„Kampaň proti Kunderovi byla nedůstojná epizoda disentu“

Rozlad mezi Milanem Kunderou a českým disentem začíná tím, že autor románu Život je jinde (1969) odmítl svěřit text Ludvíku Vaculíkovi k uveřejnění v samizdatové Edici Petlice. Mezi disidenty se o tom vědělo, ale jejich cesty se podle mě s Kunderou rozešly teprve poté, co román s doslovem Clauda Roye vyšel v roce 1973 v nakladatelství Gallimard a v témže roce získal prestižní cenu Prix Médicis.

Francouzi zahájili jednání o tom, zda autor v Československu zakázaný dostane povolení přijet si pro ni do Paříže. Vystoupalo na oboustranně vysokou státní úroveň a skončilo pro Kunderu úspěšně. Nato následovala nabídka univerzity v Rennes, aby se stal jejím učitelem češtiny. České úřady tomu požehnaly, estébáci už předtím pracovali soustavně na tom, aby měli nepohodlného spisovatele z krku: sledovali ho a jeho věrné Věře podávali zprávy o manželově pohybu, kdykoli zavadil o nějakou ženu. Kundera i s manželkou nakonec do Bretaně v roce 1975 odcestoval.

Legální pobyt ho nepřímo zavazoval, aby se neprojevoval jako kritik československého pookupačního režimu. Jeho román o netalentovaném básníkovi se odehrával v padesátých letech a při největším úsilí nemohl být označen za polemiku se současným stavem státu. Ani Valčík na rozloučenou (1972), další u Gallimarda vydaný román, jehož autora ve své obdivné kritice nazval Claude Roy socialistickým Feydeauem, nevyvolal v Praze žádný zákrok. Teprve Kniha smíchu a zapomnění obsahovala motivy přímo zasahující československou současnost a vynesla Kunderovi rozhodnutí, kterým ho ministerstvo vnitra zbavilo československého občanství, a to v témže roce 1979, kdy dílo zásluhou Gallimardova nakladatelství obdrželi čtenáři.

Teprve potom se Kundera odhodlal vymezit i vůči disidentům. Přesně si pamatuju na jeho výrok, že zatímco polská opozice vstoupila do dějin, česká z nich vypadla. Na jednom z takzvaných kvartálů – schůzek zakázaných spisovatelů, které se původně konaly čtvrtročně a po uvěznění Václava Havla a vzniku strojopisného časopisu Obsah probíhaly každý měsíc – jsme o tom bouřlivě diskutovali. Vypadnutí z dějin pokládala většina za přehnaný výraz skutečnosti, že polští disidenti představují sílu, která je nesrovnatelně účinnější než naše.

Ještě přísnější postoj proti Kunderovi zaujali spisovatelé-disidenti poté, co si přečetli jeho rozhovor s Philipem Rothem.

Celý text Milana Uhdeho si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.