‚Skončí to špatně. Eurozóna je triumf černého pasažérství‘

Nejdelší summit v historii eurozóny se shodl na v pořadí již třetím balíku půjček pro zadlužené, sociální a hospodářskou krizí rozkládané Řecko. V diskusním Salonu Týdeníku Echo se sešli tři muži, kteří v různých dobách tvořili nebo tvoří české pozice v Evropské unii.

Státní tajemník pro Evropskou unii Tomáš Prouza, viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl a Hynek Fajmon, který byl za ODS poslancem Evropského parlamentu v letech 2004 až 2014 a dnes pracuje v poradenské společnosti B&P Research. Přinášíme ukázku z jejich debaty. 

Pane Prouzo, vy v euru patříte mezi jeho věřící fanoušky...

Prouza: Kdyby nebyla eurozóna, dělal by vůbec někdo nějaké reformy? Nebo by byla pro všechny mnohem lákavější ta měnová cesta, o níž mluví Mojmír, která znamená devalvaci a inflaci?

Hampl: Víra je na všech stranách. Všimněte si toho paradoxu. Řekové sice strašně věří své vládě. Ale zároveň vůbec nevěří tomu, že by tato vláda mohla zavést měnu, která bude lepší než euro. 61 % Řeků odmítne podmínky věřitelů, ale 84 % jich chce zůstat v eurozóně. Peněženkou hlasují pro tu měnu, od které je odtahuje přesně ten úsporný program, proti němuž hlasují v referendu. Celý tento systém černého pasažérství je v ekonomii dobře popsaný. Říká se mu teorie společného bazénu. Všichni se v něm chtějí koupat, ale nikdo nechce platit náklady na údržbu. Funguje to ve veřejných financích v každé zemi. V eurozóně je to bohužel systém společného bazénu na druhou. Nejenže to funguje na úrovni každé země. Ty země ještě hrají mezi sebou navzájem hru, kdo bude mít posledního Černého Petra. Ten systém to bohužel umožňuje. A jsme bohužel dost bohatí na to, abychom ho mohli dlouho tlačit před sebou. Je smutné, že musíme utratit tolik peněz a tak si pokazit vztahy, abychom našli cestu zpátky k racionalitě.

Proč je to lpění na euru tak silné – po všem, co se děje?

Hampl: Všimněte si absurdity té debaty ve světové diskusi, zejména v americké. Už se shodují pravicoví a levicoví ekonomové, co by mělo Řecko udělat. To už dneska není jen Martin Feldstein, který už v roce 1997 předpověděl, že evropská měnová unie skončí špatně. Dneska už se na tom shodnou všichni. Stiglitz, Krugman. To je neuvěřitelná dojemná shoda. Samozřejmě na straně těch, kteří nejsou angažovaní a mají luxusní pozici pozorovatelů. Když nemáte odpovědnost, zastáváte vždycky silnější pozici. Je absurdní, že jsme to dostali až sem, a jediné řešení, které máme, je pokračování téhož, co jsme dělali do této chvíle.

I tak přesvědčený fanoušek hluboké evropské integrace jako britský politolog Timothy Garton Ash přiznal, že vztahy v Evropě jsou nejhorší od roku 1945.

Fajmon: Tihle lidé vždycky vyprávějí, jak je všechno přelomové a historické. Je potřeba zmínit ještě jednu důležitou věc, čím EU a eurozóna vždycky přitahovaly nové země, nás nevyjímaje. Byl to jejich rozvinutý sociální stát. Tento původně německo-francouzský model bylo podle představ evropské elity dobré rozšířit na celou EU. Jenže je to z mnoha důvodů iluze. Především kvůli demografii, kdy se rodí tak málo dětí, že mladí nebudou schopni uživit v tomto modelu staré. To se nedá financovat. Z toho ty dluhy vznikají. V Řecku je to jen extrémnější než jinde. Před námi mají náskok dvacet let, kdy si tohoto modelu užívají. Když přišla hospodářská krize a pokles, tak se ochota finančních trhů ty černé pasažéry platit blíží nule. Tím pádem se to dostalo do čistě politického rozhodování, kdo se zaručí za ty ostatní, aby mu půjčili. Není jediný důvod, proč by za to měla Česká republika někomu jinému ručit. Dnešní evropská politika je management úpadku.

Hampl: A eurozóna je triumf černého pasažérství. To, co mi na její konstrukci vadilo od začátku, byl fakt, že byla postavená na tom, aby to černé pasažérství bylo snazší, nikoliv komplikovanější. Teď se to naplno projevilo.

Celou debatu najdete v aktuálním čísle Týdeníku Echo.