Komunisty potlačená akce varuje před ohrožením svobody a demokracie

Nedávno jsme si v Nechanicích na Královéhradecku připomněli smutné události roku 1947, kdy komunisty ovládané ministerstvo vnitra znemožnilo závody tzv. Selských jízd, které se měly konat 5. a 6. července. Selské jízdy či tzv. bandéria, byly vlasteneckými organizacemi, jež měly v naší zemi dlouhodobou tradici a byly zakládány po revolučním roce 1848. Mezi jejich hlavní činnosti patřil jezdecký sport a chovatelství koní. Členové proto museli mít koně a byli povinni pořídit si stejnokroj. Jednalo se tedy o čistě apolitickou organizaci.

Přesto však tehdy před sedmdesáti lety komunisté zneužili ministerstvo vnitra, které řídil jejich člen Václav Nosek, k brutálnímu postupu vůči svým oponentům. Do Nechanic byly tehdy povolány jednotky Sboru národní bezpečnosti včetně elitního pražského Pohotovostního útvaru, které zablokovaly přístupové cesty do města. Policisté už také předtím zatkli některé funkcionáře Selských jízd. Bezpečnostní složky rovněž opakovaně rozehnaly účastníky závodů, kterým se i přes zábrany podařilo proniknout na závodiště. Situace se vyostřila v neděli 6. července v hlavní den závodů, a to hned po mši svaté, kdy z centra náměstí bylo vytlačeno na čtyřicet jezdců s trubači ohlašujícími závody. Policisté také do Nechanic nepustili tisíce návštěvníků.

Historici se shodují na tom, že komunisté si tehdy chtěli vyzkoušet, kam až jim demokratické strany dovolí zajít. Z jejich strany to byla taková předehra k únoru 1948. Už tehdy totiž dokázali, že pojmy svoboda a demokracie jsou jim cizí a neváhají využít každé příležitosti a možnosti, včetně zneužití zastávaných úřadů, aby se vypořádali se svými protivníky. Tenkrát v Nechanicích bezdůvodně znemožnili sportovní soutěže jen proto, aby ukázali svoji sílu a zastrašili své oponenty. Je pravdou, že politici tehdejších demokratických stran (národně socialistické, lidové a sociálnědemokratické) proti této zvůli protestovali a těžko nyní soudit, proč se to nesetkalo s úspěchem. Asi měli být důraznější a například žádat odstoupení komunistického ministra vnitra Noska za prokazatelné zneužití státní moci. V každém případě Nechanické události dokázaly, že hodnoty jakými jsou svoboda, lidská práva a demokracie, je nutné i důrazně hájit proti jejich nepřátelům, protože jinak nastane jejich konec.

Mohl bych to celé shrnout následovně: kdo nezná a nectí svoji minulost, je odsouzen k tomu ji opakovat. Proto je nutné si tyto události minulého režimu stále připomínat.