Proč už vláda nechce znárodnit ČEZ? Nemusí, Češi za ni smazávají její dluh sami

ÚHEL POHLEDU

Proč už vláda nechce znárodnit ČEZ? Nemusí, Češi za ni smazávají její dluh sami
"Češi tolerují vysoké marže firem, kterým tak kvůli tomu narůstá zisk, díky němuž – resp. díky daním a dividend z něj – pak vláda „zalepuje“ svůj dluh. Tak proč by vláda za takových podmínek měla usilovat o získání kontroly nad cenotvorbou elektřiny?" ptá se Lukáš Kovanda. Foto: Shutterstock
1
Úhel pohledu
Lukáš Kovanda
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

ÚHEL POHLEDU: Vláda už nechce znárodnit ČEZ. Alespoň se tak zdá z pátečního výroku šéfa kabinetu Petra Fialy, který zaskočil i pobouřil nejednoho energetického experta či akcionáře ČEZ. A asi nejen je.

V reakci na celkem nevinný dotaz agentury Reuters premiér, jako by se nechumelilo, uvedl – citujme –, že nikdy „nemluvil o státním převzetí výroby elektřiny, ale mluvil o tom, že stát musí získat významnější kontrolu nad energetickou infrastrukturou“, například v podobě již nedávno vládou schváleného zakoupení zásobníků na plyn.

Jenže loni v červnu premiér v televizním projevu k národu přiblížil vládní strategii spočívající opravdu právě v převzetí výroby elektřiny, a tím pádem tedy také cenotvorby v oblasti elektřiny. Opět citujme: strategie měla zajistit, „aby stát získal v blízké budoucnosti pod kontrolu celou síť tuzemských klíčových elektráren, tedy vlastní výrobu elektřiny“.

 

Takže v červnu 2022 vláda plánovala dostat pod svoji kontrolu výrobu elektřiny, ale v září 2023 už zjevně takový záměr nemá – a dokonce ústy svého premiéra tvrdí, že ani nikdy neměla.

Tato překvapivá otočka o 180 stupňů může signalizovat, že vláda se prostě právě nyní snaží vycouvat ze svého kontroverzního záměru zestátnit podstatnou část výroby elektřiny v ČR, což by fakticky znamenalo získat pod stoprocentní kontrolu podnik ČEZ, resp. alespoň tu jeho část, do níž výroba elektřiny spadá.

Vládní otočce ostatně nasvědčuje i aktuální vyjádření Karla Haase, poslance ODS a zpravodaje legislativy označované jako lex ČEZ. Ten pro Hospodářské noviny v minulém týdnu uvedl, že probíhají diskuse ohledně tří variant úprav dané legislativy. Všechny tři přitom znamenají, že by stát neměl možnost ani po přijetí lex ČEZ tento podnik či jeho část převzít na základě souhlasu pouze 75 procent hlasů přítomných na valné hromadě.

Jinými slovy, vláda se zřejmě zalekla reakce na dosavadní záměr přijít s legislativou umožňující faktické zestátnění výroby elektřiny na základě souhlasu pouze právě 75 procent hlasů přítomných na valné hromadě. Ta by jí sice umožňovala vytěsnit zhruba 30 procent menšinových akcionářů ČEZ za pro ni poměrně výhodných podmínek, rozuměj poměrně levně. Riskovala by ovšem žaloby a třeba i mezinárodní arbitráže, protože mezi menšinovými akcionáři ČEZ jsou například i významné a finančně silné americké fondy.

Navíc, vzhledem k tomu, že se vládě daří „zalepovat“ svůj dluh i bez zestátnění ČEZ, a vzhledem k tomu, že situace na energetických burzách napříč EU se stabilizovala, se podstoupení rizika spjatého se zestátněním ČEZ jeví jako stále méně adekvátní, ba už jako kontraproduktivní. Tlak veřejnosti na snížení cen elektřiny opadá, přičemž ovšem ta samá veřejnost celkem ochotně splácí vládní dluh skrze inflaci, resp. hlavně takzvanou maržovou inflaci, tedy skrze svoji krotkost v mzdovém vyjednávání i ochotu „nechat se holit jako ta ovečka“.

Dramatický loňský nárůst ziskovosti firem jako ČEZ, Agrofert a mnohých dalších, a tím pádem výrazný nárůst příjmů veřejné kasy z dividend či z daní ze zisku firem, odráží právě takzvanou maržovou inflaci. Firmy těžily z mimořádných okolností války, jejichž dopad často ještě ve spolupráci s vládními i opozičními politiky zveličovaly, takže vystrašená veřejnost byla ochotna tolerovat navýšení cen v obchodech citelně nad rámec objektivního růstu nákladů. Navíc si ve svém úleku veřejnost není stále ani nyní s to říci o adekvátní přidání, čímž marže, tím pádem zisky svých zaměstnavatelů dále zvyšuje.

Vždyť podle průzkumu poradenské společnosti PwC z přelomu roku si letos o přidání plánovalo v Česku říci nejméně lidí ze sledované takřka padesátky zemí. Uvážíme-li, že Česko vykazuje jednu z nejvyšších inflací z těchto zemí a má mezi nimi nejpřehřátější trh práce, jedná se o až neuvěřitelný výsledek a přesvědčivé potvrzení – a to v mezinárodním srovnání – bojácnosti Čechů ve mzdovém vyjednávání.

Češi tolerují vysoké marže firem, kterým tak kvůli tomu narůstá zisk, díky němuž – resp. díky daním a dividend z něj – pak vláda „zalepuje“ svůj dluh. Průběžný schodek státního rozpočtu se v srpnu snižoval třetí měsíc v řadě a ratingová agentura Fitch prognózuje od příštího roku stabilizaci deficitu veřejných financí k HDP na řadu let dopředu.

Tak proč by vláda za takových podmínek – a s tak „poslušným“ národem – měla usilovat o získání kontroly nad cenotvorbou elektřiny a zestátněním ČEZ riskovat střet s armádou právníků toho či onoho amerického fondu, kteří rozhodně tak tolerantní a krotcí jako česká veřejnost nebudou?

×

Podobné články