Medveděve, odejdi, říká přes 180 tisíc podpisů v petici
Petice proti ruskému premiérovi
Už 182 000 lidí se v internetové kampani podepsalo pod petici vyzývající ruského premiéra Dmitrije Medveděva k demisi. Hlasování se uskutečňuje na mezinárodní platformě change.org a s výsledkem má být podle ruských médií seznámen prezident Vladimir Putin. Bylo by ale naivní očekávat, že petici vyhoví, shodují se komentátoři.
Spekulace o odchodu Medveděva z nejvyššího vládního postu se v ruských i zahraničních médiích objevují stále častěji. Kreml na ně nereagoval, s výjimkou nedávného komentáře britského listu Financial Times, podle něhož lze výměnu předsedy vlády očekávat po parlamentních volbách, které se v Rusku uskuteční v září. Kremelský mluvčí Dmitrij Peskov podobné vývody označil za „slohová cvičení“.
Petice potřebuje celkem 200 tisíc hlasů, než se dostane k adresátovi. Pro Putina ani nikoho jiného ale není závazná a podle všeobecného očekávání ji bude ignorovat. Podle Peskova se s jejím textem dosud neseznámil. „Bylo by naivní očekávat, že Putin bude naslouchat jakýmsi peticím, pokud jde o personální záležitosti. Petice ale dává možnost zamyslet se nad tím, kdo by mohl Medveděva nahradit,“ napsal list Moskovskij komsomolec.
List cituje politologa Alexeje Muchina, podle něhož si Medveděv funkci podrží i po parlamentních volbách a náhrada za něj připravena není. Muchinův kolega Alexej Makarkin očekává, že nový premiér bude v Rusku jmenován až po příštích prezidentských volbách, které se v Rusku uskuteční v roce 2018.
Makarkin vidí v Rusku dvě mocenské skupiny, jejichž protagonisté by se o funkci mohli ucházet. Do funkce šéfa kabinetu by podle něj mohli být jmenování vicepremiér Dmitrij Rogozin nebo ekonom a Putinův poradce Sergej Glazjev.
Oba jsou přesvědčenými nacionalisty, odpůrci liberálních principů a propagátoři „vlasteneckého přístupu“ k řešení hospodářských problémů. Jejich silácká politika by odčerpávala z rozpočtu značné prostředky, což si Rusko v nynější krizi nemůže dovolit.
Liberální tábor bude prosazovat bývalého proreformního ministra financí Alexeje Kudrina. Vláda pod jeho vedením by podle Makarkina usilovala o realizaci reforem a oslabení role oligarchů. Kudrinovy reformy by vyžadovaly změny nejen v ekonomice, ale i v politice, k nimž dnes Kreml není připraven.
Premiérem se tak podle Makarkina stane někdo jiný, člověk, který bude ochoten prosadit nepopulární krizová hospodářská opatření, například zvýšení hranice důchodového věku nebo omezování sociálních dávek. Bude to člověk bez politických ambicí, ráznější než Medveděv. Ten se podle Makarkina obává, že by důraznější úsporné kroky mohly ohrozit dominanci hlavní vládní strany Jednotné Rusko.