Na Davos je tak děsivý pohled ne proto, že by se jednalo o zárodek světovlády, ale proto, že kvalita, která se tam promenáduje, není příliš velká, píše Ondřej Šmigol.
Foto: Shutterstock
1
V případě mezinárodních zatykačů koná státní zastupitelství a policie, nejde o politické rozhodnutí. Mluvčí ministerstva zahraničí Daniel Drake to napsal ČTK v ...
Včera skončil tradiční sjezd byznysmenů, politiků, novinářů, celebrit a dalších všemožných papalášů známý jako Světové ekonomické fórum. To je již tradičně v hledáčku konspiračních teoretiků. Když se mocní tohoto světa, od amerického ministra zahraničí Anthonyho Blinkena přes francouzského prezidenta Emmanuela Macrona až po zakladatele Microsoftu Billa Gatese, sejdou ve švýcarském Davosu, je logické spekulovat o tom, co si mohou mezitím šuškat. Organizátoři prestižní konference tomu příliš nepomáhají, když do světa vysílají slogany jako z Orwella. Proslula třeba věta „Nebudete nic vlastnit a budete šťastní“ či představení „velkého resetu“, tedy plánu na přestavbu ekonomiky. Působí to jako snaha světových elit formovat dění a společnost ve svůj prospěch. Pravda je ale ještě děsivější. Nikdo nic neřídí a elity toho nevědí o mnoho víc než běžný občan.
Co se skrývá za popularitou Davosu, naznačují každoroční články bulvárního deníku Daily Mail, dokumentující nárůst služeb pro dospělé. Do alpského městečka míří minimálně desítky prostitutek, v roce 2020 jich prý přijelo sto. Místní eskortní služba údajně byla plně zabookovaná na celých pět dní, po které se sjezd konal. Je to také možnost setkat se s nejrůznějšími celebritami. Letos do Davosu zavítal třeba rocker Sting, rapper will.i.am či kouzelník David Blaine. Večer účastníci mohou navštěvovat nejrůznější párty, organizované třeba bankou JPMorgan Chase nebo serverem Politico.
Když se nevěnují prostopášnostem, navštěvují panely a přednášky či se scházejí na uzavřených jednáních. Představa, že zde vzniká nějaký koherentní plán na řízení světa, je ale bláhová. Jak píše John Harris, jeden ze zakladatelů serveru Politico a veterán několika ročníků Davosu, při rozhovorech s mocnými rychle zjistil, že nemají žádné zasvěcené vhledy do problematiky a často opakují všeobecné banality. Rady si někdy nevědí ani lidé v centru dění. Harris tak uvádí příklad panelu, kde vystupoval expert na umělou inteligenci a šéf firmy C3.ai Thomas Siebel a děkan Harvard Bussiness School Srikant M. Datar. Siebel upozorňoval na problém narůstající deprese u mladých lidí, jelikož tráví příliš mnoho času na sociálních sítích. Datar si zase stěžoval na rostoucí netoleranci na univerzitách a neochotu poslouchat opačné názory. Ani jedna z těch myšlenek není nijak přelomová a ani jeden nenabídl nějaké řešení.
Podle Harrise se účastníci strachují, jak dopadnou nejrůznější volby, a ptají se ho na názor. Informace mají spíše z New York Times než ze zpráv tajných služeb.
Pokud se podíváme na program Světového ekonomické fóra, je jasné, že spíše reaguje na světové dění, než že by ho vytvářelo. V minulých letech tak byla hostem Greta Thunbergová, která toho využila k sebepropagaci a nadávkám na bohaté. Letos Greta již není v kurzu. Údajně je jedním z hlavních témat návrat Trumpa. Šéf JPMorgan Chase Jamie Dimon pro televizi CNBC bývalého a možná budoucího prezidenta vychválil. „Měl tak trochu pravdu v otázce NATO, měl tak trochu pravdu v otázce imigrace. Docela dobře rozjel ekonomiku. Reforma obchodní daně fungovala. Měl pravdu v některých otázkách týkajících se Číny,“ řekl. Je to bráno jako signál, že byznysový svět je s případným návratem Trumpa smířen. Jak Světové ekonomické fórum podléhá trendům, je vidět na publikovaném seznamu největších hrozeb. Vévodí mu „misinformace a dezinformace“, které se minulý rok v žebříčku vůbec neobjevily.
Na Davos je tak děsivý pohled ne proto, že by se jednalo o zárodek světovlády – kdyby mocní tohoto světa chtěli kout pikle, nebudou tak činit všem na očích v alpském středisku –, ale proto, že kvalita, která se tam promenáduje, není příliš velká. Navíc i ti nejbohatší a nejmocnější lidé v Davosu obvykle pocházejí ze známé kulturní půdy. Stejně jako mnoho dobře vzdělaných, přiměřeně pohodlných profesionálů mají tendenci nahlížet na politiku z výrazně centristické perspektivy. V tomto světle vypadají kulturní a ideologické výbuchy, které zmítají Spojenými státy a většinou světa, záhadně a iracionálně. „Věří, že většina problémů má rozumná, technokratická řešení, a touží po politice, která by překonala stranictví a kmenovost,“ popisuje typického účastníka Davosu Harris.
Jsou to panáci v dobře padnoucích oblecích, pro které je vrcholem akčnosti dobře sepsané memorandum či vymakaná powerpointová prezentace. Demokracie je trochu štve, jelikož na lidi není spoleh, že budou volit správně. Na druhou stranu, jako celoživotní liberálové mají k autoritářství přirozený odpor. Hlavně na něj ale nemají buňky, takže by ho nezvládli zavést, ani kdyby chtěli. Stalin v mládí přepadal vlaky typický muž z Davosu nejspíše zasedal ve studentském modelu OSN. Volí tak cestu regulací a byrokratické mlhy, jež zajistí, že věci se příliš nezmění, ani když volby dopadnou špatně. Pak se diví, že klesá důvěra v instituce a roste populismus. Jsou představitelé „anywheres“, profesionální vyšší třídy, která se cítí dobře v kanceláří v Singapuru, Dubaji, Londýně nebo New Yorku, jelikož všude může pracovat se stejnými lidmi ve stejném prostředí. Proti ním stojí „somewheres“, lidé cítící sounáležitost se svým krajem a zemí. S tímto rozdělením přišel britský novinář David Goodhart. Davos je vrcholným sjezdem anywheres.
Když se mezi nimi objeví argentinský prezident Javier Milei se svým plamenným projevem obhajujícím svobodu, Západ a kapitalismus, působí jako zjevení. Instinktem davoských ale není nechat to na lidech. Místo toho se budou radit na svých konferencích, aby se pak hrozili, že volby zase dopadly špatně, a svedou to na dezinformace.
00:02
