Vlajky pro Tibet a podpisy petic. Slasti a strasti signalizování ctnosti

Dnešní datum skýtá dobrou příležitost k připomenutí si čínské okupace Tibetu. Skýtá také dobrou příležitost k připomenutí anglického pojmu, který se u nás příliš nepoužívá, ale našel by žírné pole uplatnění: virtue signaling.

Společenskovědní definice pojmu signaling (signalizování), která měla patrně vliv na jeho dnešní rozšíření a modifikované používání, pochází od laureáta Nobelovy ceny za ekonomii Michaela Spence. Souvisí se zkoumáním trhů s informační asymetrií. Klasický příklad je prodej aut, kde možností kupujícího zjistit hned teď a tady, jestli se auto náhodou za měsíc nerozsype, jsou velmi omezené. Jedna z věcí, kterou může prodejce udělat, aby ho přesvědčil, je vyslat nějaký „nákladný signál“ – třeba podniknout z vozem namáhavou terénní cestu. Tu cestu nepodnikne z plezíru, ani nevezme potenciálního zákazníka s sebou. Smysl té akce byl čistě ve vyslání signálu ke kupujícímu: tohle auto opravdu něco vydrží.

Pojem z Nobelovské úrovně byl používán i pro jiné kontexty, z nichž zejména dva v podstatě zlidověly. Zaprvé vysokoškolské vzdělání jako signalizování, což zavedl ekonom Bryan Caplan. Potenciální zaměstnavatel má velmi malou možnost rychle si zjistit, zda bude uchazeč opravdu takovým přínosem pro firmu. A tak se zajímá o certifikáty v podobě vysokoškolských diplomů zaručujících, že umí to či ono. Kaplanovo teoretizování se ale rozšířilo díky soudobé skepsi až cynismu vůči devalvovanému vysokoškolskému vzdělání. Šíří se podezření, že právě schopnost signalizovat, a nikoli to, co se člověk opravdu ve škole naučí nebo nenaučí, je hlavním smyslem diplomu. Co vlastně diplom osvědčuje? Že jeho držitel osvědčil schopnost zjistit si, na jaké akce je třeba docházet do školy, aby prolezl, dostavovat se na zkoušky v požadovaných termínech a přijít na to, jak je nejlépe a s nejmenší námahou skládat. Osvojil si schopnost vyplňovat dotazníky a testy a hovořit v požadovaných frázích. Rovněž schopnost vycházet dobře s důležitými lidmi majícími vliv na jeho prospěch a schopnost rozeznat, kteří to jsou. Diplom zkrátka osvědčuje hlavně vaši schopnost navigovat společenskou institucí jako dospělý a přizpůsobivý člověk, který ve velké, státu se podobající korporaci nebude dělat problémy. Stručně řečeno, diplom osvědčuje schopnost získat diplom. Plzeňská práva úplně postačí. Vykazovat minimalistický mix kázně a konformismu. Skutečné znalosti a dovednosti? Možná, někdy, a je to jiný příběh.

Jednou z dalších modifikací pojmu, jež se v posledních letech rozšířila, je virtue signaling – signalizování ctnosti. Všude tam, kde komunikace nějakého postoje je důležitější a konsekventnější než postoj sám, je radno větřit virtue signaling. Příležitost, kdy je třeba ukázat, že patříme do skupiny majitelů aktuálně ceněných ctností. A že se s těmi příležitostmi v éře internetu, sociálních sítí a grafických či rétorických memů roztrhl pytel. Dokažte, že myslíte na ty správné kauzy, jste pobouřeni tím správným bezprávím, opovrhujete těmi správnými lidmi, a hned si můžete připsat několik morálních bodíků.

