Češi se podle vlády musí připravit na konflikt. Dvě procenta na obranu jsou „pomyslnou podlahou“

„Česko není v bezpečí; Česká republika se musí připravovat na reálnou hrozbu konfliktu,“ nejen takové formulace se poprvé objevují v Národní bezpečnostní strategii, kterou vláda tento týden schválila. Dokument, který má zastřešovat snahu státu na poli bezpečnosti obsahuje několik novinek. Poprvé se v něm mluví o celospolečenské participaci na obraně či o bezpečnosti ve vesmíru. Rusko je také poprvé jmenováno jako přímá hrozba pro Českou republiku a pro mezinárodní řád. Strategie také upozorňuje na nutnost navazování spojenectví v Asii, jelikož konflikt v této části světa by měl přímý dopad i na region střední Evropy.

Národní bezpečnostní strategie navazuje na předchozí strategie z let 2003, 2013 a 2015. Poprvé se však v ní mluví o tom, že Česká republika může být přímo ohrožena konfliktem a je nutná celospolečenská participace na společné obraně. „Vláda se poprvé obrací na občanskou společnost a každému jednotlivci,“ uvádí k dokumentu premiér Petr Fiala. Podobný apel se objevuje i v dokumentu, který oproti svým předchůdcům popisuje národní bezpečnost jako komplexní a celospolečenský fenomén. „ Bez aktivního přičinění a zájmu obyvatel neleze bezpečnostní politiky úspěšně realizovat,“ píše se v dokumentu.

Podle vlády se poprvé od dob studené války nacházíme v rychle se vyvíjejícím mezinárodním prostředí, jehož předvídatelnost klesá a stát a celá společnost se tak musí připravovat na reálnou hrozbu konfliktu. „Musíme reagovat na zhoršené bezpečnostní prostředí. Období míru v Evropě skončilo. Česko musí být dobře připraveno i na krajní možnost, že se stane součástí ozbrojeného konfliktu,“ uvedl k dokumentu ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti).

S tím souhlasí i bezpečnostní analytik a bývalý náměstek ministra obrany Daniel Koštoval. Ten upozorňuje, že právě hrozba konfliktu a konkrétnost a komplexnost nové strategie z ní činí „naprosté“ novum oproti předchůdcům.

Bezprostřední hrozbu dokument také poprvé přímo jmenuje, je jí Rusko. „Rusko je největší bezprostřední i dlouhodobou přímou hrozbou evropské bezpečnosti a mezinárodnímu řádu založenému na pravidlech. Rusko usiluje o udržení a rozšíření své sféry vlivu v Evropě i jinde ve světě politickým a ekonomickým nátlakem i informačním a vlivovým působením, a nově také masivním použitím vojenské síly. Za přirozenou oblast svého vlivu Rusko stále považuje také střední Evropu,“ uvádí se přímo ve strategii.

V souvislosti s Ruskem se strategie nevyhýbá ani Ukrajině, když explicitně uvádí, že je nutné, aby si Ukrajina zachovala svou svrchovanost a aby byla přijata do euroatlantických struktur.

V souvislosti s rychle se vyvíjející situací okolo České republiky a s tím, že jen několik stovek kilometrů od našich hranic probíhá ozbrojený konflikt, také strategie potvrzuje, nyní již legislativní závazek 2 % HDP na obranu a nevylučuje nutnost ještě větších investic v budoucnu. Podle Daniela Koštovala jsou 2 % výdajů na obranu pomyslnou „podlahou“, ale strop může být mnohem vyšší a vláda na to ve strategii upozorňuje. Vnitřní dluh armády navíc podle Koštovala může dosahovat 800-900 miliard korun. Upozorňuje také, že v případě, že by se blížilo přímé zapojení do konfliktu velkého rozsahu výdaje by byly mnohem vyšší. Například Československo na konci třicátých let dávalo na obranu okolo poloviny svých výdajů, uvádí.

Rusko je jako hrozba explicitně zmíněno, ale dokument se nevyhýbá ani ostatním státům. Byť Čínu nejmenuje jako hrozbu napřímo, ale označuje ji za zásadní systémovou výzvu. Čína chce podle strategie narušovat a podrývat Západ na poli globálního systému. V souvislosti s ní strategie zmiňuje navazování spojeneckých vztahů České republiky s Austrálií a Oceánií, protože případný konflikt v této části světa by mohl způsobit strategický šok, který by přímo zasáhl i Českou republiku. Podle bezpečnostního analytika Daniela Koštovala, tak Česká republika touto bezpečnostní strategií ukazuje, že v případě konfliktu i ve vzdálenějších částech světa by se Česká republika podílela na spojeneckých závazcích. K tomu, že je současné mezinárodní kolbiště mnohem provázanější než dřív, upozorňuje dokument na několika místech. „Bezpečnost je navíc často nezbytné chránit i daleko za hranicemi ČR,“ uvádí přímo dokument.

Česká republika podle strategie ohrožení z měnícího se mezinárodního prostředí čelí členstvím v důležitých mezinárodních organizacích. „Role OSN jako ochránkyně tohoto řádu i nadále oslabuje. Tendence prosazování zájmů silou ohrožuje postavení menších a slabších států. Význam členství České republiky v NATO a EU v tomto kontextu dramaticky roste,“ uvádí se ve strategii.

O komplexnosti strategie také vypovídají i oblasti bezpečnosti, kterým v minulosti nebyla dávána taková pozornost. Strategie zmiňuje například kybernetické operace, ale i bezpečnost ve vesmíru, na kterou musí být ČR vybavena. Daniel Koštoval upozorňuje na to, že Česká republika patří ke špici v některých vědeckých a průmyslových odvětvích, kterých se soupeření států ve vesmíru týká a navíc v Praze sídlí řada evropských vesmírných programů. Praha je také sídlem Evropské agentury pro vesmírný program ,která různé typy programů zastřešuje.

Strategie také apeluje na hrozbu globálního oteplování a přírodní katastrofy, kterým nejde dle strategie přímo zabránit, ale Česko jim musí adekvátně čelit, aby se nestaly hrozbou například pro důležitou infrastrukturu.