Niedermayer: Profík přesvědčený, že si neumíme sami vládnout

Lidé cítí odpor k politikům a věří „profíkům“. Mozek TOP 09 Miroslav Kalousek proto už podruhé zopakoval stejný tah a do čela kandidátky nasadil vysloužilého centrálního bankéře. V roce 2010 dokázal poprvé v historii porazit ODS v Praze bývalý guvernér Zdeněk Tůma. Primátorem se nakonec nestal a z politiky fakticky vycouval, byť je dodnes pražským zastupitelem a na magistrátu řídí finanční výbor.

Současný guvernér ČNB Miroslav Singer má sice podle posledního průzkumu CVVM nejnižší důvěru ze všech ústavních činitelů. Tam se ale dostal po kontroverzním listopadovém oslabení koruny. Ta ve společnosti vyvolala paniku ze zdražování, které se nekonalo. Celkově ale lidé považují centrální banku za vysoce důvěryhodnou instituci. Práci ekonomů, kteří sedí v radě do detailů nerozumí, vidí v nich ale seriózní profíky. Proto politici mezi emeritními členy bankovní rady s oblibou loví.

Tento týden vám postupně nabídneme profily lídrů stranických kandidátek do Evropského parlamentu, kteří mají podle průzkumů šanci dosáhnout na křesla europoslanců. Příští text bude v úterý večer o lídrovi KDU-ČSL Pavlu Svobodovi. 

Vždycky jsem byl politikem

Oba bankéři se roky pohybovali v kruzích blízkých exprezidentu Václavu Havlovi, který je do vedení ČNB jmenoval. Oba tvrdí, že je k topce přitáhla síla osobnosti a hodnoty Karla Schwarzenberga. Tím podobnost končí. Uzavřený, zdrženlivý, rigorózní Zdeněk Tůma, který se do veřejné debaty příliš nezapojoval ani když šlo o ekonomiku a vždy šetřil silnými slovy, svou kandidaturou před čtyřmi lety překvapil. U Luďka Niedermayera, z něhož se v posledních letech stala v novinách, televizích a rádiích jedna z nejcitovanějších mluvících hlav u ekonomiky i evropské politiky a frekventant veřejných debat, se to dalo čekat. „Zrovna jsem se díval do Wikipedie na význam slova politik, a zjistil jsem, že jím dávno jsem,“ říká Niedermayer. „Andrej Babiš jím je dávno samozřejmě taky, divím se, že mu to nedochází.“ Česká verze Wikipedie je v definici velmi stručná. „Politik (z řeckého polis) je osoba angažovaná v ovlivňování veřejných pravidel a rozhodování. To dělali, byť ve zcela jiných rolích, v posledních dvaceti letech Niedermayer i Babiš.

„Zrovna jsem se díval do Wikipedie na význam slova politik, a zjistil jsem, že jím dávno jsem. Andrej Babiš jím je dávno samozřejmě taky.“

Karel Schwarzenberg mluví o Luďkovi Niedermayerovi jako „o výborném ekonomovi, který výrazně převyšuje průměr českých politiků“. Osmačtyřicetiletý Niedermayer ale není ekonom nýbrž matematik. Ovšem s velmi pozoruhodnou transformační kariérou. V roce 1989 ukončil na Přírodovědecké fakultě studia teoretické kybernetiky. Následuje velmi krátká akademická kariéra ve výzkumu teorie struktur.

V roce 1991 už nastupuje do tehdejší Státní banky Československé, předchůdce České národní banky. Tam se v roce 1993 stává ředitelem odboru řízení rizika a o tři roky později dostává na starost celou sekci bankovních obchodů. Patří pod něj správa devizových rezerv a operace na peněžním trhu. V roce 1996 si ho Václav Havel vybírá do bankovní rady. V devětadvaceti letech a bez jakékoliv zkušenosti ze skutečné ekonomiky nebo zajímavé akademické kariéry je evropským unikátem.

