Bílý dům cenzuroval Facebook
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
ČESKÉ REAKCE NA ZATYKAČ ICC
V případě mezinárodních zatykačů koná státní zastupitelství a policie, nejde o politické rozhodnutí. Mluvčí ministerstva zahraničí Daniel Drake to napsal ČTK v ...
Tomáš Klvaňa nedávno reportoval z kongresu Demokratické strany v Chicagu (kde byla potvrzena Kamala Harrisová jako kandidátka na prezidentku USA) a mj. napsal, že se tam strana přihlásila ke svobodě. Z toho, co včera zveřejnil republikánský kongresman Jim Jordan, vyplývá tak nějak... pravý opak. Jde o svobodu slova, která je základem ostatních svobod. A jde o sociální sítě, na nichž se dnes odehrává valná část, zřejmě většina, politické diskuse, a to na celém světě.
Že sociální platformy v čele s Googlem a Facebookem straní levici a potlačují zprávy a názory konzervativní či jinak neortodoxní, není čerstvý objev. Avšak teď máme přímo od Marka Zuckerberga na papíře, že jeho platformy (Facebook, Instagram, WhatsApp) k tomu aspoň v nejvýraznějších případech tlačil Bílý dům, v němž Klvaňova Kamala pracuje jako viceprezidentka. Jordan ve Sněmovně reprezentantů předsedá Výboru pro soudnictví a Zuckerberg jeho vyšetřování způsobů, jimiž především Facebook moderuje posty, nemůže ignorovat. Navíc patrně počítá s vítězstvím Donalda Trumpa a jeho varianty republikánství (k ní se počítá i Jordan) v listopadu jako s reálnou možností a nechce si to s těmito lidmi rozházet víc, než je třeba.
Zuckerbergův dopis Jordanovi z 26. srpna se čte jako jedno velké mea culpa, a co je zajímavější, jako vhled do světa na pomezí sociálních sítí a státní moci. Ale nechme mluvit šéfa Mety: „V roce 2021 vrcholní představitelé Bidenovy administrativy, včetně Bílého domu, na nás opakovaně a v řádu měsíců vyvíjeli nátlak, abychom cenzurovali určitý obsah související s covidem-19, včetně humorných a satirických postů, a dávali najevo velkou frustraci, když jsme jim nevyhověli.“ Nakonec to sice bylo na Metě samotné, jestli bidenovcům/harrisovcům vyhoví, nebo ne, ale „myslím, že tlak z vlády byl špatný, a lituji, že jsme se mu víc veřejně nebránili“.
V druhé části dopisu Zuckerberg přiznává, že naletěli FBI, když před posledními volbami vyšla zpráva o obchodech Bidenova syna Huntera s čínskými (a ukrajinskými, ruskými...) miliardáři, kteří si tak kupovali vliv v Obamově Bílém domě. FBI a s ní veškerý novinářský mainstream prosadily postup: Té zprávy se nedotýkat, mohla by to být ruská dezinformace! Zuckerberg tuto intervenci FBI během volební kampaně ve prospěch Joea Bidena přiznal už dříve, teď ale píše, že se z toho poučili. „Například už teď v USA nepotlačujeme věci, dokud je nezkontrolují fact-checkeři.“ Všimněme si místního určení. V USA už ne, ale v EU zřejmě ano, neboť nikde napříč Evropou není žádný Jim Jordan, tedy člověk angažující se v boji proti cenzuře a současně na vlivném postavení, tak aby ho veličiny z Bich Tech nemohly ignorovat.
Když před pěti šesti lety Václav Klaus mladší (tehdy poslanec za ODS) prosazoval zákon proti cenzuře českého Facebooku – a tím i u nás toto velké téma vůbec politicky etabloval, námitky proti jeho návrhu byly nejen proti konkrétním větám, ale silně zaznívala i jedna obecná: že platformy jsou soukromé, že soukromým společnostem nemá nikdo co nařizovat, že to by teprve byla státní zvůle. Jak už je zvykem, po třech až pěti letech je při zpětném pohledu zřejmé, že ty tehdy dominantní argumenty se úplně míjely s realitou. Ale musí si člověk dát tu námahu zpětného pohledu.