Nedejme si zahynouti! Esej Petra Piťhy

Vážení spoluobčané, tento dopis je datován na svátek sv. Ludmily, naší první světice a zároveň našeho prvního křesťanského státníka. Jde mi o to, aby se určitě dostal ke čtenářům v den sv. Václava, dědice České země, vladaře, který se stal vzorem a úměrou všech našich vladařů. Není třeba připomínat, že ho vychovala právě jeho babička, sv. Ludmila. Je však třeba upozornit, že dopis je pečetěn jejich krví a dále že jeho název je převzat z brožurky opětovně statečného prof. PhDr. Václava Vojtíška. Jde o fejeton napsaný 22. 9. 1938, který vyšel v Národních listech 28. 9. 1938. Později bylo vydáno 200 neprodejných výtisků jako autorův čtvrtý Vánoční tisk v prosinci 1938. Text je zanícenou výzvou ke statečnosti při obraně národa brutálně ujařmeného nacistickým Německem.

Dopis neobsahuje nic, o čem byste nevěděli přinejmenším v oblastech, které se vás přímo dotýkají. Píši ho proto, že si o nich promluvíme v soukromí mezi přáteli, potvrdíme si, že jde o hrozné věci, ale otázkou, co s tím dělat, už se nezabýváme. Končíme výrokem, že my s tím stejně nic udělat nemůžeme. Je to ubohá výmluva, protože téměř vždy něco udělat můžeme.

Považuji za potřebné problémy shrnout a hlavně veřejně o nich promluvit. Je to důležité i proto, že se naše společnost propadá do depresivního nezájmu nebo ustrašeně mlčí. Vůbec si nemyslím, že se mnou bude kdekdo souhlasit, naopak očekávám podrážděné reakce. Budu však spokojen, když lidé o těchto věcech začnou vážně přemýšlet, a ne jen na ně emotivně reagovat. Potěšilo by mě také, kdyby došlo k věcným debatám o tématech, která jsou řazena abecedně.

Velice bych vás, vážení spoluobčané, požádal o těchto pět věcí:

1. Nedivte se, že tu není všechno. Je to trpké, ale vím, že je toho mnohem víc. Pro začátek to stačí. Směr je naznačen a jsou ukázány obecně platné příčiny tohoto stavu.

2. Nekritizujte mne za to, že nemluvím o tom, co je dobré. Vím, že to existuje, ale na radost z toho je bohužel času dost a převaha špatného nás o to může rychle připravit.

3. Nedejte se oklamat tím, že ve vašem konkrétním případě je určitá věc v pořádku. Předně se pořádně podívejte, jestli tomu tak opravdu je. Pak si uvědomte, že když připálíte rýži, je spálena malá část zrn, ale všechno je možné dát leda slepicím, hostům ne.

4. Najděte, prosím, odvahu dočíst do konce, neboť to je první a nejdůležitější krok v zápase o zlepšení.

5. Je to sice paradoxní, ale čím víc budete deprimováni čteným textem, tím blíž budete naději.

Církve

Jestliže si církve nepřiznají, že jsou společenstvím chybujících a hledajících, a nebudou to opětovně říkat, bude se stupňovat kritika a odcizení sekulární společnosti i štěpení a zbytečné spory uvnitř církví a mezi nimi.

Jestliže nepochopíme, že věřící a sekulární občané tvoří společně jednu společnost, budeme trvale rozděleni a poškozováni oddělováním zákonů státních a morálních.

Jestliže si církve neuvědomí, že čelí daleko víc krizi rozumu než krizi víry, bude dál pokračovat rozklad společnosti i státu, neboť vysoká věřivost lidí způsobí, že bez korektivu rozumu uvěří ke škodě všech každé pitomosti.

Ekonomika

Jestliže si neuvědomíme, že jediným energetickým řešením jsou atomové elektrárny, které nám zaručí soběstačnost (a víc než to), budeme se potácet v neřešitelných problémech, zvlášť ve sféře sociální, a čelit trvalému růstu nespokojenosti.

Jestliže se nepostaráme o soběstačnost, budeme ekonomicky, politicky i mravně vydíráni dodavateli a vženeme společnost do nenávisti k jejich národům.

Jestliže nezabráníme zákazu hotovosti, staneme se nevolníky bank, budeme prodáváni jiným bankám a budeme platit nekorigované poplatky.

