Vládní pokrytectví: Proč chceme dotovat ztrátové uhelné elektrárny, když tvrdíme, že je nepotřebujeme?
UHELNÉ ELEKTRÁRNY
Debata, jak dál s uhelnými elektrárnami, jejichž výroba je víceméně ztrátová (jenže je potřebujeme a žádnou stabilní náhradu za ně v tuto chvíli nemáme), ve stále na stole. Zásadní otázka je to, proč vláda, respektive ministerstvo průmyslu tvrdí, že i kdyby už v příštím roce začaly některé uhelné elektrárny ukončovat provoz (tzv. superkritický scénář), bez uhlí se obejdeme. A do toho vymýšlíme, jak do zákona vložit pojistky a způsoby, které vlastníky uhelných elektráren donutí k tomu, aby je nezavírali. A přicházíme s nápady na „vyvlastňování“ jejich podniků a následné dotování. Které nám navíc musí schválit Evropská komise, protože v minulých letech jsme si možnost kapacitních plateb nevyjednali. Je v tom tedy docela rozpor. Vše řečené spadá do zásadní novely energetického zákona známé jako Lex OZE 3.
Umělé zdražování udělalo z uhelných elektráren ztrátový byznys. Hledá se plán, jak to lidé zadotují. Původní plány počítaly s tím, že od uhlí v energetice Česko odejde v roce 2038. Pak se z toho stal rok 2033. A když začala energetická skupina Sev.en Pavla Tykače upozorňovat na to, že vzhledem ke ztrátové výrobě by mohly elektrárny Chvaletice a Počerady a uhelné lomy Vršany a ČSA zavřít už příští rok, začalo ministerstvo průmyslu tvrdit, že ani tak se nic neděje a že to bez uhlí zvládneme.
Realita je taková, že na uhlí u nás „jede“ více než polovina všech energetik. „Často se mluví jen o uhelných elektrárnách. Nikdo ale nezmiňuje závodní elektrárny a velmi málo se mluví o teplárnách. Ten komplex je však tak provázaný, že jedno bez druhého by sice fungovat mohlo, ovšem byla by nutná celková přestavba. Jenže nejdříve je nutné to nové postavit, až pak můžeme to staré vypínat. Jinak to nelze udělat, protože by zákonitě docházelo k výpadkům,“ komentoval to energetický expert ze společnosti Alatyr Stanislav Mikeska. A co se výroby energie z uhlí týče, zhruba 40 procent elektřiny pochází z uhlí, u tepla je to dokonce 50 procent.
Stále nemáme schválenou novelu Státní energetické koncepce (SEK), což je dost podstatný dokument, který bude i vodítkem pro investory, jednoduše proto, aby věděli, do čeho ještě dává smysl investovat. SEK má reagovat mimo jiné na cílené zdražování velkých fosilních zdrojů energie. Tedy právě výroby energie z uhlí. Ta je už nyní spíše ztrátová, což způsobil růst cen povolenek a naopak zlevňování silové elektřiny. Uhelné elektrárny se ukázaly být velmi dobrou investicí v předchozích letech, kdy ceny silové elektřiny vystřelily nahoru. V té době prodaly uhelné elektrárny energie na dva tři roky dopředu a měly nakoupené v té době ještě ne tak drahé emisní povolenky. Majitelé tak na velmi drahé elektřině dobře vydělali. Teď ale tyto kontrakty končí, emisní povolenky zdražily a cena elektřiny klesla. Uhelné elektrárny se proto dostaly do záporného spreadu. A proto jejich provozovatelé začali mluvit o tom, že je zavřou dřív. Vyrábět se ztrátou nedává smysl, jinak by se provozovatelé nechovali s péčí řádného hospodáře.
