Nevím, jak by lidovci mohli být konzervativnější. Z hejtmanů jsou krizoví manažeři, říká Grolich

Neznám nikoho, kdo by si myslel, že lidovci nejsou konzervativní a nevím, co tedy znamená, že bychom měli být ještě konzervativnější. V uplynulém období museli hejtmani kvůli covidu či uprchlické krizi přijmout za své krizové řízení. V předvolebním rozhovoru pro Echo24 to řekl hejtman Jihomoravského kraje a lídr krajské kandidátky Spolu Jan Grolich (KDU-ČSL). Dále hovořil například o ekonomické situaci v kraji, o zdravotnictví, ale také třeba o slučování škol a obcí.

Před čtyřmi lety jste říkal, že chcete dělat věci jinak. Myslíte, že se vám to podařilo?

Hlavně musím říct, že jsem si nedokázal představit, že budeme muset řešit tolik věcí v oblasti krizového řízení. Jen pro připomenutí to byl covid a očkovací centra, u nás tady navíc tornádo a pak příchod uprchlíků z Ukrajiny a zajišťování věcí kolem toho. To bylo obecně jiné, než co je běžně náplní práce krajů a jejich hejtmanů. To je jedna věc.

Já jsem měl hlavně za cíl, aby vedení kraje bylo otevřenější a lépe komunikovalo. To si myslím, že se podařilo. Až jsem občas pod palbou kritiky, že komunikujeme až moc. Balanc se v tom hledá velice těžce. Podařilo se také vést kraj bez jakýchkoliv skandálů, to je také strašně důležité.

Echo SALON: „V Česku probíhá divoká eutanazie, mám osobní svědectví“

A je naopak něco, co se nepodařilo?

Ve všech oblastech je něco, co se dá udělat o fous lépe, ale myslím si, že se spousta věcí opravdu podařila. Jediné, co je nám vytýkáno, je že jsme do zastupitelstva v jednu chvíli předkládali materiál, který měl nějakým způsobem proměnit řízení nemocnic, ale to jsme se nakonec rozhodli stáhnout a místo toho jsme vytvořili servisní organizaci pro nemocnice, což je alespoň nějaký krok v oblasti řízení nemocnic, i když ne tak velký, jaký by mohl být, kdyby se to lépe komunikovalo. Uvidíme, jak teď budeme postupovat dále.

Zmínil jste celou řadu krizových momentů. V čem se liší krizové řízení takové mimořádné situace jako je tornádá a dlouhotrvající situace jako je pandemie koronaviru?

Rozdíl v řízení je v tom, že třeba u covidu a u uprchlické krize jsme nevěděli, kdy to skončí. To tornádo udělalo obrovskou spoušť a škody, ale druhý den jste viděl hromady, které se musí odklidit. I když to byla katastrofa, kterou jsme si nikdo nedokázal představit, tak to ale bylo možné zanalyzovat, naplánovat jednotlivé kroky a když se tyto kroky zrealizovaly, tak byl konec. Když jsme ale zřídili asistenční centrum pro uprchlíky, tak jsme nevěděli, jestli tam druhý den přijde sto lidí nebo 1500 lidí, jestli budou chodit týden, nebo půl roku. Samotná podstata těch úkolů byla jiná. Každá ta krize, kterou jsme museli projít, spolu se skvělými policisty, hasiči, zdravotníky a tak dále, nás nějakým způsobem poučila.

Berete to tak, že pokud bude příští volební období o něco klidnější, budete mít více času na prosazování politických priorit?

Po tom, co se dělo v tomto období, musíme být připraveni na všechno a nemůžeme automaticky počítat s tím, že budeme mít na práci relativní klid jako v posledním zhruba roce a půl, kdy je ta situace opravdu klidnější. Teď jsem byl v kontaktu s hasiči, protože mají přijít silné deště, takže je možné, že týden před volbami strávíme po celé republice, protože budeme muset řešit povodně. Kraje a hejtmani vnímají jako velkou část své práce krizové řízení, což dříve nebylo.

Když jste zmínil to počasí, zemědělci letos čelí celé řadě problémů, ať už to byly jarní mrazy nebo nárazové deště. Může jim kraj nějak pomoci?

Kraj nemá moc nástroje na řízení zemědělství, to je řízeno v prvé řadě počasím a v druhé řadě dotacemi z ministerstva zemědělství, potažmo z Evropské unie. My nemáme takový rozpočet na to, abychom to mohli nějakým způsobem financovat. My jsme udělali to, že v rámci našich dotačních titulů, o které si žádají obce nebo třeba neziskovky, si mohou žádat i zemědělci. Často to dělají, jde o lidi, kteří podnikají nějaká opatření v krajině, mohou se hlásit do našich soutěží, kde pak propagujeme různé hezké projekty. Takže jdeme spíše touto cestou.