Evropská unie

Jestliže se neohradíme proti šílené eurobyrokracii, která nám za 20 let našeho členství každý den dala nový zákon, vyhlášku či jiný právně platný předpis, ztratíme státní suverenitu a domácí zákony budou buď zrušeny, nebo plně podřízeny zákonům Unie.

Jestliže si neuvědomíme, že EU je byrokratické monstrum eliminující nejen rozdílné kultury členských států, ale i kulturnost vůbec, přivodíme si zkázu, protože ztratíme morální hodnoty, které konstituují Evropu.

Kultura

Jestliže si společnost ani stát neuvědomí, že kulturu nelze zredukovat na umění, budou všechny ostatní oblasti života, především cestování, pobyt v přírodě, mluva, stáří, umírání a vztah k zemřelým, dokonale nedůstojné a brutální.

Jestliže si společnost jako celek neuvědomí, že slovo kultura je odvozeno od slova kult, tj. výchova, vzdělávání a projev úcty, propadneme se na úroveň zvířat, což se už nejednou stává.

Média

Jestliže nebudeme pečlivě střežit nezávislost veřejnoprávních médií, což dosud neděláme, nebudeme vědět, co se skutečně děje.

Jestliže se doma, ale hlavně ve školách, nepostaráme o uvedení do mediální gramotnosti, bude jen zlomek společnosti schopen poznat rozpornost zpráv, pochopit jejich nesmyslnost v kontextu problému, vědět, že titulky neodpovídají obsahu článku atd., a ostatní budou zcela zmateni.

Národní a osobní identita

Jestliže si neuvědomíme význam národní identity a nezačneme o ni pečovat, zanikneme v povidlech nadnárodního státu, budeme vcelku spokojeni až do chvíle, kdy narazíme na reálné rozdíly.

Jestliže budeme zanedbávat výuku aspoň naší a evropské historie, neporadíme si s žádnou současnou událostí, budeme dělat chyby a těžce na ně doplácet.

Nepřekonáme-li vlastní lenost a podřadnější práce svěříme imigrantům, poroste počet nezaměstnaných, což bude víc a víc zatěžovat rozpočet a stále hlouběji ničit vztah k práci, zvlášť u dětí. Navíc se začneme stávat menšinou ve vlastní zemi.

Nestátní neziskové organizace (NGO)

Jestliže si nepřipustíme, že NGO vytvářejí mezinárodní mafie, a nebudeme kontrolovat prostředky přicházející ze zahraničí, budeme zbaveni suverenity v řadě důležitých oblastí života společnosti.

Jestliže si neuvědomíme, že okrajové 3% menšiny ovlivňují a určují tvorbu zákonů na úkor ostatních občanů, přestaneme žít v demokracii.

Občané a stát

Jestliže si neuvědomíme hodnotu aktivity jednotlivců, společenských skupin a pospolitostí (včetně církví) a jejich nezastupitelnou roli v určitých oblastech společenského života, budeme nadále žít v mylné představě, že za nás vše vyřeší stát, což způsobí naši věčnou nespokojenost a faktickou rezignaci na vykonávání občanské role.

Jak vyplývá z předchozího varování, dojde k antagonickému „My“ a „Oni“, které je charakteristickým rysem diktatur.

Jestliže nezačneme chodit pořádně a ve velké většině k volbám, přenecháme rozhodnutí druhým, a jestliže si pro svou volbu nezískáme věcné a odborné argumenty, staneme se obětí populistických šejdířů.

Jestliže dovolíme nahradit lidskost na straně státu digitalizací, hrozí vážné ohrožení základních občanských práv a svobod.

Obchod

Jestliže se nepostaráme o výchovu „nákupní gramotnosti“ v celé šíři společnosti, nezbavíme především velkoobchody a samoobsluhy možnosti podvádět a vydírat nakupující.

Jestliže nepodpoříme místní maloobchod (farmářské trhy ve větších městech nestačí, navíc není jisté, že prodávají své produkty), ochudíme občany o hodně čerstvého kvalitního zboží a nevytvoříme ani malou konkurenci molochu obchodních sítí.

Jestliže se nezamyslíme nad faktickým monopolem nepřiznaného mezinárodního koncernu velkoobchodních sítí, nenajdeme cestu, jak chránit naše občany.