Proto se má do energetického zákona dostat pojistka, aby potřebné uhelné elektrárny nebylo možné jen tak zavřít. Novela energetického zákona neboli Lex OZE 3 řeší především akumulaci, tedy ukládání elektřiny, a flexibilitu, ale také třeba zavádění kapacitních plateb pro plynové (a zřejmě tedy i uhelné) elektrárny. A má obsahovat také právě zmíněnou pojistku. V případě, že ČEPS řekne, že je některá z uhelných elektráren nenahraditelná, nebude ji moci její provozovatel z nařízení Energetického regulačního úřadu vypnout. I když bude její provoz ztrátový. Zkrátka proto, aby uhelné elektrárny stále fungovaly jako záložní, vyrovnávací zdroje.
Konkrétně by měl vlastník elektrárny s instalovaným výkonem nad 10 MW nucen oznámit ČEPS přerušení výroby elektřiny, které bude trvat více než šest měsíců, a to alespoň půl roku před přerušením provozu. Úplné zastavení provozu budou muset vlastníci elektrárny hlásit nejméně 14 měsíců dopředu. A teď se hraje o to, jak přesně se dál bude s elektrárnami, které budou chtít ukončit provoz, nakládat.
Bude se soutěžit
Ke konci června v hospodářském sněmovním výboru podpořená novela energetického zákona spočívá ale v tom, že když bude chtít vlastník ztrátové elektrárny její provoz ukončit, může ji energetický regulátor svěřit konkurenčnímu provozovateli. A až ten by dostával zaplaceno za provozní ztráty. Regulátor by tedy uložil vlastníkovi povinnost poskytnout jeho elektrárnu k dalšímu užívání, což de facto znamená její vyvlastnění. Takový návrh podporovalo ministerstvo průmyslu. Seběhlo se ale mnoho pozměňovacích návrhů a definitivní podoba stále není hotová.
Minulý týden hospodářský výbor o novele opět jednal a žádný z pozměňovacích návrhů neprošel. Návrh ministerstva financí naopak spočíval v tom, že by původní provozovatel elektrárny měl mít možnost provozovat elektrárnu i dál a dostávat od státu dotaci. To se ale nelíbilo kvůli tomu, že by vlastníci elektráren mohli systému zneužívat a žádat o podporu i tehdy, kdy by ještě jejich fungování nebylo ztrátové. Proto by nakonec mělo být řešení to, že o to, kdo dostane ztrátovou elektrárnu do správ, se bude soutěžit v aukci. O celé novele energetického zákona by měla v nejbližších dnech jednat sněmovna.
Jenže, i když se novela energetického zákona obsahující pojistku proti zavírání elektráren schválí, a tím pádem se schválí i kapacitní mechanismus, kdy bude ztrátový provoz dotován, musí to posoudit Evropská komise. Jde totiž o jen tak nepovolenou státní podporu v energetice, což si žádá schválení Bruselem. V době, kdy ještě zelená transformace nebyla tak rozběhlá jako dnes a unie neměla k uhlí takový odpor, by bylo lehčí si možnost podpory vyjednat. Stejně jako to kdysi udělali Poláci a Němci.
Nová Evropská komise nedává příliš naději na to, že by se kapacitní platby, tedy státní podporu podařilo pro nás výhodně dojednat. I kvůli tomu, že první místopředsedkyní komise, která bude mít na starost zelenou tranzici, hospodářskou soutěž a právě veřejnou podporu, bude španělská socialistka Teresa Riberaová. Silně zelená politička, u které právě schválení veřejné podpory pro špinavé uhelné elektrárny může narazit. Opravdu ale závisí na tom, jak se Česku vyjednávání podaří.
Co se týče rozvoje zelených zdrojů, máme závazky stavět další solární elektrárny a větrníky a zvyšovat jejich výkon. Do roku 2030 mají pokrývat 30 procent tuzemské spotřeby elektřiny. Opět je tu „ale“. Trh je nastaven tak, že uměle podporované zdroje jsou v síti upřednostňovány a ostatní zdroje mají vytlačovat. Svou proměnlivostí ovšem vytvářejí problémy v přenosové soustavě. Buď vyrábějí málo a musejí najet záložní zdroje, nebo vyrábějí moc a vznikají přebytky. A to je špatně, protože dochází k destabilizaci přenosové soustavy. Potřebnou akumulaci přebytečné levné elektřiny nemáme zdaleka vyřešenou. Zelené zdroje zkrátka způsobují nestabilitu výkonové rovnováhy. I kvůli tomu je nutné do sítě stále investovat, což se promítá do cen elektřiny pro spotřebitele v rámci regulované složky, kterou energetický regulátor bude dále navyšovat a v budoucnosti by se celkový podíl regulované složky na ceně elektřiny pro spotřebitele mohl dostat až nad padesát procent.
