Angelo Merkelová, vrah se skrývá na vozíku

Dnes se na Maltě koná další summit k tzv. uprchlické krizi a lze očekávat, že oblíbené destinace žadatelů o azyl, tedy především Německo a Švédsko, budou opět vehementně tlačit na přerozdělování migrantů po celé EU. Švédský ministr spravedlnosti šest dní před summitem veřejně prohlásil, že jeho země už dál nemůže a že by se část těch, kteří už ve Švédsku požádali, měla přerozdělit, tedy relokovat po Unii. To je posun, ještě minule se vlády hádaly jen o těch uprchlících, kteří jsou na začátku své cesty Schengengem, teď Švédi poprvé ukázali, že u kvót může jít i o ty, kteří u dospěli do cíle.

Syřanům nacházejícím se toho času v Německu (nebo těsně před vstupem do Německa) onen ministr přímo vzkázal: Zůstaňte radši tam, kde jste. Těch slov si Němci samozřejmě všimli a dá se říct, že v Německu ta slova přispěla k rostoucímu pocitu, že něco je špatně. To je špatná zpráva pro Angelu Merkelovou.

Vývoj na politické scéně spolkové republiky je pro zvládnutí uprchlické vlny a v dlouhodobějším horizontu pro příští složení Evropy klíčový. Už deset týdnů dělá spolková republika dojem, buď že migranty všechny vítá, nebo že aspoň jejich nekontrolovanému přílivu do země odevzdaně přihlíží. Je to naprosto surreálná podívaná. Přes kampaň většiny médií na podporu vládní politiky týden po týdnu, procento po procentu, klesají preference vládní Křesťanskodemokratické unie (CDU), naposledy na 34 procent. Protipřistěhovalecká AfD se radikalizuje a radikálové v německém veřejném životě obecně nejsou vítaní, přesto se AfD ve stejném průzkumu poprvé dostala na deset procent. Důležitý je i rating samotné kancléřky. Ještě letos na jaře se se Merkelová slunila v oblibě nad 70 procent, dnes jí těsná většina jejích spoluobčanů vyslovila nedůvěru.

Vzhledem k tradičně vysoké popularitě Merkelové jsou ty posuny ve veřejném mínění seizmické.

Ale až dosud po nich nenásledovaly odpovídající posuny v politickém táboře. Hlavně napříč kancléřčinou CDU se sice celou postupně šíří strach, že země ten ohromný příliv nových lidí nezvládne, že pod ním začnou kolabovat struktury a nastane chaos. Přesto CDU neustále čekala, až se hne kancléřka a koriguje svoji politiku otevřených dveří.

Merkelová se ovšem zjevně zasekla. Když před měsícem poskytla dlouho očekávaný televizní rozhovor, první od vypuknutí migrantské krize, jen benešovsky naznačila, že má plán. Redaktorka se jí nezeptala, co v tom plánu je, a ačkoliv je to k nevíře, v ukázkové demokracii jménem Spolková republika se občané dosud nedozvěděli, jak dlouho budou hranice otevřené a jakou má kancléřka strategickou představu o budoucím složení Německa. Není divu, že celou tu dobu roste podezření, že za tajnosnubností kancléřky je osobní zájem, přání neztratit tvář, což je samozřejmě z pohledu dějin naprosto nicotný motiv. K uprchlickému supertématu se nekonala jedna jediná debata ve Spolkovém sněmu. Tak se zrodil pocit, že všechno závisí na vnitřních pochodech kancléřky, že přelomový moment v poválečných dějinách největší evropské země se zredukoval na psychodrama jednoho člověka.

Ale v posledních dnech to přestává platit. Nejprve minulý pátek ministr vnitra Thomas de Maiziére jakoby mimochodem oznámil, že Syřanům se začne opět přiznávat „jen“ tzv. subsidiárdní ochrana, což je o řád nižší status, než jaký mají azylanti. Subsidiární ochrana znamená povolení k pobytu na rok a hlavně až na další zákaz slučování rodin. Následovalo hromadné pobouření v koalici, zmítající hlavně ministry menší vládní strany SPD, ale k němuž se přidalo i kancléřství. Vypadalo to na rituální vykoupání ministra. Výroky sociálních demokratů typu: „To už stačilo, pane de Maiziére“ a proti nim takřka dokonalé ticho z řad ministrovy vlastní CDU. Pak ale přišla neděle a vyjádření ministra financí Wolfganga Schäubleho, který naopak de Maiziéra podpořil. Schäuble se jasně vyslovil za to, aby se omezilo tzv. slučování rodin s tím, že kapacita Německa je teď vyčerpaná. A najednou CDU začala pršet hlasy těch, kteří si vlastně mysleli totéž co de Maiziére, jen ho před Schäublem nějak nestačili podpořit. A k tomu, že uprchlíky, kteří tvrdí, že jsou ze Sýrie, bude třeba individiuálně prověřovat, už se v pondělí přihlásil i mluvčí Merkelové.

Je to krok nazpět od paušálního azylu pro Syřany a pro všechny, kdo se za ně dokázali vydávat. Ve světě kancléřky, která poslední tři měsíce vládní politiku zřejmě podřizuje touze zachovat si tvář, to je samozřejmě jasná porážka. Schäuble je zřejmě jediný ve vládě respektive ve špičce její CDU, kdo by v případě potřeby mohl provést nebo aspoň zaštítit puč proti „nejmocnější ženě světa“. Ne že by měl sám přehnané ambice – je mu 73 let, po atentátu před pětadvaceti lety je upoután na vozík. Ale ve chvíli, kdy zásadu loajality na veřejnosti porušila osobnost takového ranku, jako je Schäuble, přestává dosavadní nedotknutelnost Merkelové plait. Záleží samozřejmě na průběhu migrantské vlny v zimě a na jaře, ale v zásadě se odteď v německé politice může stát všechno. A bude lepší, když změna přijde zevnitř, takříkajíc vlastními silami, než aby ji prováděli rabiáti z okraje politické scény.