Z Německa se stává opilý námořník
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
EDITORIAL
Politika amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho administrativy, ať už ji někdo vítá, nebo je jí pobouřen, obnažila slabá místa Evropy i České republiky. ...
Verva, s níž se české vládní strany a s nimi značná část veřejného prostoru vrhly do zbrojení, není nic proti tomu, co se děje v Německu. Volby tam před deseti dny rozpačitě vyhrál křesťanský demokrat Friedrich Merz, který už od té doby ve jménu zbrojení stačil opustit většinu původních konzervativních pozic. Pokud nejsme plně přesvědčeni o tom, že zbrojení proti ruské hrozbě je namístě, nabízí se chování Merze a velké části německých politiků jako případová studie. Mohla by se jmenovat nějak jako Čeho jsme schopni v masové psychóze.
Merz především ani ne 24 hodin po volební noci opustil princip šetrnosti v zacházení se státními výdaji. Pro jeho Křesťanskodemokratickou unii to byl princip i v době, kdy za Angely Merkelové různé jiné principy poztrácela. To v éře Merkelové byla do ústavy vepsána dluhová brzda, která stanoví, že strukturální, tedy od konjunkturálních výkyvů očištěný schodek státního rozpočtu nemá přesahovat 0,35 procenta HDP. Ve volebním programu se ještě CDU tvářila, že dluhová brzda je nedotknutelná. Záhy po volbách Merz, odsouzený k velké koalici se sociálními demokraty, oznámil, že dluhová brzda bude pozměněna, a to tak, aby dál platila na normální výdaje, především ty sociální, a neplatila pro výdaje zbrojní. Ty mohou růst do nebe. To by ale přišli zkrátka sociální demokraté, takže se dohodlo, že vedle rozvolnění dluhové brzdy vláda ustaví „speciální fond“ (Sondervermögen) ve výši 500 miliard eur. Dohromady to podle nejčastějších odhadů dělá přes 900 miliard eur, téměř k jednomu bilionu. Dnes je dluh nasbíraný za řadu let na 2,5 bilionu, Merz je připraven ho zvýšit o třetinu lusknutím prstů. Tedy pro snazší ustavení vlády.
Ale ani to nemusí být konečná suma. Protože je dluhová brzda součástí ústavy, lze ji změnit jen ústavní, dvoutřetinovou většinou. Tu těmito volbami „strany demokratického středu“ ztratily. Pravicová Alternativa pro Německo a postkomunistická Levice budou v novém parlamentu moci změny v ústavě zablokovat. Takže Merz zcela v rozporu s dobrými mravy chtěl změnu prosadit ještě na poslední schůzi parlamentu starého. K tomu potřebuje Zelené – a Zelení si říkají o balík peněz na dekarbonizaci.
Co se děje v Německu ve jménu udržení pozic „demokratického středu“, je rozpočtově a vlastně i z hlediska parlamentního provozu naprosto radikální politika. Merz dělá, že toto dluhové tsunami mu nezbývá než rozpoutat v reakci na to, jak se prezident Trump choval v Bílém domě k prezidentovi Zelenskému. I kdyby to byla pravda (a jsou zprávy a rozbory, že dluhové tsunami bylo údajně Merzovým cílem už před volbami, jen se o tom nešířil), ukazuje to na emoční nestálost, zbrklost, okamžitismus lidí na takto důležitých postech. Eurozóna bude do několika let nucena absorbovat mocný inflační náraz. Masová psychóza pak pošle účet – stejně jako za covidu.
OBAVY Z AMERICKÉ KONTROLY F-35
SOUMRAK POŠTY V DÁNSKU
NÁKUP AMERICKÝCH STÍHAČEK