Dohrát to do konce. Ještě jednou k rozpočtu na volební rok

Následující slova už jsou trochu nadužívaná a mohou ztrácet na významu. Pokračuje trend započatý v covidové éře, kdy jsme si zvykli žít na dluh, mít stamiliardové deficity a do toho mluvit o konsolidaci. Jenže ono to tak prostě je. Vraťme se na tomto místě ještě jednou k návrhu státního rozpočtu na rok 2025, tedy rok volební. Bude to závěrečná vizitka současné koalice, ať už příští volby dopadnou jakkoli.

Mluvit o konsolidaci se schodkem 230 miliard v nekrizové době je podivné. „Pamatuji si na střednědobý výhled tehdejší ministryně financí Aleny Schillerové, tuším na rok 2024 nebo 2025 se tehdy předpokládal schodek 240 miliard. Tehdy jsme všichni analytici zírali s tím, že to nemůže myslet vážně, že v tu dobu už přece žádný covid nebude.“ Tak komentoval číslo například ekonom Vít Hradil. Ministerstvo financí přišlo s výhledem, kde počítá dokonce i v roce 2026 se schodkem 225 miliard, tedy jen o pět miliard méně než v příštím roce. V reálném vyjádření, tedy po zohlednění inflace, by byl příští schodek skoro o 60 miliard nižší, čímž teď i vláda s oblibou argumentuje. Makroekonomové však tento argument nepřijímají: i schodek kolem sto miliard by byl v současnosti něčím nehodným k chlubení. Ještě horší je zmíněný trend zadlužování, na který jsme si zvykli. Stát si půjčuje, aby zvládl poplatit všechny svoje povinné výdaje.

Pálení peněz jen na úrocích

Přes 93 procent všech výdajů rozpočtu jde na mandatorní a kvazimandatorní výdaje, tedy povinné výdaje, kterým není možné se vyhnout. Toto číslo se oproti minulým rozpočtům nijak zásadně nemění, je ale vysoké. V absolutním vyjádření půjde o víc než 1,4 bilionu korun, což znamená meziroční nárůst skoro o 37 miliard. Nejvíc z mandatorních výdajů jde na důchody, v příštím roce se jich vyplatí za víc než 717 miliard. Valorizace vyjdou na víc než 12 miliard korun. U důchodů je nutné poznamenat, že výdaje na ně se následně z velké části pokryjí z příjmů z pojistného. Jak lze najít v přehledech ministerstva financí, poslední roky ale končí hospodaření systému důchodového pojištění v minusu. Loni chybělo skoro 73 miliard, předloni 21,5 miliardy. Naposledy hospodaření skončilo v plusu 16 miliard v roce 2019. Velkou položkou mandatorních výdajů jsou také platby za státní pojištěnce a dávky sociální podpory. Mezi povinné výdaje patří třeba také státní příspěvky na penzijní připojištění nebo na stavební spoření (dlouhodobě kritizované za neopodstatněnost, ale banky lobbují za nerušení státní podpory), na které jde deset miliard. Nebo také dotace na obnovitelné zdroje, na které padne osm a půl miliardy.

Úplně na prvním místě ze všech povinných výdajů jsou ale platby na obsluhu státního dluhu. Na trzích si teď půjčujeme za úrok zhruba 4 procenta a právě jen na úrocích necháme příští rok 100 miliard. Ale zpět k veřejnému neboli vládnímu dluhu.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.