Obrana

Jestliže si neuvědomíme silné limity profesionální armády, byť i skvěle vycvičené, vyzbrojené a řízené, budeme žít v plané iluzi, že jsme plně ochráněni, především proto, že tato armáda při obraně hranic bude mít rozestupy jednotlivých vojáků víc než půl kilometru.

Osobní identita

Jestliže si společnost neuvědomí, že osobní identita je v životě jedinců nutná, bude narůstat počet neukotvených lidí, kteří nebudou schopni kvalitně odpovědět na otázky Kdo jsi a kam patříš.

Jestliže si lidé neuvědomí význam své práce, budou ztrácet zásadní pilíř své osobnosti a zároveň pohrdat kvalitami druhých, což bude drtivě ničit kvalitu práce a úctu k ní.

Jestliže si neuvědomíme význam rodiny a budeme ji dál poškozovat, proviníme se především proti dětem, které od velmi nízkého věku budou zbaveny nejzákladnějších souřadnic a hlavně jediného bodu bezpečí.

Politika

Jestliže do volebního zákona neprosadíme podmínku minimálního počtu registrovaných členů a nezakážeme vstup do voleb všemožným amébním hnutím a náhodným uskupením bez stanov a přísné hierarchie, nebudeme vůbec vědět, jaký program volíme, protože většinu v parlamentu budou mít nezávislí, kteří mohou hlasovat libovolně, a volby nebudou mít smysl.

Jestliže nebudeme vyžadovat, aby politici mluvili pravdu a uznávali ji druhým a dodržovali mravní hodnoty, stane se parlament bezduchou žvanírnou a demokracie podlehne diktatuře.

Právní řád

Jestliže si nepovšimneme charakteru přírodních zákonů, jejichž přestoupení je trestáno okamžitě a zcela úměrně a které jsou navíc skutečné a přesně formulované, budeme mít nekonečné problémy se zněním nových zákonů.

Jestliže nepřestaneme psát zákony pro přestupníky, místo abychom je formulovali pro slušné občany, utopíme se v moři předpisů a zákazů a donutíme lidi, aby je nedodržovali, protože nebudou schopni je vyhledat.

Jestliže se při formulaci zákonů neopřeme o grémium zkušených lingvistů, které je třeba zřídit, budou zákony nejednoznačné a ocitneme se v rukách právních kejklířů.

Jestliže budou soudy všech instancí a hlavně Ústavní soud ve svých judikátech dál přihlížet k jejich politickým dopadům a k zájmům veřejných osobností, bude porušena rovnost před zákonem a přestaneme být právním státem, což podlomí naši věrohodnost v mezinárodním styku.

Jestliže policistům neumožníme jednat ihned, zvlášť v kritických situacích, budou jejich akce neúspěšné a budeme hazardovat s životy jejich i ohrožených občanů.

Jestliže nezamezíme, aby dál trvala vážná nedůvěryhodnost policistů a zvlášť jejich vedení, bude policie nejen porušovat zákony, ale bude ohrožovat občany a stabilitu státu. Navíc ztratí spolupráci veřejnosti.

Rodina

Jestliže nezačneme chránit rodinu jako základní jednotku společnosti, ztratí společnost podstatnou vazebnost a změní se v proměnlivou a neuchopitelnou síť vztahů, což bude znesnadňovat až i znemožňovat soudržný život.

Jestliže nenahlédneme, že zdravě fungující rodina je nejlevnější a většinou i nejkvalitnější sociální systém, budeme vydávat víc a víc peněz na sociální služby, navíc s nejistou kvalitou.

Jestliže bezmyšlenkovitě přijmeme moderní model vyrovnanosti života Work Life Balance (rovnováha práce a života), vyčleníme práci ze života, uděláme z ní nutné zlo, které nás nebaví a omezuje, a budeme ji ke škodě všech odbývat.

Jestliže podlomíme rodinu, ztratíme pilíř výchovy a staneme se obětí všehoschopných darebáků.

Jestliže budeme dál koketovat s LGBT ideologií, až ji nakonec přijmeme a uzákoníme, staneme se obětí nejšílenější diktatury opřené o popírání biologických zákonů.