Na zkušenou přímo na vrchol

Takoví lidé se do bankovních rad v jiných transformujících se zemích nedostávali. A také mezi našimi centrálními bankéři je Niedermayer výjimkou. Nejde o věk, ale o zkušenosti. Jak Václav Havel, tak Václav Klaus si jinak vybírali kandidáty s pestřejšími životopisy. I Michaela Erbenová, Vladimír Tomšík nebo Mojmír Hampl přišli do bankovní rady velmi mladí, na rozdíl od Niedermayera už ale znali ekonomiku z různých pohledů. Ať už jako akademici, poradci nebo manažeři. Václav Klaus o Niedermayerovi ještě dlouho po jeho nástupu do bankovní rady mluvil jako o „rychlokvašce“.

„Mezi našimi centrálními bankéři je Niedermayer výjimkou. Nejde o věk, ale o zkušenosti. Jak Václav Havel, tak Václav Klaus si jinak vybírali kandidáty s pestřejšími životopisy.“

Pověst naivního neostříleného benjamínka a outsidera mu zůstala mezi bankéři dodnes. Finančníci jsou tradičně velmi diskrétní, ti z centrálních bank zvlášť. Když ale přijde v neformální debatě řeč na Luďka Niedermayera, padne jeho přezdívka „Muž, který se vždycky mýlil“ nebo „Parkinson“. Bankovní rada rozhoduje ve sboru a detaily mnoha strategických rozhodnutí se nikdy nedostanou na veřejnost. Proto je těžké hodnotit výkony jednotlivých členů. Jako o největších omylech Niedermayera se mluví o prodeji zlata z rezerv a nešťastném vystoupení u arbitráže o IPB, kde jeho výpověď i kvůli ne úplně dokonalému porozumění složité právnické angličtině zemi nepomohla.

Bývalí kolegové ale přiznávají, že má do politiky výbornou výbavu, talent se prodat a zaujmout širší publikum. „Má obdivuhodnou schopnost z 99 procent mluvit odborně o věcech, které nečetl a nic o nich neví. Ve zbytku času nemluví, ale koná, a tedy páchá chyby,“ říká jeden z jeho exkolegů.

Na vysoké ústavní pozici zažil Luděk Niedermayer důležité zlomy transformace. Byl u toho, když padaly malé banky. V měnové krizi roku 1997 rozhodoval o odpoutání koruny z pevného kursu, za což si spolu s ostatními členy bankovní rady vysloužil ostrou kritiku tehdejšího premiéra Václava Klause. Ten byl přesvědčen, že ČNB svým příliš tvrdým zásahem poškodila ekonomiku a přispěla k pádu jeho vlády.

Ten, kdo povolal kukláky

Hlavní střet České národní banky nejen s Václavem Klausem, ale i se stratégem topky Miroslavem Kalouskem, přichází v létě 2000. Tehdy ani ne pětatřicetiletý viceguvernér Luděk Niedermayer hraje hlavní roli. V této době už je zřejmé, že Investiční a poštovní banka (tehdy čtvrtý největší bankovní dům v zemi), vlastněná japonskou investiční bankou Nomura, je ve vážném ohrožení. Zpráva se rychle šíří. Lidé vybírají peníze a začínají je stahovat i obce. Role IPB v ekonomice byla tehdy velmi citlivá právě proto, že byla oblíbenou bankou regionálních samospráv.

V poledne 16. června 2000 vyhlašuje ČNB v IPB nucenou správu. Za asistence jednotky URNA vybavené beranidly a kuklami nastupuje do centrály na Senovážném náměstí v Praze nucený správce. Nad ránem v pondělí 19. června rozhoduje ministr financí a Česká národní banka o prodeji IPB Československé obchodní bance za korunu. Pod rozhodnutími o nucené správě i následném převzetí není podpis guvernéra Josefa Tošovského, ale Luďka Niedermayera. Václav Klaus označuje prodej IPB za „loupež za bílého dne“. Miroslav Kalousek mluví o „daru jedné finanční skupině za desítky miliard“ a stává se předsedou parlamentní vyšetřovací komise. Do práce se vrhá s razancí sobě vlastní. Na tomto tématu se profiluje roky.

