Válkovou může zastavit jen Zeman a Bradáčová
Výbušný zákon o státním zastupitelství, který dva roky víří politiku, možná nakonec spadne pod stůl. Vysoce postavení státní zástupci v čele s Pavlem Zemanem a Lenkou Bradáčovou, kteří si ho před lety sami napsali a vnutili politikům, se začínají děsit finální verze, do níž ho žene ministryně spravedlnosti za ANO Helena Válková.
Zákon měl původně vyztužit pozice nejvyšších žalobců. Ministr spravedlnosti už by nemohl bez udání důvodů odvolat Nejvyššího státního zástupce. Ten by měl ze zákona zaručeno desetileté funkční období. O místo by mohl přijít jen v kárném řízení. Dalším pilířem mělo být zrušení dvou vrchních státních zastupitelství v Praze a Olomouci. Vážné hospodářské a korupční kauzy by od nich převzal Útvar na potírání korupce, jehož šéfem by byl náměstek nejvyššího zástupce. Žaloba by na místo současných čtyř měla jen tři patra. Nejvyšší, krajské a okresní. Těžké hospodářské případy by vyzpytatelně končily na speciálním útvaru nejvyššího zastupitelství. Už by se tak jako dnes nevedla debata, co vlastně patří na ostře sledovaná vrchní zastupitelství. Jaké případy mohou odeslat níž a jaké jim naopak musí zůstat. Moc ve státním zastupitelství by byla podstatně koncentrovanější a celá soustava by zároveň byla neodvolatelností nejvyššího žalobce podstatně silnější. Politika by nad ní úplně ztratila kontrolu. Dnes může vláda na návrh ministryně spravedlnosti Heleny Válkové odvolat nejvyššího žalobce Pavla Zemana ze dne na den.
Ze zákona se ve veřejně debatě za ty roky stal zásadní bič proti „politickému zametání“ případů z nejvyšších pater politiky a byznysu. Kritici automaticky získali nálepku zametačů. Petr Nečas před časem v rozhovoru pro ECHO24.cz přiznal, že si dobře uvědomoval, jak nový zákon posiluje moc žalobců, ale neměl odvahu ho odmítnout.
Čtěte: Nečas: Na úřadu vlády byly odposlechy. Sám jsem je povolil
Teď pod Helenou Válkovou nabírá ostře sledovaný zákon nový směr. Ministryně spravedlnosti se od začátku netají, že chce přístup k živým kauzám. Tuto touhu otevřeně přiznala před kamerami České televize. Zatím nespecifikovala, jak moc by chtěla do rozdělaných případů zasahovat. Chce mít jen právo náhledu? Ale k čemu by jí bylo jen vidět, když by nemohla konat? Chce rovnou vydávat žalobcům pokyny, jak mají případy směrovat? Nebo by chtěla kauzy přímo odebírat státním zástupcům a přidělovat jiným?
Ambiciózním žalobcům, kteří si od zákona slibovali více moci a nezávislosti, se může stát, že jim ministryně spravedlnosti bude mluvit do práce podstatně dřív než v minulosti. Systém, kde politici nemůžou odvolat nejvyššího žalobce, zato můžou do konkrétních případů, působí tragikomicky.
Neměli bychom být překvapeni, až jednoho dne Pavel Zeman nebo Lenka Bradáčová vystoupí a řeknou, že „jejich“ nový zákon brání nezávislému vyšetřování. A že lepší než tento paskvil, je zůstat u jedenadvacet let starého zákona o státním zastupitelství. Oni s jejich kreditem „protikorupčních hrdinů“ jsou jediní, kdo může bez rizika nařčení ze zametání a ovlivňování zdegenerovaný pokus zastavit. Byl by to státnický čin.