Společnost

Jestliže si neuvědomíme, co všechno máme společné, bude zbytečné, ba i nemožné mluvit o společnosti, neboť se staneme chaotickým shromážděním soupeřících sobců.

Jestliže si neuvědomíme, že společnost je hierarchicky složena z dílčích společenství a že tato společenství musejí rozumně koexistovat, docílíme jejího rozpadu, možná i občanské války, a staneme se snadnou kořistí okolních států.

Jestliže se budou odbory zabývat pouze zájmy zaměstnanců a nezasadí se o konstruktivní spolupráci tripartity, nepřispějí ani ke zlepšení ekonomiky, ani ke spokojenosti lidí.

Jestliže odbory zůstanou jakýmsi opouzdřeným tělesem, budou tonout v sebezájmu a budou tím podlamovat demokracii.

Jestliže si neuvědomíme, že kvalitu života dává míra morální kvality vztahů k lidem, majetku a hlavně k hodnotám, budeme se stále víc trápit.

Jestliže si neuvědomíme, že se svým okolím, tj. příbuznými, sousedy, spolupracovníky atd., vztah prostě máme, a nebudeme jej kultivovat, budeme nakonec rozhádanými protivníky neschopnými dojednat cokoli, jak to známe ze společenství vlastníků.

Jestliže nepochopíme, že dobré a trvalé vztahy jsou pro společnost nezbytné, ztratí společnost svou vazebnost a rozpadne se.

Pokud neodstraníme z politiky a médií účelově hrůzné výroky a informace, budeme terorizováni (sic) jejich autory.

Jestliže si neuvědomíme, že společenské paniky jsou silně emotivní, zcela iracionální jednání davu, a neprosadíme zásadu rozumné rozvahy a jednání, budeme vydáni napospas rozvášněnému ničícímu, popřípadě i vraždícímu, nemyslícímu stádu.

Výchova

Pokud nevrátíme do škol řád a autoritu učitelů, budou nadále vychovávat drzé nezařaditelné a neodpovědné lidi, což nás bude ekonomicky ničit a staneme se bezbrannými vůči jejich krutosti.

Pokud neopustíme nesmysl ekonomického hesla Peníze jdou za žákem, bude pokračovat sebepodbízení škol vedoucí k jejich úplnému marasmu a bude přibývat zmetků, které nejsou recyklovatelné. Škola není továrna na občany a odborníky.

Jestliže se nevrátíme k pevně stanovené klasifikaci a požadavkům na znalosti, nebude budoucí generace schopna poznat a hlavně přijmout své limity a zařadit se na vhodné místo.

Jestliže si celek společnosti neuvědomí, že virtuální realita a umělá inteligence jsou nebezpečný, výbušný, těžko ovladatelný fenomén, přivodí si těžká a nevratná poškození, až i sebezáhubu.

Jestliže nepřestaneme strkat výchovu jeden na druhého, nebude děti a mládež vychovávat nikdo a skončíme v rukách všehoschopných grázlů.

Jestliže si nepřiznáme, že výchova je plná střetů a bolí obě strany, nikdy nikoho nevychováme.

Výroba a spotřeba

Jestliže nepřestaneme každý rok utrácet víc peněz, než jsou naše pravidelné příjmy, zanecháme budoucím generacím předluženou zemi a připravíme je o perspektivu.

Jestliže si neuvědomíme, že žijeme v nadbytku a část populace nemusí ani pracovat, aby ho měla, a nezačneme jednat hospodárně, dojde ke zhroucení státní ekonomiky a staneme se žebráky.

Jestliže budeme nesmyslně nakupovat množství potravin a následně je vyhazovat, i když jsou úplně v pořádku, bude zvlášť ve městech fůra krys, naše osobní výdaje porostou a způsobíme nárůst cen.

Jestliže si budeme dál zastírat, že se naše průmyslové podniky změnily v dílny cizích firem, budeme v trvalém nebezpečí přenesení práce do jiné země a následné mnohotisícové nezaměstnanosti u nás.

Jestliže nepřestaneme přebujelou byrokracií dusit podnikatelskou tvořivost, připravíme se o její výsledky a mladé lidi odradíme od podnikání.

