Uspěli by rodiče zavražděných dětí s žalobou? Museli by prokázat pochybení policie, říká Sokol

Po každém z posledních útoků aktivního střelce na amerických školách přichází série žalob truchlících rodičů. Rodiny obětí z Filozofické fakulty UK se podle dostupných informací o nic podobného zatím nepokouší. Měla by taková žaloba vůbec šanci na úspěch? Advokát v oblasti trestního práva Tomáš Sokol deníku Echo24 řekl, že v případě tragických prosincových událostí, k nimž došlo v Praze, je k úspěchu takové žaloby skeptický. Žalobce by podle něj musel prokázat přímou souvislost mezi pochybením policistů a zraněním nebo smrtí konkrétních lidí. „To si vůbec nedovedu představit,“ říká.

Měly by rodiny obětí střelby na filozofické fakultě v Praze šanci uspět s žalobou proti škole, kde se tragická událost stala, případně proti policii, která pachatele v budově fakulty hledala, ale pak z ní odešla? Za jakých okolností by měla taková žaloba smysl?

Naprosto přesnou právní analýzu vám dát nemohu. Neznám všechny detaily rozsáhlé policejní operace nebo informace, které policie před zásahem na Filozofické fakultě UK měla, ani ty, které v průběhu času získala. Mohu se vyjádřit pouze k pravidlům, podle kterých by bylo o případné žalobě rozhodováno.

Podle zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů se lze domáhat náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. To je jediný právní předpis, který by v daném případě ve vztahu k zásahu policie přicházel v úvahu. Konstrukce odpovědnosti za škodu je relativně jednoduchá. Prokázat škodu by zřejmě nebyl v případě obětí – zraněných nebo osob s psychickými následky a samozřejmě i rodin zavražděných obětí – problém. Případný žalobce by pak musel tvrdit a prokazovat, že zásah policie byl nesprávným úředním postupem. To už je problém velmi obtížně řešitelný, podle mne v daném případě nejspíš neřešitelný.

Proč? Někdo by mohl tvrdit, že pokud by policie rozptýlila své síly na více míst a hlavní budovu fakulty na Palachově náměstí by zcela neopustila, střelec by jí vběhl přímo do náruče a na střelbu do studentů vůbec nemuselo dojít.

Je nesporné, že policie rámcově zasahovala podle zákona č. 273/2008 Sb. o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů. Případný žalobce by tedy musel tvrdit, že při zásahu proti již zjevnému pachateli trestného činu vraždy či více vražd jednala v rozporu s tímto zákonem, případně interními předpisy aplikovanými na konkrétní situaci. Přitom je ale zjevné, že celkově byl postup policie zákonný. Navíc šlo o zcela novou situaci, takže na ní zřejmě nepamatoval výcvik policistů, s výjimkou speciálních složek, ani metodika. Jak jsem řekl, neznám všechny interní předpisy a individuální postupy policie. Ten, kdo by chtěl seriózně tvrdit, že byly porušeny, by se s nimi ale musel detailně seznámit. A pravděpodobnost pozitivního zjištění takovéhoto porušení nepovažuji za příliš velkou.

Žalobce by pak musel prokázat příčinnou souvislost mezi mezi nesprávným úředním postupem, pokud by byl vůbec zjištěn, a vzniklou újmou. Takovou možnost bych v tomto případě vyloučil s pravděpodobností blížící se spíše jistotě. Žalobce by musel tvrdit, že nebýt tohoto konkrétního nesprávného úředního postupu, nedošlo by buď vůbec k celé události, anebo by nebyla způsobena konkrétní újma konkrétní osobě, tedy její zranění nebo smrt. To si vůbec nedovedu představit. Totéž podle mne platí i v případě úvah o tom, zda před incidentem měla policie postupovat nějak jinak a činu zabránit. Globálně jsem přesvědčen, že šlo o naprosto mimořádnou situaci, podle všeho, co zatím bylo zveřejněno, respektive co jsem o události četl a slyšel, policie rozhodně neměla dost konkrétních informací, aby zasáhla preventivně proti konkrétnímu podezřelému na konkrétním místě. A pokud jde o případnou žalobu proti škole, v tomto případě vůbec neshledávám nic, coby měla škola udělat a neudělala a jakou právní povinnost by tím porušila.

