Kdo vydělá na nových Dukovanech? Je toho dost špatně už teď
KOMENTÁŘ
Ministerstvo financí si stále stojí za tím, že podpis smlouvy s Korejci na dostavbu bloků by měl být hotov do konce příštího března.
Foto: Tomáš Novák
1
Má první dáma dostávat náhrady od státu, i když je nevolená a její role není nijak definovaná? Jak bude vypadat rozpočet s nadsazenými příjmy a podceněnými výda ...
Jaderný tendr na dukovanské bloky je ve fázi, kdy je napadán a ostřelován ze vše stran. S verdiktem k výběru Korejců bude muset přijít antimonopolní úřad, u kterého celý průběh zakázky napadl vyřazený americký Westinghouse a neúspěšná francouzská EDF. Stejně tak by se měla vyjádřit Evropská komise ke stížnosti EDF, že korejská vláda poskytne KHNP nespravedlivou a nedovolenou dotační podporu. Česká vláda se to celé zatím snaží vymlčet s tím, že „jednání probíhají“. Ministr financí už ale lehce naznačil, že „zatím nic neukazuje, že by se nepovedlo smlouvu uzavřít, ale vyloučit se to nedá“. A také že jedna věc je pohled představenstva ČEZ a druhá věc pohled státu jakožto majoritního vlastníka. To je zajímavé, protože vedení ČEZ a vláda jsou jako jedna ruka.
Minoritní akcionáři naopak už dlouho doplácejí na poškozování své investice vlivem windfall tax, jejíž podobu a další trvání vláda nedokázala nijak obhájit. A obrovsky tím narušila důvěru v už tak slabý kapitálový trh v Česku. A následky budou dalekosáhlé. A stejně tak dalekosáhlé mohou být důsledky v případě, že se nepodaří dohodnout podmínky pro stavbu nových jaderných bloků tak, aby taková investice (sama vláda stále připomíná, že jde o největší investici v dějinách samostatné republiky) dávala smysl po všech stránkách.
To znamená jak pro daňové poplatníky jakožto spotřebitele, tak pro investora. Tím je ČEZ, a to ve své současné podobě, kdy více než čtvrtinový podíl tvoří zmíněné soukromé investice. A pro minoritní investory obří a nejistá investice do nových bloků za současných podmínek smysl nedává. Zcela zásadní argument, proč taková investice nejde za plně státní firmou, přebíjí všechno. Pokud by se tedy ČEZ choval s péčí řádného hospodáře, neměl by dopouštět to, co se děje.
Zda současná vláda stále uvažuje nad tím, že dotáhne do konce plány na „restrukturalizaci ČEZ“, netušíme. S hodnotou akcie a celé společnosti už svými výroky manipulovala dost. Ať už snahou snížit podíl hlasů akcionářů pro přeměny obchodních společností a družstev, tzv. lex ČEZ, kvůli čemuž se loni v létě akcie prudce propadly. Nebo samotnou existencí mimořádné daně a měnícími se výroky o ní. Takže v tuto chvíli se stále počítá s tím, že nové bloky postaví stoprocentní dceřiná společnost ČEZ Elektrárna Dukovany II. Akcionářskou strukturu má tedy stejnou jako ČEZ a nejde o plně státní firmu.
Stále máme jen jednu zcela nepovedenou notifikaci od Evropské komise, tedy schválení veřejné podpory, platící pro pátý dukovanský blok. Ministerstvo financí tvrdí, že o modelu financování druhého bloku se má rozhodnout do konce roku. Víme, že financování pátého bloku by mělo proběhnout formou třicetileté půjčky od státu s po dobu výstavby nulovým úrokem pro společnost Elektrárna Dukovany II. Následně by mělo jít o úrok, který nemá být nižší než dvě procenta, odvíjí se ale od toho, za kolik si půjčuje stát. Jenže už na onu „bezúročnou“ půjčku si bude muset stát půjčit. Jen se to raději přímo takto neříká.
To znamená, že si je půjčí prostřednictvím státních dluhopisů a náklady na jejich splácení ponese daňový poplatník. Pokud by dál rostlo zadlužení státu, mohou růst i úroky na dluhopisech, protože investoři chtějí rizikovou přirážku. A lze čekat, že zadlužení poroste právě kvůli tomu, jak velkou investici Dukovany představují. Ze zkušeností u jiných jaderných projektů lze vyčíst, že finanční náklady jsou nakonec násobně vyšší než náklady, do kterých je započítána samotná stavba a použité technologie. Pokud má být podle vlády cena za dva bloky 400 miliard korun, lze vzhledem k růstu úroků na státních dluhopisech počítat minimálně s dvojnásobnou konečnou cenou.
To by lidem měla vláda přiznat. Stejně tak by neměla slibovat, že nové bloky budou znamenat levnou elektřinu do budoucna. Podle vlády bude elektřina z nových jaderných bloků nejvýše 90 eur za MWh, což je přibližně stejně, jako za kolik se obchoduje nyní elektřina s dodáním v příštím roce, kde je to lehce přes 90 eur. Podle toho, co víme a co bylo popsáno, je problémem to, že státní obchodník bude prodávat elektřinu na trhu, a pokud ji prodá za nižší cenu, než je ta garantovaná, společnost Elektrárna Dukovany II mu ji musí dorovnat. Pokud ji naopak prodá dráž než za garantovanou cenu, bude se o něj muset dělit s Dukovany II. A dorovnávání mezi společností a státním obchodníkem bude probíhat až s časovým odstupem. To má fungovat jako „motivace“ pro Dukovany II, aby elektrárna přerušila výrobu, když budou ceny elektřiny na trhu nižší, než za kolik vyrábí ona sama. Tedy v té době, kdy budou ceny na trhu srážet dolů obnovitelné zdroje. To znamená, že na tom bude prodělávat a náklady ponese daňový poplatník.
Je toho dost, co je od začátku úplně špatně. Samozřejmě nezapomeňme zmínit riziko spočívající v soudním sporu o duševní vlastnictví reaktoru, který KHNP v Česku nabídla. Podle amerického Westinghousu nejsou Korejci oprávněni technologii používat, tedy vyvážet ji do třetích zemí. Už od roku 2022 proto probíhá mezinárodní arbitráž. ČEZ má od Korejců pouze slib, že své spory vyřeší a nebudou mít na českou zakázku vliv.
Vláda je oficiálně stále přesvědčená, že podpis smlouvy „s preferovaným uchazečem by se měl uskutečnit do konce března, a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by tento termín neměl být dodržen“. Také stále tvrdí to, že nabídka korejské KHNP měla být po všech směrech výhodnější než ta od francouzské EDF. Lepší nabízené ceny, kompenzace za nedodržení plánu, tedy za časové průtahy, a závazek poskytnout vysoké finanční odškodnění v případě ohrožení zakázky.
Už i tuzemské firmy (které tedy do poslední chvíle počítaly spíše s vítězstvím francouzské EDF) chápou, že se to nevyvíjí dobrým směrem, a začínají bít na poplach, že slibovaný šedesátiprocentní podíl českého průmyslu na jaderné zakázce se ukazuje jako těžko splnitelný. Nelze čekat, že Francouzi jakožto jaderná velmoc se smíří s tím, že do EU bude „vpuštěna“ konkurence v podobě státem subvencované korejské KHNP, a je dost možné, že budou schopni zajít daleko proto, aby tomu zabránili. To řekl i samotný viceprezident EDF Vakis Ramany. Vzhledem ke všemu výše zmíněnému by možná bylo dobré začít znovu a úplně jinak.
00:05
