Pubertální snění pod mravnostním dozorem

KOMENTÁŘ

Pubertální snění pod mravnostním dozorem
Vlna rozhořčení brzy dosáhla svého a nakladatelství Albatros Media se rozhodlo knihu stáhnout z trhu. Tak pracují sociální média. Tvrdě, rychle, efektivně… Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Strach ne, ale respekt. Bývalý člen 601. skupiny speciálních sil o odvaze, výcviku i bojových misích

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Nová česká literárně-hygienická kauza se snesla na knížku autora mnoha jiných takových knížek Jana Žáčka Fotbalový král. Kniha obsahuje pasáž, v níž se dva kluci domlouvají, že jeden z nich umožní kamarádovi okukovat jeho nahatou sestru, pokud mu na oplátku obstará hamburger s colou. V knize se píše zhruba toto: „Viděl jsi už nahatou ženskou?“ ptá se mě Kopi. Ukáže se, že on viděl nahatou svou sestru. Jeho kamarád by ji také rád viděl nahatou. „To by se muselo nějak zorganizovat, aby to nevěděla. Vymyslím a zařídím,“ slíbil Kopi.

Kauza se rozvířila v minulých dnech, kniha přitom vyšla před čtyřmi lety. Pravděpodobně by dál nezpůsobila žádnou pozornost, kdyby na ni neupozornil na sociálních sítích „lektor moderní sebeobrany“ Pavel Houdek. Natočil video, kde z knihy krátce cituje a pak velmi sugestivním způsobem knihu odsoudí, autora označí za původce a propagátora sexuálního násilí a nakonec ji s rozhořčeným gestem hodí za sebe. Video mělo tisíce zhlédnutí, čímž pravděpodobně přesáhlo počty lidí, kteří kdy o Janu Žáčkovi a jeho knize něco tušili. Vlna rozhořčení brzy dosáhla svého a nakladatelství Albatros Media se rozhodlo knihu stáhnout z trhu. Tak pracují sociální média. Tvrdě, rychle, efektivně…

 

Lze předpokládat, že autor tohoto článku se knihy a autora zastane. A opravdu to udělá, i když nemá o hodnotě Žáčkových knížek žádné zvláštní mínění. Je to příkladný producent literárního braku, knížek, jak by řekl kolega Jaromír Slomek, „bezcenných“, což bych i v některých případech připustil: mimochodem, podepsán je pod dosti nechutnou knížkou z časů Václava Havla Hradu smrt nevadí, ve které dosti divokým způsobem vyfabuloval historku o kupovaných prezidentských milostech. Jeho knihy jsou v lepším případě konzumní čtivo (vydal čtyřicet titulů), spodní linie literatury, která si ovšem nehraje na to, že je něčím víc: jde jí, té jeho literatuře i autorovi, jen o to, aby se něco prodalo a autor z toho nějak žil. A o to se snaží, jak jen může a jak jen umí. Pravděpodobně zcela na své triko, bez grantů, nadací a stipendií, zcela mimo pozornost jakýchkoli grémií, porot i médií. Prostě se psaním v rámci možností poctivě živí, zkouší to, jak se dá, seká to jak Baťa cvičky: tu detektivku, tu nějaké populárně-naučné čtení, různé kompilace a výcucy – a také to zkouší s knížkami pro mládež: nikoli pro děti, ale pro mládež, přesněji pro puberťáky!

A pro ty píše podle toho. Zřejmě i o tom, jak puberťáci nejspíš prožívají svou pubertu. Pokud si to člověk trochu pamatuje, tak ji prožívají v různých sexuálních fantaziích a úvahách, třeba i jak se dostat k nahému tělu nějaké spolužačky. Lze si představit, že v těchto úvahách dojde k různým rozhovorům, včetně rozhovoru se spolužákem, přičemž může dojít i ke zmíněnému návrhu. Nad jeho etickou stránkou lze samozřejmě vznést pochybnost, ale z kontextu je patrné, že jde o hovor mezi dvěma pubertálními hochy, což jsou „románové“ figury ve specifickém stavu: jednak jsou to puberťáci, takže asi jimi cloumají hormonální procesy, a zadruhé jejich chování nelze posuzovat „trestním zákoníkem“ už proto, že jde o postavy fiktivní. Jejich konání se odehrává jako literární fabulace, součást specifického světa, který se děje i neděje, je napsán na papíře a vstupuje do hlavy čtenáře, který není takový debil, aby si myslel, že když tam něco dělají nějaké postavy, tak to má dělat taky.

Že je pubertální čtenář debil, si ale myslí různé ty hlídkovací čety, které jak stíhačky na takové snadno identifikovatelné cíle sveřepě zaútočí. