Krasavcův konec

KOMENTÁŘ

Krasavcův konec
Justin Trudeau a Donald Trump Foto: Justin Trudeau
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Justin Trudeau včera oznámil odchod z funkce kanadského premiéra a předsedy vládní liberální strany, jejíž preference v prosinci spadly na v kanadském kontextu propastných šestnáct procent. V úřadu předsedy vlády končí po deseti letech, to je v politice docela dlouho, z hlediska „výdrže“ byl spíš úspěšný. „Odchod na vrcholu“ ale rozhodně nepředvedl. Jeho konec se také dá považovat za symptom soumraku politického stylu, který končící premiér reprezentoval i v očích publika mimo Kanadu. Pohledný a celkem mladý muž, který v době svého nástupu ztělesňoval pro pokrokově smýšlející zápaďany politika budoucnosti, správně smýšlejícího, správně se vyjadřujícího i jednajícího. Na konci své dráhy může Trudeau působit až jako anachronismu, představitel ideologie a stylu, které už jsou za zenitem, jakkoliv bude současná podoba pokrokářství v životě zemí Západu jistě dál přítomná.

 

Končící premiér byl „tváří“ politiky identity v pokrokářském pojetí, důrazu na dílčí charakteristiky člověka (rasa, pohlaví, genderová identita) oproti tomu, co je pro lidi univerzální. Vlastní mu bylo performativní pojetí politiky, důraz na užívání módních termínů a symbolická gesta. Velmi prosluněná rétorika plná harmonie, tolerance a dalších ušlechtilých termínů ale často podepírala politiku, atakující občanské svobody způsobem v západním kontextu až drakonickým. Když do kanadského hlavního města ve svých autech dorazili protestující řidiči náklaďáků, vyhlásil stav ohrožení, jeho vláda nechala zmrazit aktiva lidí, kteří protestujícím posílali peníze, a mimořádné pravomoci se snažil udržet i po protestech. Jedním z vrcholných děl jeho vlády byl dosud neschválený návrh zákona odůvodňovaný zájmem ochrany dětí v online prostředí. Otevírá možnost absurdního zpřísnění vágně definovaných zločinů z nenávisti, včetně možnosti udělit trest doživotí za podněcování ke genocidě (to je jistě odporný zločin, ale tohle?), dramatického zvýšení sazeb za běžné trestné činy, pokud se na ně nalepí nenávistná motivace. Až dystopicky působí ustanovení, podle nějž by mělo být možné lidi trestat jaksi preventivně, uložit jim třeba domácí vězení, pokud příslušný úřad dojde k přesvědčení, že by nějaký přestupek z nenávisti v budoucnosti spáchat mohli. Známá kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová, feministická ikona, již jistě nejde přiřazovat ke konzervativcům, návrh označila za „orwellovský“. Příkladů svobodě nepřátelské politické praxe by se za těch deset trudeauovských let dalo nají dost a dost.

Jedna věc se Justinu Trudeaovi podařila velice dobře, i když nevím, zda odcházející premiér stál zrovna o tohle: ukázat, že naplněním líbivých a velmi módně znějících řečí je velmi restriktivní politika, která popírá občanské svobody, vytváří společnost dohledu, posiluje represivní aparát a moc i dosah státní byrokracie a rozbíjí společnost, protože staví komunity proti sobě a jejich členům upírá individualitu, dělá z nich součást tak či onak definované masy.

 

 

×

Podobné články