Josef Tošovský nikdy k událostem v IPB veřejně nepromluvil. Odmítl i výpovědi u arbitráží, k nimž Nomura Českou republiku žalovala. A tak to zbylo na Luďka Niedermayera. Ten už necelý rok po zásahu přiznával, že ČNB neměla situaci v IPB pod kontrolou. „Jedna věc pro mě byla obrovským zklamáním, až ex post jsme se dozvěděli, že Nomura měla svoji investici nějakým způsobem zajištěnou. Existovala jakási opce na jí držené akcie IPB. To je pro mě zvláštní těžko akceptovatelný způsob. Ti lidé v tom okamžiku neměli žádný zájem problémy banky řešit,“ řekl v červnu 2001 v Týdnu.

„Spor o prodej o převzetí IPB Československou obchodní bankou na dlouhé roky rozdělil politiku. To dělení bylo skoro stejně ostré jako linie mezi zastánci Václava Havla a Václava Klause.“

Po letech soudních a arbitrážních tahanic končí v roce 2008 příběh IPB, v němž měla Nomura právně navrch, smírem. Jako odškodnění kvůli prohrané arbitráži stát zaplatí 3,61 miliardy korun z kapes daňových poplatníků. Topolánkova vláda, v níž je Kalousek ministrem financí, sice tvrdí, že smírem ušetřila 17 miliard korun, na celou kauzu ale existuje mnoho protichůdných názorů a počínání vlád nebylo bez chyb a přehmatů.

Spor o prodej o převzetí IPB Československou obchodní bankou na dlouhé roky rozdělil politiku. To dělení bylo skoro stejně ostré jako linie mezi zastánci Václava Havla a Václava Klause. Velmi zjednodušeně se dá říct, že havlovský finančně intelektuální proud (finančně podporovaný Zdeňkem Bakalou), do něhož patřila i tehdejší bankovní rada ČNB, byl zastáncem prodeje, a klausovský tvrdým odpůrcem.

Luděk Niedermayer a Miroslav Kalousek stáli na opačných stranách. Stát se sice vyrovnal s Nomurou, ale neměl uzavřené účty s ČSOB, která měla právo vybrat si z původní IPB jen to, co chtěla, a zbytek mohla nechat státu. Následovaly další spory. Koncem roku 2010 podal Miroslav Kalousek jako ministr financí trestní oznámení na aktéry smlouvy o prodeji IPB Československé obchodní bance. Konkrétní jména neuvedl, ale mířilo i na Niedermayera, jehož podpis pod prodejem stojí. „To je bolavá historie, dnes řešíme problémy současnosti,“ říká Kalousek.

Ideální hlas hlavního proudu

Místopředseda topky je pragmatik a dnes se mu Luděk Niedermayer velmi hodí do jeho směřování strany. Ještě dlouho před pádem Nečasovy vlády se Kalousek, dílem kvůli názorům předsedy Karla Schwarzenberga, dílem velmi pragmaticky rozhodl, že TOP 09 bude hrát roli silně euro nadšenecké pravice. Tím se trefuje do profilu svých městských stoupenců z akademických, mediálních a kulturních kruhů. Současná kampaň „Nekašlem na Evropu“ a frenetická snaha o prosazení fiskálního paktu i za cenu bianco šeků na schválení rozpočtů pro příští roky Sobotkovy vlády to jen dokládají.

Na tu roli je Luděk Niedermayer výborný kandidát. Po odchodu z centrální banky sice nastoupil do společnosti Deloitte jako hlavní ekonom, věnuje se ale hlavně evropským tématům. S aurou zkušeného centrálního bankéře se snaží přesvědčovat publikum, proč se nám vyplatí co nejrychlejší přijetí eura, a proč je potřeba, aby se Evropa co nejdřív propojila do politické, rozpočtové a bankovní unie. Jedním z jeho oblíbených argumentů je, že alternativou eura je neustálá série konkurenčních devalvací, které povedou v Evropě k měnovým válkám. A z těch můžou vzniknout války skutečné. Velmi často ve svých vystoupeních také tvrdí, že potřebujeme rozpočtovou kázeň diktovanou z Bruselu, protože jsme prokázali, že sami si vládnout neumíme.