Východ Evropy nechce dalšího Nizozemce v čele NATO. „Jsme státy druhé kategorie?“

V Severoatlantické alianci i Evropské unii se letos bude rozhodovat o novém personálním obsazení na nejvyšších pozicích. Funkci generálního tajemníka NATO má díky podpoře Washingtonu, Londýna, Paříže či Berlína velkou šanci získat dosluhující nizozemský premiér Mark Rutte. Šlo by už o čtvrtého Nizozemce v této funkci. O místo však projevili zájem i politici z pobaltských zemí a oni i další představitelé střední a východní Evropy se teď ptají, zda jsou pro Západoevropany skutečně rovnocennými partnery, píše bruselský server Politico.

"Jakou morální důvěryhodnost ten člověk má?" ptá se na Rutteho adresu bývalý estonský prezident Toomas Hendrik Ilves. Upozorňuje, že Nizozemsko během 13 let Rutteho vlády neplnilo závazek vůči NATO vydávat na obranu dvě procenta HDP.

Mezi kandidáty na pozici tajemníka NATO padlo i jméno rumunského prezidenta Klause Iohannise nebo estonské premiérky Kaji Kallasové. Jejich země spolu s mnoha dalšími vstoupily do NATO v roce 2004, téměř 15 let po pádu železné opony. Od té doby ale představitelé zemí východní Evropy zastávali jen minimum řídicích pozic v NATO i v Evropské unii.

"Pokud budeme uvažovat o geografické rovnováze, bude to čtvrtý generální tajemník (NATO) z Nizozemska. Pak se objevuje otázka, zda v NATO existují státy první a druhé kategorie. Jsme si rovni, nebo si nejsme rovni? Tato otázka tu stále zůstává," řekla Kallasová minulý týden v podcastu Politico Power Play.

Jedinou výjimkou v tomto ohledu představuje Polsko. Bývalý a teď opět vládnoucí polský premiér Donald Tusk byl po jedno období předsedou Evropské rady a další polský expremiér Jerzy Buzek stál tři roky v čele Evropského parlamentu.

V současné době je nejvýše postaveným Východoevropanem v EU Lotyš Valdis Dombrovskis, který má na starosti silový rezort komisaře pro obchod. Pozici získal poté, co jeho předchůdce Ir Phil Hogan musel kvůli skandálům odstoupit. Poměrně vysoce postavený je i náměstek generálního tajemníka NATO Rumun Mircea Geoana.

"Od rozšíření (v roce 2004) žije ve střední a východní Evropě 110 milionů lidí. V EU a v NATO je pět významných pozic, které se obsazují každých pět let. Za tu dobu je to tedy 25 pracovních míst a 20 procent obyvatel EU mělo jen sedmiprocentní zastoupení v těchto pozicích," nastiňuje východní pohled estonský exprezident Ilves.

O novém šéfovi NATO se pravděpodobně rozhodne letos v létě během schůzky lídrů členských zemí obranné aliance ve Washingtonu. Po červnových volbách do Evropského parlamentu se budou obsazovat posty v čele unijních institucí. O druhý mandát v čele Evropské komise usiluje někdejší německá ministryně obrany Ursula von der Leyenová. Politici budou muset najít shodu i na předsedovi Evropské rady, parlamentu i šéfovi unijní diplomacie.

Po volbách by nově mohla vzniknout i funkce komisaře pro obranu, což slíbila von der Leynová v případě opětovného zvolení. Možnými kandidáty jsou podle serveru Politico polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski, litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis nebo Estonka Kallasová.

Vysoce postavení představitelé Estonska, Litvy a Lotyšska se domnívají, že velké státy v západní Evropě jsou vůči nim nespravedlivě zaujaté, zejména kvůli tvrdému přístupu pobaltských států vůči Rusku po napadení Ukrajiny, píše Politico. Kallasová by po stažení kandidatury do čela NATO mohla usilovat o nástupnictví po Španělu Josepu Borrellovi v čele unijní diplomacie. O této možnosti se mluví již několik měsíců a evropští představitelé očekávají, že ji na vysoký post podpoří francouzský prezident Emmanuel Macron.

Ne všichni jsou však přesvědčeni, že má Kallasová skutečnou šanci. Představitel EU pod podmínkou anonymity serveru Politico sdělil, že Paříž ani Berlín Estonku "na post nejspíš nedoporučí ze stejných důvodů, proč nepřipadala v úvahu pro funkci v NATO". "Opravdu bychom na této pozici chtěli někoho, kdo si s chutí dává Rusy k snídani?" uvedl zdroj.