Jak moc se ČEZ a Tykač bojí vizionářů s bateriemi firmy Tesla?

Stalo se u nás tak trochu módou ohrnovat nos nad rozhodnutím Německa opustit jadernou energetiku a vsadit na spojení obnovitelných zdrojů a moderních technologií. Ti Němci asi dostali zelenou nemoc, říkáme si. My Češi budeme chytřejší a dál se spolehneme hlavně na naše atomovky a hnědé uhlí. Kdo by stál o další fiasko v podobě skandální podpory solárních elektráren? Dobře, kvůli Bruselu trochu povolíme environmentalistům, ale jinak pěkně zůstaneme u štěpení atomu, povrchových dolů a klasických tepláren. A postavíme za desítky miliard další bloky a prolomíme limity, abychom byli v klidu.  

Tenhle postoj, který vyhovuje všem zainteresovaným stranám od vládních politiků přes jadernou lobby až k severočeským uhlobaronům, dostal začátkem tohoto měsíce další faktickou trhlinu. Domácím bateriím, které s velkou slávou představil šéf americké společnosti Tesla Elon Musk, se dá leccos vytknout. Ve skutečnosti také ani tak nejde o konkrétní firmu či výrobek. Nelze ale popřít fakt, že s Muskovou baterií přichází doba postupného odpoutávání spotřebitelů od totální závislosti na velkododavatelích elektřiny. Buď jim umožní skladovat energii získanou při levnějších tarifech, anebo si přes ni dokonce „zakonzervují“ elektřinu vyrobenou na vlastních solárních panelech. A co je hlavní, za relativně přijatelnou pořizovací cenu (slabší baterie stojí v přepočtu do 100 tisíc korun). Člověk nemusí být fanatický přívrženec Greenpeace, aby si uvědomil, že tohle může znamenat poměrně zásadní průlom.

Hlavní problém, který němečtí a další progresivně myslící energetici dlouho řeší, je, jak energii z obnovitelných zdrojů „uskladnit“, aby se dala používat mimo výrobní špičky. Neboli jak to udělat, aby energie sloužila, i když zrovna nesvítí slunce nebo nefouká vítr. V českém energetickém mainstreamu o tom moc neuslyšíte, ale ti posmívaní Němci, Američané a další už na leccos přišli a tvrdě pracují na realizaci. Například německá vládní agentura DENA podporuje výrobu plynu elektrolýzou vody přes solární „pohon“ (plyn se dá uskladňovat mnohem déle než elektřina). Zprávy o dalších způsobech a nových posunech v uskladňování energie se objevují skoro každý týden. Vývoj je, zdá se, nezadržitelný. Stačí mít prostředky a mozky pro technologické inovace a volný trh, aby novinky dostaly šanci na úspěch.

Pohled do návrhů tuzemské státní energetické koncepce a různých dalších materiálů ale vytváří dojem, jakoby se Česko mělo být pro následující desetiletí uzavřít za nějakou energetickou hradbu a nemělo k sobě pouštět žádné modernistické výstřelky. Prostě taková energetická Severní Korea. Jenže člověk západní civilizace, což podstatná část Čechů snad je, přirozeně tíhne ke svobodě a nezávislosti. A když to platí pro politiku nebo obchod, proč by to nemělo platit pro energie? Proč se neodloupnout od velkododavatelů, když je tu reálná alternativa soběstačnosti a dá se předpokládat, že se bude dál zdokonalovat a snad bude i cenově přijatelná? To je, oč tu běží.