ANALÝZA EKONOMA SINGERA: Německá ekonomika a její slabost

Jaká je v současnosti ekonomická situace v kraji? A jak vnímáte projednávanou změnu rozpočtového určení daní?

Změna financování krajů je pro nás zásadní. Věřím, že vláda splní svůj slib a opravdu do konce roku to schválí, protože rozdíly mezi kraji jsou značné a je to vidět třeba na infrastruktuře. Myslím, že poslední dva tři roky se nám jako krajům hospodařilo relativně dobře, protože byly vyšší výnosy z daní, takže jsme mohli investovat do silnic, oprav a tak dále. My jsme drželi to, že když jsme měli nějaké peníze navíc, tak jsme je opravdu dávali do silnic, do budov, do dotačních titulů a tak dále. Myslím si, že to tak máme dělat.

Často se mluví o tom, že kraje sedí na penězích, které by se mohly efektivněji využívat. To tedy není váš případ?

Ono je to tak, že na konci roku jsou predikce ministerstva financí a vy plánujete rozpočet podle těch predikcí. Když v průběhu roku zjistíme, že hospodaříme lépe, tak dáme třeba 300 milionů navíc do investic, ale ty se musí nějak naplánovat a může to trvat. Takže se může stát, že tady leží třeba nějaké stovky milionů několik měsíců, ale to má zkrátka logiku. Státní rozpočet se totiž chová úplně jinak než ten krajský, který se více podobá rodinnému rozpočtu. Máte peníze, potřebujete koupit auto, vybíráte ho a pak ho koupíte. Ta logika je opravdu podobná.

Slučování škol a obcí

V jednom z rozhovorů jste zmiňoval, že je pro vás klíčové, aby v Jihomoravském kraji sídlily high-tech firmy, aby spolupracovaly s univerzitami a aby lidé měli dostatečné množství pracovních příležitostí. Co pro to dělá kraj?

Tohle se brněnskému regionu daří velmi dobře, protože tady opravdu je řada nadnárodních firem, které mají v Brně svá vývojová centra, potřebují vysoce kvalifikované zaměstnance. Tím pádem tady mají absolventi vysokých škol velmi dobré uplatnění. A je vidět, že to město roste. Máme tady také velmi dobré Jihomoravské inovační centrum, které v tom ekosystému s univerzitami a třeba samosprávami velmi dobře funguje a máme výborné vztahy i s těmi firmami. Teď jsme podepsali memorandum s 12 firmami a se všemi vysokými školami, že dáme dohromady peníze a aktivity, abychom propagovali technické vzdělávání. Aby lidé, když se po základce rozhodují, na jakou půjdou střední školu, tak aby se nebáli matematiky a fyziky, aby si uvědomili, že když absolvují nějakou technicky zaměřenou školu, tak že mají obrovský potenciál získat dobré pracovní místo.

Když jsme u školství, jak se díváte na návrh na možné „slučování škol”?

My máme dvě oblasti. Základní školy kolem Brna mají problém s kapacitami, musí se do toho investovat a ty obce na to nemají peníze, které se na to velmi špatně shánějí. A pak máme opačný problém s obcemi na okrajích Jihomoravského kraje, kde jsou často ty malé jednostupňové školy. Místní lidé často nechtějí na tu danou základku své děti dávat a dávají je rovnou na nějakou větší školu, kde budou moci chodit i na druhý stupeň. Myslím si, že to je dlouhodobě neudržitelné. S řadou starostů a ředitelů jsem řešil, že musí opravdu obcházet rodiče prvňáčků, aby je opravdu dali na jejich základní školu. Zároveň je to pro ty obce obrovská finanční zátěž, tím pádem je to zátěž i pro stát. Kdyby se podařilo to řídit nějak efektivněji a centrálně, nikoliv na úrovni obcí, tak z finančního hlediska je to určitě dobré. Otázkou je, zda se tím neztratí právě nějaká ta komunitní funkce školy v tom místě. To jsou dva veřejné zájmy, které v této věci jdou proti sobě a je velmi těžké vyhodnotit, kterou cestou to řešit.

A co slučování obcí, po kterém volají třeba ekonomové z NERVu?

Myslím si, že to musí být ponecháno na rozhodnutí těch obcí. My máme poměrně mladou historii po revoluci, kdy byly obce přiřazeny ke střediskovým obcím, měly zkušenost s tím, že se v takovém formátu nerealizovaly investice nebo často jen v té střediskové obci. Myslím si, že tady nebude touha se k tomu vrátit. Pokud se obce nedohodnou opravdu dobrovolně, tak si myslím, že k tomu slučování nedojde. Zároveň se nedomnívám, že by to přineslo nějakou velkou finanční úsporu.

