Přestaňme na chvíli přijímat zákony

ÚHEL POHLEDU: V zásadě nevím, jestli žijeme v období špatné nálady, nebo krize, stagnace, či jak to nazvat. Co však vím, že všechno je dražší, kšefty se hýbou jen minimálně a lidé jsou v tomto směru skeptičtí. I když není vlastně žádná nezaměstnanost, obchody jsou plné jídla a nabídka čehokoli je v zásadě neomezená, je tady něco, co nepochybně krizí je.

Utratili jsme peníze a jsme v šíleném minusu. Potřebujeme tedy oživení, protože oživení je receptem na shora uvedené stavy společnosti, ať je nazveme, jak chceme. Vláda zkouší šetřit, přijde mi to, že trochu jalově, ale kdo jsem já, abych toto posoudil. Vždycky si při této příležitosti vzpomenu na jednoho kamaráda, který se mi smál a říkal, ty sis na ten barák nevydělal, ty sis na něj ušetřil. Vtipně tím shrnul základní poznámku, že samotné šetření je absolutní zoufalost, protože dokazuje, že předtím jsme nebyli schopni zodpovědně hospodařit.

Laskavý čtenář by si mohl myslet, že jako právník teď fušuji do ekonomiky a sděluji všeobecná moudra, které si může přečíst od komentátorů nebo ekonomů mnohem povolanějších. Jenže já si dovolím poznamenat na tomto místě, že shora uvedený odrazový můstek je předpokladem úvah následujících. Úvah spočívajících v tom, že každý ekonom vám řekne, že skutečné oživení přichází s nějakým drajvem, impulzem, s novým nápadem, a ne se skuhráním a zavíráním kohoutku. Nevymyslím nic nového při zatápění v domácnosti, když jsem předtím protopil všechno dříví při otevřených oknech. Teď mi zbývá posledních pár polen, tak budu zvažovat jen trošku, jen tak minimálně, abych neumrzl, a budu se modlit. Všechno změním přece tím, že vymyslím nějaký jiný systém topení, že si zajistím rychle nový dostatek dříví a pak budu fungovat uvážlivě. Ekonomie je součástí života – stejně tak jako právo.

Jediné, co vlastně v souvislosti se snahou o „oživení“, pokud se práva týká, vidíme, je rozšiřování dalších zákazů, příkazů a nákazů, co bychom měli nebo neměli dělat. Poslanecká sněmovna chrlí předpisy, vláda se tváří strašně důležitě, když předkládá nové a nové normy, a stejně tak i opozice. Protože silou zákona je potřeba prosadit dobro, a čím více je vykolíkováno prostoru, tím lepší je v něm nažívání. Toto přesvědčení je falešné. Dobře se totiž funguje tam, kde je předpisů co nejméně a kde se případné regulace ponechávají na justičním prostředí. Tam, kde jsou předpisy co nejobecnější, co nejméně technické, prostě v přesném opaku s touhou vlády a parlamentu všechno řešit dalšími a dalšími předpisy.

Zde si dovolím opět příklad z ekonomie. Nejdokonalejší vynálezy a obchodní modely poslední doby jsou ty, které vznikly na internetu, v prostředí výpočetní techniky. Vznikly v prostředí digitálním, které se vyznačovalo zejména tím, že v něm žádná pravidla neplatila, pouze ta nejzákladnější, a proto mohl každý svobodně vymýšlet, co uznal za vhodné. Jen si představte, jak by asi fungovalo vymýšlení zásilkové služby, prodeje hudby a televizních programů ve svázaném prostředí lokálních ekonomik s přesnými pravidly prakticky na všechno. Už jenom to, že byste museli získat povolení, abyste takovou hospodářskou činnost mohli vyvíjet na území konkrétního státu, by vás omezovalo. Na internetu vás neomezovalo. Jinými slovy základním předpokladem inovací, a tedy posunu dopředu, byla existence pouze minimálních pravidel. Samozřejmě vím a ví to každý, že to s sebou nese i pěkný rozvoj nepěkných věcí, ale ty pozitivní převažovaly a převažují dodnes nad těmi negativními asi tak 100 ku 1.

Proto snažně prosím, chceme-li aktuálně oživit naši společnost, rozhýbat naší ekonomiku, přestaňme přijímat, předkládat a vůbec regulovat cokoli. Dejme si třeba dva roky od přijímání jakýchkoli zákonných úprav pokoj. Nechme fungovat přirozený život.
Přestaňme dusit život a společnost právním plevelem, který stále házíme na pole našich životů a který tam roste a roste. Jen nevím, jak tuto myšlenku podat politicky, ale já nejsem politik, já jsem obyčejný advokát z Karlína.