Mohly by se rodiny pokusit obrátit na soud prostřednictvím hromadné žaloby? Při pohledu do Spojených států jde o běžnou praxi. Několik měsíců po střelbě na střední škole v Michiganu (listopad 2021) přišli rodiče s žalobou proti zaměstnancům školy, kteří podle nich porušili bezpečnostní pravidla. Stejně tak v květnu 2022 po masové střelbě v texaském Uvalde. V USA není výjimkou, kdy žaloba nemíří jen na policii nebo na školu, ale třeba i proti výrobci střelné zbraně, kterou byl trestný čin spáchán.

Především v ČR institut hromadné žaloby není zaveden, zatím se o jeho konkrétní podobě pouze diskutuje v Poslanecké sněmovně. Z toho důvodu tedy nepřichází hromadné žaloby v úvahu. To by ale samo o sobě nevylučovalo možnost jednotlivých rodin se individuálně, případně současně koordinovaný postupem domáhat náhrady újmy proti zaměstnancům školy, případně proti výrobci střelné zbraně. Jak už jsem řekl, nemáme žádné informace o tom, že by škola, v níž k události došlo, porušila nějaké bezpečnostní předpisy. Zaměstnance školy jako fyzické osoby zcela jistě nelze označit za odpovědné.

Žaloba proti výrobci zbraně, míněno žaloba s nadějí na úspěch, také nepřichází v úvahu. V daném případě zcela jistě výrobce neporušil žádnou svoji povinnost. A také žádná žaloba proti výrobci zbraně, kterou došlo ke zranění nebo usmrcení oběti, nikdy nebyla úspěšná. Bylo by to stejné, jako požadovat náhradu škody na výrobce nože, který použil pachatel k násilnému trestnému činu.

Konkrétně postupem Policie ČR se stále zabývá Generální inspekce bezpečnostních sborů (výsledky by měly být na jaře). Policejní prezidium předtím provádělo kontrolu zásahu a pochybení policistů neshledalo. Policejní prezident k tomu ale řekl, že komunikace se školou byla „slabé místo zásahu“ a „ponaučení do budoucna“. Vedení fakulty i univerzity předtím totiž uvedlo, že je policie vůbec neinformovala, že zhruba hodinu před útokem pátrala v budově po jednom ze studentů, který by mohl by být ozbrojený a mohl by se pokusit o sebevraždu. Pokud by GIBS našla pochybení třeba u velitele zásahu, mohlo by to otevírat prostor pro případnou žalobu?

Tvrzení o „slabém místě zásahu “ a „ponaučení do budoucna“ nelze rozhodně interpretovat jako důkaz o porušení povinnosti, a tedy naplnění jedné z podmínek odpovědnostního vztahu. Je třeba si položit otázku, co by se dělo v opačném případě? Tedy kdyby nedošlo k tomu, co je označováno za „slabé místo zásahu“ anebo z čeho je dovozováno „ponaučení do budoucna“. Zda by eliminace těchto hypotetických míst v průběhu zásahu či preventivních opatření zabránila pachateli spáchat to, co spáchal. Podle mne nikoliv.

Kvůli pátrání po studentovi, který by snad měl být ozbrojen a mohl by se pokusit o sebevraždu asi stěží bylo možné provést jakékoliv opatření, které by ztížilo nebo dokonce znemožnilo spáchání toho, k čemu došlo. V rovině úvah o tom, co příště udělat lépe, anebo spekulací o tom, co se snad mělo udělat v tomto případě, ale neudělalo, se lze se zabývat čímkoliv. V rovině práva ovšem musí být splněny výše uvedené předpoklady, a pro závěr o tom, že splněny jsou, jsem zatím neshledal žádnou informaci. To platí i pro případ, že by GIBS zjistila nějaká pochybení v rámci pátrání po podezřelé osobě anebo při realizaci zásahu.