případně zadržet narušitele, kteří do nich vstoupili bez povolení. Nemluvě o tom, že se lodě pohybovaly v blízkosti ostrova Farsi, kde mají námořní základnu jednotky Revolučních gard.

Pokud by se celá situace odehrála v opačném gardu a íránské lodě by pronikly na americké území, tak by snad k jejich zadržení nedošlo? A nejen to. Stejní lidé, kteří teď mluvili o zadržení jako o agresi, by najednou jako nepřátelský akt interpretovali proniknutí do amerických výsostných vod.

Ministr zahraničí Kerry naopak ocenil, že Íránci spolupracovali, v čemž vidí ilustraci zlepšení vztahů: „Všichni si dovedeme představit, jakým způsobem by se podobná situace odehrál před třemi nebo čtyřmi lety.“

Snaha sabotovat zlepšení vztahů

Je třeba si uvědomit, že jsme v současné době svědky historického zlepšení vztahů mezi USA a Íránem. Dochází k němu však k nelibosti mnoha politiků, kteří o lepší vztahy s Íránem nestojí a prosazují konfrontaci.

Jeden z předních odpůrců dohody o íránském jaderném programu senátor Lindsey Graham už v září 2009 volal po preventivním vojenském úderu proti Íránu za účelem oslabení tamního režimu. Američané tehdy podle něj měli 18 měsíců, aby se odhodlali k rozhodné akci.

V listopadu 2013 zase kritizoval prozatímní dohodu ze Ženevy jako jednoznačně výhodnou pro Írán. Nicméně faktem zůstává, že dohoda znamenala zmrazení íránského programu, zatímco mezinárodní sankce skončily teprve před několika dny.

Nakonec sám Graham v dubnu minulého roku volal po pokračování, které předtím odmítal, protože je podle něj lepší než dubnová rámcová dohoda.

Max Fischer z Vox v dubnu napsal, že lidé jako Graham neodmítají konkrétní podobu dohody, ale diplomatickou dohodu s Íránem jako takovou. Jejich skutečným záměrem je totiž vojenské svržení íránského režimu, který považují za největší zlo v regionu. Nakonec Grahamův blízký spojenec John McCain v roce 2008 coby kandidát na prezidenta s úsměvem zpíval o bombardování Íránu.

Navzdory všemu dohoda funguje

Skutečnost však dává za pravdu příznivcům jaderné dohody a diplomacie. Mezinárodní agentura pro atomovou energii dospěla k závěru, že Teherán splnil veškeré požadavky mezinárodního společenství. Inspektoři agentury přímo v Íránu prověřili, že země vše dodržela.

Dohoda vešla v platnost v říjnu. Od té doby se Írán zbavil více než 11 tun obohaceného uranu a dvou třetin centrifug ze zařízení na obohacování uranu. Dále ze svého těžkovodního reaktoru odstranil nádobu kalandria a umožnil mezinárodnímu společenství dosud nevídaný přístup do svých jaderných zařízení.

Pokud tedy skutečně hlavním cílem bylo, aby Írán nezískal jadernou zbraň a začal spolupracovat s mezinárodním společenstvím, lze říct, že dohoda je zatím úspěšná.

Právě v tomto kontextu je třeba vidět i reakce na zadržení námořníků v íránských vodách. Jde o snahu za každou cenu najít ospravedlnění pro politiku konfrontace, důkaz nekalých úmyslů Íránu a fatálního selhání Obamovy vlády.