„Superkritický scénář“
Vzhledem k tomu, že řešíme pojistky proti zavírání Tykačových i jiných uhelných elektráren, je od vlády trochu pokrytecké, když zároveň tvrdí, že elektřiny bude mít Česko dostatek, i kdyby Tykačovy elektrárny za rok vypnuly. Uhlí by prý postupně nahradil plyn, do sítě nově připojené obnovitelné zdroje a dovoz elektřiny ze zahraničí. Alespoň tak se to píše v tzv. superkritickém scénáři. Že se Česko stane čistým dovozcem elektřiny v případě ukončení provozu uhelných elektráren už v příštích letech, o tom se mluví už otevřeně. A že budeme víceméně odkázáni na dovoz z Německa, které se přitom už samo stalo z vývozce elektřiny jejím dovozcem. Teď dovážíme ze zahraničí kolem 15 TWh elektřiny ročně, zároveň stále vyvážíme až 30 TWh za rok.
Tzv. superkritický scénář 12. června představil ministr průmyslu Jozef Síkela. Ministerstvo průmyslu na něm spolupracovalo s ČEPS. Vychází ze situace, že za rok zavřou Tykačovy elektrárny i elektrárny Sokolovské uhelné (ta ponechává zatím možnost pokračovat v elektrárnách Tisová a Vřesová alespoň s výrobou tepla) a v roce 2027 zavře s výjimkou nejmodernějších Ledvic své uhelné elektrárny i ČEZ. Do toho scénář počítá s dočasným odstavením jednoho jaderného bloku, nefunkčním vedením pro dovoz elektřiny z Německa a pomalým rozvojem OZE. „I v tomto extrémním scénáři analýzy potvrdily, že bezpečnost dodávek elektřiny a tepla zůstane zachována,“ tvrdil Síkela.
Babiš není ohrožením pro demokracii. Ale do koalice s ním nikdy! Volby vyhrajeme my, tvrdí Marek Benda
PODCAST ECHO PAVLA ŠTRUNCE
Plány, že můžeme uhlí v energetice nahradit plynem, o čemž ministerstvo průmyslu mluví, stojí z velké části také na vodě. „Bez uhlí současnou situaci v energetice nevyřešíme. Za ročně spálených až třicet pět milionů tun uhlí bychom potřebovali až dvanáct miliard kubíků plynu. A ten není kde vzít ani ho kudy dopravit. Nemáme dlouhodobé kontrakty na zemní plyn a nejsou ani kapacity přečerpávání v terminálech. Navíc nejsou parní turbíny, na které se čeká pět až šest let,“ tvrdí Mikeska.
Dlouhodobé plynové kontrakty, hlavně s Norskem nebo Alžírskem či Ománem, by měl uzavírat státní obchodník, kterého plánuje ministerstvo průmyslu. Zatím ale k jeho vzniku nejsou bližší informace. Česko dříve mělo dlouhodobé smlouvy o dodávkách plynu s ruským Gazpromem i s Norskem, které ale skončily už v minulém desetiletí.
Jsme navíc v situaci, kdy v současnosti ani nestavíme plynové elektrárny. Mluví se přitom o nutnosti postavit tři nové paroplynové elektrárny do roku 2030. Vláda k tomu říká pouze to, že připravuje opatření na zjednodušení povolování nových plynových zdrojů, kdy mají být plynové elektrárny o výkonu 100 MW a více zařazeny pod stavby pro energetickou bezpečnost. Tím se na ně budou vztahovat zjednodušené povolovací procesy.
