Snědoch místo černocha. Korektnost dobývá i Jižní Ameriku
Když se do našeho veřejného života více obul Tomio Okamura, řešila česká média, jestli mu říkat Čechojaponec a jestli je vůbec záhodno jeho částečně východoasijský původ zmiňovat. V Peru měli podobný případ, když do prezidentské volby v roce 1990 vtrhl profesor ze zemědělské univerzity Alberto Fujimori, který tehdy klání o hlavu republiky překvapivě vyhrál. Přestože byl z druhé generace japonských emigrantů, automaticky se mu začalo přezdívat „Chino“.
Nelíbilo se to čínské ani japonské komunitě, ale v Latinské Americe se holt „Chino“ říká každému, kdo má výrazněji zešikmené oči. Platí to i pro další fyzické rysy. Pokud nebudete v nějaké vybrané restauraci, můžete servírku ke stolu klidně přivolat nejen pochvalnými přídavnými jmény vztahujícími se k jejich vizáži, jako jsou linda (krásná), preciosa (nádherná) či flaca (štíhlá). Povolená jsou však i méně lichotivá adjektiva jako třeba gorda (tlustá).
Jako o Tlusťochovi (Gordo) Peruánci často mluví o svém bývalém dvojnásobném prezidentovi Alanu Garcíovi, který má šanci vyhrát další volby v roce 2016. I když to protřelému politikovi právě nelichotí, nijak se proti tomu nebrání. Na rozdíl od jeho pravděpodobného soupeře a expremiéra Pedra Pabla Kuczynského, kterému se pro jeho středoevropský původ, vysokou postavu a jednoznačně bělošských vzhled říká „Gringo“, což v mesticko-indiánské zemi není zrovna plusový bod. Kuczynski se několikrát proti lidové přezdívce využívané i jeho protivníky ohradil a vytvořil si radši profesní značku složenou ze svých iniciál: PPK.
To Alejandro Toledo, který byl prezidentem v letech 2001 až 2006 a s návratem do čela státu stále koketuje, ze své na vzhledu založené přezdívce vytloukl politický kapitál. V jeho tváři je jednoznačně vidět jeho převážně indiánská krev, takže se mu začalo říkat „Cholo“, což byl původně neutrální termín pro míšence s menšinovým podílem evropských genů. Samozřejmě záleží na tom kdy, kdo a s jakým tónem toto slovo vyřkne. Podobně jako je to u nás s výrazem Cikán. Pokud někdo z limské bělošské smetánky prohodí něco o „cholech“, je z toho cítit přezíravost vůči těmto spoluobčanům. Pokud však někdo s charismatem inckého vladaře na volebním mítinku pronese „Jsem jeden z vás. Jsem taky cholo“, je to velmi účinná propagandistická zbraň.
Podobně nejistě se zachází se slovem „negro“, které ve španělštině znamená jednoduše černý či černoch a rozhodně v sobě neobsahuje odpornost českého „negr“. Zatímco kamaráda s tmavou pletí klidně můžete oslovit „negro“, při mluvení na veřejnosti už se lidí uchylují k termínu „moreno“. Ten by se dal do češtiny na rozlišení od černocha přeložit jako snědoch.
Samozřejmě pod vlivem politické hyperkorektnosti z USA se v andské zemi čím dál častěji v úředních materiálech užívá výraz afroperuanos. Podobně to mají i jinde v Latinské Americe, takže známe afrocolombianos, afroargentinos či afrovenezolanos. A samozřejmě také afrobrasileiros. Také tato země, která má nejpočetnější černošskou komunitu mimo Afriku, se přes svou falešnou pověst pohodářské země, kde nikomu na barvě pleti nezáleží, snaží pomocí změny slovníku zbavit hluboce zakořeněného rasismu vůči potomkům otroků.
Berou to od podlahy. Mají tu případ spisovatele Monteira Lobata, který mezi světovými válkami napsal sérii knih „Ranč u žlutého datla“, jež patří mezi klasiku brazilské četby pro děti podobně jako u nás díla jeho současníka Josefa Lady. A zatímco Mikeš dnes čelí voláním moralistických korektorů po úpravách kvůli tomu, že kocoura „strčili Cikáni do pytle“, tak v Brazílii volají aktivisté po stažení Lobatových knih ze škol, protože v nich jsou nevybíravě popisování černoši.
Že politická korektnost v plné síle dorazila i do Latinské Ameriky, jsem si ale nejvíce uvědomil v jiné chvíli. Ptal jsem se jedné mladé právničky na to, co pro Brazilce znamená, že legendární útočník Pelé kritizoval mohutné protesty mladých proti rozhazovačnému pořádání loňského fotbalového šampionátu. Žena ze São Paula na to reagovala: „Dříve bych mu jen řekla: ševče, drž se svého kopyta. Ale v dnešní době by mě mohl zažalovat za podněcování k rasové nenávisti.“ Poučka předávaná po generace v originále totiž zní: „Cada macaco no seu galho.“ Tedy česky: „Opice, drž se své větve.“
