Na šéfku AfD vytáhli nacistického dědečka

Na spolupředsedkyni strany Alternativa pro Německo (AfD) Alici Weidelovou se zaměřilo pátrání německého deníku Welt am Sonntag. V německých a polských archivech se nacházelo zjištění, o kterém podle svých slov nevěděla ani samotná Weidelová. Její dědeček Hans Weidel byl prominentním nacistickým soudcem.

Weidel se stal vojenským soudcem na velitelském úřadu ve Varšavě v červenci 1941, ve věku téměř 40 let, a zařadil se mezi asi 3 000 soudců wehrmachtu. Vojenské soudy vynesly přibližně 50 000 rozsudků smrti, z nichž více než 20 000 bylo vykonáno, zjistila historička Claudie Badeová, která uvedla, že takový počet „výrazně převyšoval bilanci civilních nacistických soudů.“

Tři roky po nástupu do funkce byl Hans Weidel jmenován hlavním soudcem štábu, jak dokládá oficiální dokument z 12. října 1944 s podpisem Adolfa Hitlera.

Před svým vzestupem v nacistickém systému studoval Hans Weidel práva v Mnichově a Vratislavi. Členem nacistické strany byl již od roku 1932, tedy před Hitlerovým nástupem k moci, a od roku 1933 sloužil jako právní poradce ve Waffen-SS.

Alice Weidelová prostřednictvím svého mluvčího uvedla, že o nacistické minulosti svého dědečka nevěděla, neboť rodinné vztahy byly napjaté a Weidelová dědečka osobně neznala. Zemřel totiž v roce 1985, když jí bylo šest let, nedlouho poté měla zemřít i její babička.

AfD, jejímž je Weidelová nyní hlavní kandidátkou, je známá kritikou německé snahy vypořádat se s válečnými zločiny. V roce 2018 spolupředseda AfD Alexander Gauland označil období nacismu označil za pouhý „ptačí výkal“ v tisícileté historii Německa. Podobně například další z členů strany Björn Höcke označil památník holokaustu za „pomník hanby“, připomíná server Politico. 

Po válce byl Hans Weidel vyšetřován pro svou roli ve válečných soudních procesech. V listopadu 1948 otevřel tribunál v Bielefeldu, který byl součástí britské okupační zóny, případ proti němu pro „členství ve zločinecké organizaci.“ Případ byl však uzavřen během měsíce kvůli nedostatku důkazů, uvádí vyšetřovací spis ve spolkovém archivu.

Toto rozhodnutí, i když nešlo o zproštění viny, ho uchránilo před odebráním právnické licence. Otevřel si advokátní kancelář v západoněmeckém městě Gütersloh, kde se angažoval v organizaci vysídlenců a usiloval o odškodnění za ztracený majetek v Horním Slezsku.

Jeho nacistická minulost ho však dostihla o dvě desetiletí později. Koncem 70. let německá policie v Severním Porýní-Vestfálsku a Hamburku znovu zahájila vyšetřování jeho válečné role. Požádali o dokumenty ve východním Německu, které tehdy bylo pod komunistickou vládou. Oba pokusy o jeho stíhání však selhaly. Ve Spolkové republice nebyl žádný vojenský soudce souzen za udělování rozsudků smrti, poznamenává server Politico.