Jestliže se nepodaří přesvědčit rodiče a jejich pro teorii málo nadané, ale manuálně zručné děti, že je hloupé získat prestiž méněcenným akademickým titulem a je lépe dát jim kvalitní výuční list, případně s maturitou, znemožníme jim mnohonásobně lépe placenou práci a dál budeme marně shánět kvalitní řemeslníky, nemluvě o ztrátě národní prestiže známé pod názvem zlaté české ruce.

Zdravotnictví

Jestliže si neuvědomíme, že zdravotní péče není zadarmo, ale je placena formou daně (nikoli pojištění!), bude dál docházet k plýtvání a zneužívání, což způsobí nedostatek léků a zdravotnického materiálu.

Pokud se vysoké školy a nemocnice zaměří výhradně na špičkové zdravotníky a výkony, budou běžná onemocnění bagatelizována, nebudeme mít peníze na běžné léky a obvodní lékaři začnou ztrácet kvalitu. Jeden nobelista nevyváží plošné celostátní selhávání v terénu.

Jestliže významně nezmenšíme míru výkaznictví, bude lékařům chybět čas na pacienty, kteří se stanou mechanicky opravovanými předměty.

Zemědělství

Pokud si neuvědomíme, že příroda nepotřebuje sofistikovanou ochranu jednotlivých brouků, ale moudré hospodáře, budeme vynakládat obrovské prostředky s minimálním výsledkem.

Jestliže připustíme trvalý jednostranný osev ekonomicky výhodnými plodinami, například řepkou, vyčerpáme a znehodnotíme půdu a radikálně snížíme na dlouhou dobu ekonomickou výnosnost velkých polních ploch.

Jestliže si neuvědomíme, že třetinu rozlohy našeho státu tvoří lesy, a budeme je chybnými (většinou státem vynucenými) způsoby obhospodařovat, způsobíme národohospodářské ztráty v hodnotě miliard korun ročně. Náprava těchto chyb trvá zpravidla sto let.

Jestliže připustíme, aby místním znalcům, tj. farmářům, byly diktovány postupy teoretiky od zeleného stolu vzdáleného mnoho set kilometrů, budou farmáři hospodařit naprosto nesmyslně a s obrovskými ztrátami.

*

Dočetli jste. Děkuji vám za to. Uvedu teď několik myšlenek, jak do toho. Za nejdůležitější považuji začít u sebe. Morální obroda nepřijde shora, od zákonodárných sborů, od vlády, a tím méně od represivních orgánů. Vyrůstá zdola, tj. od nás. Parlament nevolí občany, nýbrž občané parlament. Je to tedy naše věc. Vadí nám, že jsme okrádáni, obelháváni, manipulováni, uráženi atd. Přestaňme to sami dělat a oprávněně a otevřeně se ohraďme. Zákeřná pomsta je cesta do pekel. Hlavně však ke správnému jednání veďme víc příkladem než výkladem nejprve své děti a pak děti svých spoluobčanů. Říkáme přece: naše děti a naše mládež.

Nezůstávejme sami, brzo bychom vyhasli a byli uklováni jako bílá vrána. Vytvářejme malá společenství jako ostrůvky pozitivní deviace. Navazujme pevné kontakty napříč všemi možnými spektry. Učme se této strategii od největších darebáků. Umějí ji dokonale, i když vždy nakonec narazí na svou proradnost. Nám se to stát nemůže. Snažme se změnit atmosféru svého pracoviště a svého sousedství. U menších se to může podařit. Vždy se snažme rozumně domluvit a vyžadujme od odborníků, aby nám přesně popsali realitu daného případu a uvedli výhody a nevýhody možných variant řešení. V žádném případě neříkejme člověku, který nám předloží rozumný plán, že se to bude těžko realizovat (i když je to pravda), ale pojďme mu pomoct.

Nakonec něco nadějného a povzbuzujícího. Popřeji sobě i vám toto patero: dostatek hrdosti, statečnosti, vynalézavosti, vytrvalosti a radosti.

V Praze 16. září 2024

Děkuji všem odborníkům, s nimiž jsem konzultoval jednotlivé pasáže i celek textu. Nebudu je jmenovat, protože za text odpovídám jen já a nevystavím je případnému ódiu.

P. P.

Autor (nar. 1938) je katolický kněz, lingvista, pedagog, autor řady knih. V roce 1992 byl prezidentem Václavem Havlem jmenován profesorem. V letech 1992–1994 byl ministrem školství v první vládě Václava Klause.