Německá plynová zrada. „Podkopávali energetickou bezpečnost Česka“

Německo projevilo solidaritu, když po uzavření kohoutků s ruským plynem začalo nakupovat do zásoby v té době extra drahý neruský plyn. Podle Němců z toho pak unijní státy těžily a pomohlo to k zabezpečení dodávek a stabilizaci cen. Není to ale zadarmo. Za pokrytí nákladů na ukládání plynu v zásobnících Němci zavedli přirážku, která zkapalněný zemní plyn ještě zdražuje. Přirážka se má ještě zvýšit, což už Česko společně se Slováky, Rakušany a Maďary odmítlo akceptovat, a tlak na Evropskou komisi, aby zasáhla, se vystupňoval. Nyní Německo téměř přes noc oznámilo, že poplatek zruší úplně. Ale až od příštího roku.

Německo je nyní přední evropskou zemí nakupující zkapalněný zemní plyn (LNG) ze Spojených států a z Kataru a platí za toho, kdo otevírá dveře pro dovoz plynu pro další unijní státy. Ty ho ale mají kvůli německé přirážce dražší. Poplatek Němci začali uplatňovat proto, aby vykompenzovali vysoké výdaje na nákup právě v době, kdy byl v roce 2022 na rekordních cenových hodnotách. Dohromady mělo jít o deset miliard eur z německého rozpočtu. Od zavedení se ale poplatek už několikrát zvýšil, což se dotčeným státům silně nelíbí.

Společnost Trading Hub Europe GmbH (THE), která je správcem německého trhu s plynem, minulý týden oznámila, že poplatek, který má sloužit k pokrytí nákladů na ukládání plynu, se od července zvýší o více než třetinu na 2,50 eura (zhruba 62 korun) za MWh z nynějších 1,86 eura. Velkoobchodní cena plynu pro evropský trh na klíčovém trhu v Amsterodamu se nyní pohybuje blízko 34 eur (840 korun) za MWh.

Česká republika, Slovensko, Rakousko a Maďarsko dlouhodobě tvrdí, že poplatek podkopává jejich energetickou bezpečnost a snahu zbavit se závislosti na ruském plynu, protože plyn z jiných zemí přepravovaný přes Německo je dražší. Argumentovaly také tím, že jde o porušení pravidel EU o volném pohybu zboží, a že zavádění jednostranných poplatků za tranzit plynu neodpovídá dohodám o solidaritě. Podle nich je energetická bezpečnost společným zájmem EU, ale náklady na ni si mají na svých územích nést jednotlivé státy. Že snaha Německa získat zpět peníze za draze nakoupený plyn prostřednictvím poplatku od začátku nebyla úplně šťastná, potvrzuje i mnoho nezávislých pozorovatelů.

Například Rakousko je na ruském plynu ještě závislejší, než bylo před začátkem ruské invaze na Ukrajinu. Podle údajů z února byl jeho celkový podíl 98procentní. Rakušané totiž mají smlouvu s ruským Gazpromem o dodávkách plynu, na jejíž zrušení sílí politický tlak.

Češi společně s dalšími třemi zeměmi postupně stupňovali tlak na Evropskou komisi, aby proti poplatku, respektive proti Německu zakročila. Ve čtvrtek ministr průmyslu Jozef Síkela uvedl, že Česko požaduje úplné zrušení německé přirážky, a že dává přednost dohodám před soudy.

Ve stejný den náhle německý státní tajemník Sven Giegold oznámil, že německá vláda už se na zrušení poplatku dohodla. Že to ale vyžaduje změnu zákona, a proto je možné zrušit poplatek nejdříve až od roku 2025. A především, od července dojde k jeho plánovanému navýšení, na tom se nic nemění, uvádí Euractiv.

Rok 2025 je pro střední a východní Evropu klíčový také kvůli tomu, že vyprší dohoda o tranzitu plynu mezi ruským Gazpromem a ukrajinským Naftogazem. To by mohlo znamenat přerušení dodávek do Rakouska, Maďarska a Slovenska. Země proto hledají jiné způsoby zajištění dodávek plynu. Slovensko například uvedlo, že spoléhá na možné dodávky západního plynu přes Česko, Rakousko, Polsko a uzavírá smlouvy se soukromými společnostmi.

Do Česka loni většina plynu proudila přes Německo z Norska a z terminálů na LNG na pobřeží Severního moře, respektive z Belgie, Nizozemska či Německa. Od října začal do Česka proudit i ruský plyn nakoupený na slovenském nebo rakouském trhu, jehož celkový podíl nakonec činil zhruba sedm procent celkové roční tuzemské spotřeby.