Může mít EU imigrační systém jako Kanada?

Kanadská migrační politika je velmi tvrdá a nekompromisní. Přijímají, ale s přísnými pravidly.

Do Kanady jsem se vydal jako člen Výboru Evropského parlamentu pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE). Řešíme zde problematiku migrace a o Kanadě se přeci ví, že přijala 45 000 syrských uprchlíků. Podle některých politiků a evropských médií je proto jasné, že země není xenofobní ani rasistická. To je ale jen velmi malá část pravdy.

Kanada určitě je zemí migraci zaslíbenou, ale ne pro všechny. Pro samotné muže, kteří sem přichází bez dokladů, rozhodně ne a Kanaďané na tom nehodlají nic měnit. Pečlivě vybírají každého člověka a tajné služby všechny prověřují. Spolupracují i s různými neziskovými organizacemi, které dávají doporučení. Prověřování se týká tří oblastí – bezpečnosti, kriminální minulosti a zdraví. Platí, že kdo nedá otisky, azyl prostě nedostane. Okamžitě deportován zpět je také ten, kdo se v průběhu migračního procesu dopustí jakéhokoliv trestného činu.

Pro ty, kteří jsou do Kanady přivezeni jako uprchlíci, dále samozřejmě platí, že po určité době musí náklady na cestu státu uhradit zpět. Téměř bez výjimek proto vybírají jen celé rodiny, které jsou schopnější se integrovat do společnosti. Každý, kdo chce v zemi žít, musí umět jazyk a chtít pracovat. Nejde být jen na sociálních dávkách.

Inspirace pro Evropu

Měl jsem možnost navštívit i přímo různá uprchlická zařízení, mluvit s jejich zaměstnanci a lidmi v okolí. Rozdíly vůči Evropě byly velké. Například vybavení přijímacího uprchlického zařízení je velmi obyčejné. Pouze postel, holé stěny a nejdůležitější zázemí pro hygienu. Různí evropští lidskoprávní aktivisté by z nich rozhodně radost neměli. Jenže to bylo asi takové největší poučení. Každá migrační politika má mít jasně daná pravidla a vycházet z potřeb zemí, ne jakési potřeby pomáhat a zachraňovat za každou cenu. Pomáhejme jen těm, kteří naši pomoc skutečně potřebují. Ale přesto si vybírejme a stanovujme pravidla. Tak jak to dělá Kanada.

Osobně se dál budu snažit, aby tento názor byl v Evropském parlamentu opravdu slyšet.