Vraťme se ještě ke zdravotnictví, které jste zmínil. Jaké změny podnikáte, aby byla péče lidem dostupnější?

Do oblasti zdravotnictví jsme samozřejmě investovali a plánujeme i další stěžejní investice. Staví se tady sanatorium v Pasohlávkách pro lidi s poruchami míchy, mozku a třeba vrozenými vadami. To je věc, která nám tady na Moravě chyběla. Desítky let se tady nestavělo žádné zdravotnické zařízení, takže to je opravdu přelomová věc. A pak se samozřejmě nakupovaly pro jednotlivé nemocnice různé magnetické rezonance a tak dále. Otevřeli jsme Centrum přirozeného porodu ve Vyškově. Jsou nachystané další projekty, třeba vybudování urgentních příjmů, které bude financováno z Evropské unie. Zdravotnictví ale má nejen v kraji, ale i v republice potažmo na světě problémy s kapacitami lékařů. A s tím my se musíme vypořádat a i proto se podle nás nemocnice musí řídit více centrálně, aby si vzájemně nepřetahovaly lékaře a neohrožovaly si tak třeba vzájemně existenci různých oddělení. Proto jsme zřídili tu zmíněnou servisní organizaci, která třeba připravuje různé společné postupy jako jsou nákupy léků a tak dále. Samozřejmě nějakou dobu potrvá, než se to zajede. Zhruba za rok to budeme vyhodnocovat.

Poměrně kriticky lidé přijali zprávu o tom, že se do Česka vrací MotoGP, především kvůli tomu, že se do toho hospodaří s obrovskými schodky. Bylo to podle vás nyní vhodné a strategické rozhodnutí?

Ono se to nemohlo řešit nikdy jindy než teď, protože v září se tvoří kalendář. Takže muselo se to řešit teď, jinak by to nebylo. To srovnání státního dluhu v desítkách a stovkách miliard a závodu MotoGP, na který dá stát, kraj a Brno zhruba 150 milionů, je opravdu jako kapka v moři. To nezachrání důchodový systém, financování nepedagogických pracovníků a tak dále. Je to opravdu nerelevantní. Kdyby se to srovnávalo s něčím za 150 nebo 200 milionů, co stát kvůli tomu závodu neudělal, tak se o tom můžeme bavit, ale takhle opravdu ne.

Jak výsledek voleb ovlivní vaši budoucnost? Pokud byste vyhráli, cítíte, že byste se měl ucházet o post předsedy KDU-ČSL?

Pokud vyhrajeme a bude to vnímáno jako „výborný výsledek“, tak je jasné, že na mě bude výrazně větší tlak, ať už mediální nebo vnitrostranický. A koneckonců bych cítil i nějaké vnitřní pnutí. Fakt záleží, jaký ten výsledek bude a jaký bude výsledek v jiných krajích. Musí se to dát do celorepublikového kontextu a také zhodnotit, jestli ten případný dobrý výsledek bude nějakým způsobem zapříčiněn mou osobou, nebo ne. To se dá vyhodnocovat až po těch volbách. Já nekandiduji na kraj a na hejtmana, abych mohl kandidovat na předsedu KDU-ČSL. Jde nám opravdu primárně o to, abychom jako Spolu dokázali tady třeba s dalšími koaličními partnery sestavit radu. Pak budu spokojen, i když to třeba pak bude vykládáno tak, že to nebyl zas až tak oslnivý výsledek, abych se mohl ucházet o křeslo předsedy.

Jakou změnu podle vás KDU-ČSL potřebuje? Svůj zájem už dal částečně najevo třeba Jiří Čunek…

Pokud se máme pohnout z těch řádově tří procent, která máme dlouhodobě v průzkumech, tak je jasné, že potřebujeme změnu. A je více názorů, jaká by ta změna měla být. Jiří Čunek představuje tu změnu, která říká, že bychom vlastně měli být ještě konzervativnější, což já si vlastně nedovedu představit, jak bychom mohli být ještě konzervativnější. Neznám člověka, který by vnímal stávající lidovce jako nekonzervativní. Nevím tedy, co znamená být ještě konzervativnější. Myslím si, že máme pořád zastávat naše hodnoty, ale mít modernější komunikaci, vnímat okolní svět a podle toho s těmi stávajícími hodnotami v tom moderním světě žít. Není to tedy o velkém programovém posunu, ale myslím si, že křesťanská demokracie se dá dělat podle moderního trendu, jak je to ve světě běžné.