Ještě stále se také čeká na zveřejnění každoroční zprávy o zdrojové přiměřenosti, kterou zpracovává ČEPS, a která bývá vydávána na přelomu února a března. Právě na zprávu ČEPS by měla reagovat právě i aktualizovaná Státní energetická koncepce.
„ČEPS do analýzy zdrojové přiměřenosti MAF zahrnuje širokou škálu dostupných dat o budoucím vývoji zdrojového mixu. Vzhledem k tomu, že v oblasti vývoje výrobních zdrojů ČR dochází v posledních měsících k dynamickým změnám, jejichž výsledek bude mít na podobu MAF významný vliv, pozdržela ČEPS vydání MAF, aby mohla zapracovat nejaktuálnější informace z této oblasti. Přesné datum vydání nedokážeme předjímat, nicméně předpokládáme je v podzimních měsících letošního roku,” sdělil už v srpnu redakci mluvčí ČEPS Lukáš Hrabal.
„Fakta o klimatu“
V souvislosti se zavíráním uhelných elektráren se také objevují ne zcela pochopitelné nápady a analýzy v poslední době mediálně hodně viditelného neziskového spolku Fakta o klimatu. Ten se prezentuje jako „tým expertů a expertek zabývajících se různými obory – přírodovědou, společenskými vědami, datovou analýzou, pedagogikou či komunikací“ a tvrdí, že jejich cílem je „kultivovat diskuzi v ČR o klimatické změně a s ní související transformací na nízkouhlíkovou ekonomiku.“ „Finance na provoz získáváme od dárců a dárkyň, nepracujeme na ničí objednávku. Při naší činnosti komunikujeme s médii, politiky a političkami, energetickými firmami i aktivistickými hnutími,“ tvrdí o sobě spolek.
Spolek například tvrdí, že růst emisní povolenky na 100 eur, a tedy odstavování uhelných elektráren kvůli ekonomickým důvodům, není žádný problém, a tedy že dotovat uhelné elektrárny nedává smysl. „Pokud by došlo k poklesu domácí výroby elektřiny z uhlí o více než dvě třetiny, na trhu by ji nahradily zdroje s nižšími emisemi (zejména zemní plyn) a import elektřiny ze zahraničí. Odstavení většiny uhelných elektráren zůstane bez dopadu na bezpečnost dodávek elektřiny (větší část uhelných tepláren bude stále potřeba pro dodávky tepla a pomůže pokrývat špičky spotřeby elektřiny). Proměna Česka v dovozce elektřiny (s čistým importem 2,5 TWh ročně, tedy zhruba 4 % celkové spotřeby) nevadí – dražší domácí výrobu z uhlí by zčásti nahradila levnější zahraniční výroba elektřiny z OZE a zemního plynu.“
Spolek ve svém modelování nebere ohled na nic výše zmíněného. Tedy na to, že s plynem bude při vyšší spotřebě, kdy by měl nahrazovat uhlí, problém. Stejně tak spoléhá na to, že elektřinu bude vždy možné dovézt ze zahraničí a ještě bude levnější, protože ji vyrobí zelené zdroje. Stejně tak jako vládní „superkritický scénář“ tedy nebere v potaz rostoucí spotřebu elektřiny ani krizové zimní období.
Je také zajímavé, že spolku nevadí teplárny, které také jedou na uhlí, ale velké kondenzační elektrárny (ty vyrábí jen elektřinu) ano. Na teplárny (tedy na dálkové teplo) se rovněž vztahují emisní povolenky, na lokální výrobu tepla ne. Velké teplárny tedy budou v situaci, kdy je kvůli ohrožení dodávek tepla bude nutné udržet za každou cenu. Takže by se podle spolku dočasně podporovat měly. A dokonce by mohly sloužit jako náhradní zdroj za velké kondenzační elektrárny. Pokud se ale vzhledem k situaci zavřou uhelné doly, není jasné, kde by se podle spolku uhlí vůbec bralo. A bez odběru uhlí pro velké kondenzační elektrárny se ekonomicky provoz uhelných dolů nevyplatí.
„Ve škole mi říkali písečnej negře. Nejrasističtější země je Čína“
ROZHOVOR S LIASEM SAOUDIM