Srpnová okupace byla zločinem, s „diktátem z Bruselu“ se nedá srovnávat

V těchto dnech si připomínáme neblahé výročí 49. výročí okupace tehdejšího Československa sovětskou armádou v roce 1968. Nesmíme zapomínat na to, že v důsledku sovětské okupace u nás zemřelo přes 400 lidí. Nejmladší obětí se stal dvouletý slovenský chlapec, kterého srazila a zabila sovětská vojenská cisterna. Sovětští vojáci také v Praze u Podolské vodárny zastřelili dva patnáctileté učně.

To všechno si musíme připomínat, a doufám, že to bylo naposledy, kdy nás přepadli vlastní spojenci, kteří nás měli bránit před nepřáteli.

Nastala doba dvacetileté normalizace, která znamenala dobu morálního i ekonomického úpadku naší země. Byli jsme de facto otroci Sovětského svazu, který nám diktoval, co smíme a nesmíme a dal nám jasně najevo, že nemáme právo rozhodovat o svém osudu. Je ale zcela liché tuto epochu přirovnávat k současnosti, kde dokonce někteří tvrdí, že za bruselské byrokracie je to ještě horší. To je přece lež! Za komunistů byli lidé zavíráni do vězení za názory, za nevinné žerty o komunistech. Znám případ jednoho pražského houslisty, který skončil na půl roku v těžkém žaláři v Plzni na Borech za to, že někde v restauraci řekl vtip o sovětském komunistickém vůdci Brežněvovi. Zavřený byl mezi vrahy a těžkými zločinci, kteří ho mučili a týrali, a z vězení se vrátil jako zlomený člověk.

Sociální sítě jsou plné karikatur na představitele států Evropské unie a nikdo jejich autorům nezkřiví ani vlásek. Mnozí z těch, co veřejně šíří i velmi ostrou kritiku na českou vládu, také vykládají, jak je to nyní strašné a diktát z Bruselu nás ničí. Kdyby se však takhle ostře pouštěli za socialismu do Štrougala, Husáka a dalších rudých papalášů, tak už jsou dávno za mřížemi.

Sovětský svaz, který ovládal východní blok, nám v roce 1968 po srpnové okupaci nařídil, jaké spolky mohou u nás existovat, a také rozkázal, že o vpádu vojsk Varšavské smlouvy musí československá média mlčet. Moskva nám tehdy zakázala vyrábět vozy pro pražské metro, musely jsme povinně odebírat ty ruské, které byly těžké, a bylo nutné kvůli nim zpevňovat Nuselský most. Rovněž nám třeba diktovala, jaká můžeme produkovat auta. Co je proti tomu „regulace“ příkonu vysavače, který nijak nezajišťuje vysokou účinnost přístroje a udává vlastně jen spotřebu energie. Hodně se tím nyní argumentuje, přitom mnohem důležitější hodnotou, než příkon je pro výkonnost vysavače sací výkon, který nařízení nijak neomezuje.

Stalo se módou nadávat na Evropskou unii, která může pomalu i za střídání dne a noci, což nevyhovuje každému. V drtivé většině jsou to ale jenom naše výmluvy, abychom nemuseli přiznat vlastní neschopnost. Například za to, že se u nás staví dálnice z Prahy do Hradce Králové 39 let, si můžeme kvůli špatnému stavebnímu zákonu jenom my sami. A nebýt evropských dotací, ještě ji dalších 30 let nedostavíme.