Cílem je Ukrajina ve strukturách EU, říká polský diplomat
POLSKÁ ZAHRANIČNÍ POLITIKA
Polsko se nepochybně stává jedním z hlavních politických hráčů na evropské scéně. Regionální hegemon, jeden z nejbližších spojenců USA na kontinentě, úzce zapojený do pomoci válčící Ukrajině, který se nebojí jít proti ose Berlín–Paříž, například kontroverzně po Německu požaduje reparace za druhou světovou válku. Varšava má pro střední a východní Evropu velkolepé plány. Momentální obsesí polských představitelů je iniciativa Trojmoří, plán propojit východní křídlo Evropské unie skrze výstavbu nové infrastruktury.
O těchto aspektech polské zahraniční politiky mluvil Arkady Rzegocki, šéf polské zahraniční služby a bývalý velvyslanec v Londýně.
Otvírá se mezi státy východního křídla EU a zbytkem mezera ve vnímání zahraniční politiky? Zhruba v posledním roce jsme svědky rostoucí asertivity států střední a východní Evropy, zvlášť v souvislosti s válkou na Ukrajině, zatímco státy takzvané staré Evropy se snaží prosazovat jinou politiku, se kterou východní křídlo nesouhlasí. Naposledy například Emmanuel Macron v Číně.
Každá výzva je zároveň příležitostí. Ano, pravda je, že se objevila mezera, ale zároveň příležitost pro střední Evropu. Zaprvé je to tím, že před 24. únorem 2022 naše státy měly pravdu. Byli jsme si vědomi, jaké nebezpečí představuje ruská agresivní a imperiální politika, a snažili jsme se na to upozornit naše spojence v NATO, v Evropské unii. Společnou zkušeností našeho regionu je ruský imperialismus, vnucený komunismus a formy vzpoury proti němu – například pražské jaro 1968 nebo polské hnutí Solidarita. Bohužel ne mnoho politiků v ostatních zemích nás bylo ochotno poslouchat. Zadruhé náš region je zapojen do podpory Ukrajiny, jelikož si uvědomujeme, že každý národ má právo na suverenitu, nezávislost a svobodu. Budoucnost Ukrajiny je velmi důležitá pro budoucnost mezinárodního řádu a budoucnost Evropy. Proto velmi oceňujeme všechny země, které se zapojily do pomoci Ukrajině. Je to důležité nejen pro naši bezpečnost, ale také pro naši společnou budoucnost. Naše část Evropy může ukázat, že existuje zodpovědná forma uvažování o budoucnost, nejen přemýšlení o vlastních zájmech, ale o zájmech celé Evropy.
Jaký by měl být cíl na Ukrajině? Jistě si všichni přejeme naprosté vítězství Kyjeva, ale zároveň hodně analytiků mluví o tom, že to je nejspíš nedostižné a válka dřív nebo později skončí vyjednáváním.
Hlavním cílem je vyhrát na Ukrajině a následně jí pomoci vstoupit do struktur Evropské unie. Ukrajinci bojují za svou svobodu a suverenitu. Musejí činit vlastní rozhodnutí. Ukrajinci se musejí rozhodnout, jestli budou vyjednávat a za jakých podmínek. Vzhledem k naší historii se musíme snažit dělat to nejlepší, jelikož si uvědomujeme, že hrozí, že jinak v budoucnu nikdo nepomůže nám.
Polsko je svým způsobem centrem západní snahy pomoci Ukrajině. Velká část pomoci proudí přes letiště v Řešově…
Ano, tak tomu bylo ještě před začátkem války. Již tehdy Polsko bylo zapojené do pomoci Ukrajině. Zaprvé je tu humanitární pomoc. Britské a americké noviny píší o Polsku jako o humanitární supervelmoci. Víme, že i Česká republika přijala velký počet Ukrajinců, čehož si velmi vážíme, jelikož jde o největší migrační vlnu v Evropě od druhé světové války. Je to obří humanitární krize. Ale Polsko již po roce 2014 přijalo 1,5 milionu Ukrajinců, tehdy šlo hlavně o muže. Nyní těch několik milionů Ukrajinců, kteří překročili hranice, jsou hlavně ženy a děti. Což je zas jiný druh výzvy. Podporujeme rovněž výstavbu kontejnerových městeček pro uprchlíky na samotné Ukrajině. Několik takovýchto městeček bylo dodáno polskou vládou, poslední ve spolupráci s britskou vládou. Jak jste zmínil, Řešov, společně s Lublinem na východě Polska, je důležitým střediskem pro všechny formy pomoci. Poskytujeme také ekonomickou a politickou pomoc. V Polsku se snažíme o zvyšování znalostí o Ukrajině. Polská diplomacie se snaží zvyšovat povědomí o válce, ale také o samotné Ukrajině, protože mnoho lidí po světě stále situaci na Ukrajině nechápe. Dodal bych, že pro nás to není nic nového. Po válce v Čečensku jsme přijali mnoho tisícovek Čečenců. Po roce 2020 jsme přijali několik set tisíc Bělorusů. Nyní tedy přijímáme Ukrajince, ale také Rusy, kteří se rozhodli opustit svou zemi po začátku války. Je to snaha, do které je zapojena celá společnost, téměř 80 % Poláků je nějak zapojeno do pomoci Ukrajincům, mnoho Poláků, stejně jako Čechů, nezištně přijalo uprchlíky pod svou střechu. V Polsku nebyly zřízeny žádné uprchlické tábory, protože jich nebylo zapotřebí. To je velký úspěch. Účastní se téměř všechny polské instituce, včetně těch vládních, lokálních a nevládních.
Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.
