Slovenští oligarchové se do vlády nederou. Mají svá ‚špecifiká‘
Co ukázala kauza Široký
ANALÝZA
Česká politika si v ničem nezadá s tou slovenskou, Slováci jsou na tom dokonce spíš líp, bývá slyšet v poslední době. Je pravda, že země pod Tatrami se za posledních patnáct let ekonomicky hodně dotáhla. Také tam o konci vlády nerozhodují horliví prokurátoři a v čele ministerstva financí nesedí oligarcha. Možná na tom ale nejsme tak špatně, jak se zdá. Slovensko si totiž stále udržuje některá svoje politické „špecifiká“, která u nás (zatím) nenacházíme.
Příkladem je aféra kolem pádu velké stavební firmy Váhostav, která ukázala na vliv a kontroverzní minulost podnikatele Juraje Širokého a tvrdě dopadá na levicového premiéra Roberta Fica.
Široký je dlouho považován za jednoho z hlavních mecenášů Ficova Směru – sociální demokracie. Mnoho let byl na Slovensku šéfem hokejového svazu a patří mu hokejový klub Slovan Bratislava. Takovou konstelaci bychom si v tuzemsku možná ještě dovedli představit.
Hůře už fakt, že Široký bude společensky akceptovanou osobou, když se ví, že v 80. letech pracoval jako důstojník v rozvědce Státní bezpečnosti (podle dochovaných dokumentů si dobře plnil svoje špionážní úkoly na československé ambasádě v USA), a že se po roce 1990 s Viktorem Koženým a Borisem Vostrým podílel na vyvádění majetku z harvardských fondů.
Zatímco Kožený a Vostrý byli v Česku pravomocně odsouzeni a před trestem a placením miliard se ukrývají v Karibiku, Širokému nic podobného na Slovensku ani nehrozilo. Naopak, na základech peněz z „harvardů“ vybudoval několik firem včetně Váhostavu, který se pevně přisál na stavební zakázky pod taktovkou státu.
Léta se zdálo, že Širokého nemůže nic ohrozit. Všechny aférky po mediálním vzplanutí zase zapadly. Nikdo se ani moc neozýval, světlou výjimkou byl někdejší hokejový reprezentant Peter Štastný. Až hroucení Váhostavu se ukázalo jako překážka, kterou bývalý komunistický špion jen tak zlehka nepřekoná.
Široký léta rozděloval zakázky od státu, zejména při výstavbě dálnic, mezi drobné subdodavatele. Nedělal si přitom velké starosti s proplácením faktur. S finanční krizí a útlumem ve stavebnictví se situace Váhostavu zhoršila natolik, že se loni dostal až na pokraj bankrotu. Nakonec ale uhrál restrukturalizaci, která má na Slovensku jiná pravidla než v Česku. Pokud soud restrukturalizaci schválí, věřitelé Váhostavu dostanou jen 15 procent pohledávek.
Široký ale podcenil zvídavost novinářů, kteří zjistili, že přes restrukturalizaci by se mohly peníze znovu vrátit k němu. Mezi věřiteli se objevilo několik „schránkových“ firem se sídlem v zahraničí, které si nárokují celkem 34 milionů eur. Podle zveřejněných indicií jsou spřízněné se Širokým.
Oddechový čas pro Fica
Skandální úpadek Váhostavu nadělal vrásky premiéru Ficovi. On osobně možná neměl k Širokému tak blízko jako některé jiné špičky Směru (Fico bývá dáván do spojitosti spíše s jiným podnikatelem, Miroslavem Výbohem, mimo jiné svědkem v české korupční kauze obžalovaného premiérova exporadce Marka Dalíka při nákupu armádních pandurů), hlavní vlna kritiky se ale snesla na právě jeho hlavu.
Pro opozici to byla vítaná příležitost, jak dát předsedovi vlády „kartáč“. Nepomohl mu ani pokus svalit vinu na šéfa opozičního KDH a bývalého ministra dopravy Jána Figela, a nezabral ani návrh, aby věřitele Váhostavu uspokojil z větší míry stát. Dodejme, že zbývá necelý rok do parlamentních voleb, v nichž bude Fico obhajovat nadpoloviční většinu mandátů.
Kauza Váhostav připomněla míru vlivu, jenž mají slovenští oligarchové na tamní politiku. Jenom v souvislosti se Směrem se mluví o pěti, šesti „sponzorech“, kteří si rozdělili sféry hospodářského vlivu a tahají za nitky přes své lidi v různých odvětvích. Vedle nich stojí finanční skupiny jako J&T nebo Penta, jež si u slovenských politiků a úředníků také umí prosadit svoje priority – a zdá se, že jsou v tomto směru na Slovensku otrlejší než v Česku.
Ficovi poskytlo trochu oddychu probíhající hokejové mistrovství. Slovenští reprezentanti vyhráli zatím všechny tři zápasy ve skupině, takže národ bude zabaven přibližně až do poloviny měsíce. Mezitím by soud měl rozhodnout o restrukturalizačním plánu firmy. Pokud by uznal námitky vůči zahraničním věřitelům, Váhostav by čekal klasický konkurs.
Pro Sirokého taková varianta nebyla v plánu. O to více by ale mohla být zajímavá. Pikantní je, že soudkyně, která bude o plánu rozhodovat má podle deníku Sme dvě děti se šéfem slovenské tajné služby.
