Dilemata „národního konzervatismu“

KOMENTÁŘ

Dilemata „národního konzervatismu“
Donald Trump a Viktor Orbán na Floridě v červenci 2024. Foto: Oficiální účet Viktora Orbána
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Republikánský kandidát na viceprezidenta J. D. Vance byl hostem podcastu Joea Rogana, podobně jako Donald Trump se s ním bavil tři hodiny. Nemůžu říct, že bych patřil mezi jeho fanoušky, rozhodně bych mu ale neupíral inteligenci. Projevil ji, myslím, když mluvil o motivaci stoupenců Demokratické strany a vůbec soudobých amerických velkoměstských elit.

Podle něj ti lidé vyrůstali v době, kdy v americké společnosti existoval široký konsenzus a vysoká důvěra. Obojí je pryč (z mnoha důvodů) a demokratické elity se snaží důvěru obnovit jaksi shora, společnosti ji vnutit, přivést ji k tomu, aby přijala jejich vnímání, hodnoty a společenské představy. Problém je podle Vance ale v tom, že důvěra nemůže být nadirigovaná shora, vyrůstá organicky zdola, anebo není vůbec.

 

V mnohém bych s ním souhlasil, taky nevěřím na shora nadirigovanou důvěru, i když eroze důvěry, již dnešní Západ zažívá, je skutečně hrozivá a její následky dalekosáhlé. Slyšet ale taková slova právě od Vance je v něčem paradoxní.

J. D. Vance a Donald Trump jsou považovaní za reprezentanty tzv. národního konzervatismu, který má představovat novou podobu západní pravice a jeho ambice jsou větší než jenom korigovat největší excesy soudobého pokrokářství. Jeho reprezentanti o národním konzervatismu mluví jako o (kontra)revolučním proudu, jehož cílem je širší společenská změna, jistým způsobem i systémová, týkající se různých sfér společenského života. Ožívá a společensky se prosazuje nejenom v Americe, ale i v mnoha zemích západní Evropy včetně Česka.

Společenský projekt těch národních konzervativců se může zem od země lišit, má-li ale skutečně být tou široce koncipovanou změnou, bude to taky změna přicházející a vynucovaná shora – přinejmenším pro významnou část společnosti (ve Státech pro cca polovinu).

Stoupenci rodícího se národního konzervatismu velmi zdůrazňují nutnost zachování svobody, odpor proti nadměrné moci státu, jeho bezpečnostních složek, proti omezování svobody slova a podobně. Opět. Nic proti tomu. Svoboda projevu je klíčová hodnota. Nejsem si ale jistý, jestli ji dnešní národní konzervativci, včetně těch českých, vnímají jako hodnotu univerzální. Mluví o nutnosti vymýtit genderovou ideologii, zastavit migraci, deportovat ilegální přistěhovalce, což implikuje spíš větší míru společenského dohledu než menší. (Bezpečnostní složky, mezi jejichž úkoly by patřilo vyhledat a deportovat v některých zemích až miliony lidí, jistě budou oproti dnešním početnější a vybavené většími pravomocemi, ty hranice taky bude muset někdo hlídat.)

Mluví často dost vážně o návratu k tradičním hodnotám – nic proti nim. Jenomže velká část společnosti je nevyznává. Jak jinak je budou moci prosazovat než shora? Je možné – a velmi pravděpodobné, že lidé, kteří jsou v dnešních sporech a kulturních válkách na straně J. D. Vance, jednou sami poznají kouzlo „sociálního inženýrství“. A že někteří z dnešních vášnivých obhájců svobody slova na dnešním Západě značně ochladnou, až ta jejich strana dosáhne na ty správné mocenské páky.

 

×

Podobné články