Pamatujete na kampaň #BringBackOurGirls? Světové celebrity a politické osobnosti od Michelle Obamové po Jeana-Clauda Junckera se nechávaly fotografovat s archem papíru, jež nesl tato slova. Mělo to nějaké výsledky? Ano! Ještě víc lidí se nechávalo vyfotografovat s archy papíru s nápisem #BringBackOurGirls! A sdíleli je na internetu! Tak jak v tu chvíli musel každý vědět, o co jde, stejně tak je dnes celá akce zapomenuta natolik, že ne každý už asi ví, že šlo o dívky unesené nigerijskou sektou Boko Haram. Na jejich osud měla celá kampaň minimální vliv. Rozhodně menší, než kdyby se americká vláda či EU rozhodly použít místo fotografování se s archy papíru jiných nástrojů, jež mají k dispozici, jako třeba vojáků. To by ovšem náklady na jeden bodík ctnosti byly větší a riskantnější.

Takže blahopřeji všem vyvěšovačům tibetských vlajek k dobrému počinu. Svou distanc od pražského magistrátu, Miloše Zemana a komunistů jste dali najevo pádně. A rozhodně s menšími náklady, než kdybyste někdy obrátili pozornost k některému dalšímu z té asi stovky teritoriálních sporů, jež dnes ve světě existují, a nejen k těm dvěma, jež polykají veškerou pozornost globální vesnice: Tibetu a palestinských území. Rád bych znal váš názor třeba na situaci v Kašmíru. To, že je to tam celé nějaké hloupě složité, neznamená, že i tam je mnoho lidí majících pocit, že jsou okupováni. Anebo třeba o několik tisíc kilometrů blíž v Abcházii. To je součást Gruzie, která byla za lhostejnosti mezinárodního společenství fakticky anektována Ruskem po roce 2008, šest let před anexí Krymu. V roce 2014 se pár desítek kilometrů odtamtud konala zimní olympiáda, kterou nikdo nebojkotoval. Nikdo neprosazuje směrnice nařizující označování zboží vyrobeného na tomto okupovaném území.

Díky virtue signaling jsme se taky v posledních dnech měli možnost dozvědět, že kotlebovci, kteří se na Slovensku dostali do parlamentu, jsou neonacisté, a neonacisté jsou nástupci nacistů, a nacisté byli špatní. Mnohá z těchto sdělení měla vynalézavou grafickou podobu. Tady už přestává legrace. Vy, co takto vysíláte, předpokládáte, že mezi vašimi známými, na které se obracíte, někdo neví, že neonacismus navazuje na nacismus, který byl špatný? Anebo je to jen snadná příležitost, jak s malými náklady utvrdit svou příslušnost ke své sociální skupině? Protože vaše vysílání nezmění na situaci na Slovensku ani na šíření neonacistických myšlenek vůbec nic, to je vám snad jasné. Ne že by se někdo nepokoušel činit gesta v tom smyslu. Zaujal mě seznam deseti filmů, který prý „každý“ musí vidět, aby bylo nebezpečí neonacismu zažehnáno (Schindlerův seznam a tak). Ale to přeci taky nemyslíte vážně, že ne? Ti lidé, co Kotlebu volí, na ty filmy nepůjdou. A když půjdou, neudělají na ně dojem. To jen vy jste dali najevo, že můj seznam filmů o holocaustu je lepší než tvůj seznam filmů o holocaustu – ale pochyboval o tom kdy někdo?

V neposlední řadě mě zaujalo z trochu jiných důvodů, že do mezinárodní kampaně na podporu vězněné ukrajinské pilotky Nadi Savčenkové se zapojil i ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Podepsal petici! To je takzvané zastupitelské virtue signaling – demokraticky si volíme své představitele pro to, aby za nás podepisovali petice. Ale každý by asi měl začínat od svých vlastních pravomocí. Právě tento ministr nedávno propustil domů libanonského obchodníka dodávajícího zbraně teroristům a zjevně agenta Hizballáhu. Ani k tomu hashtag #FreeAliFayad nepotřeboval. Já zas nepotřebuji signalizování ctností od něj.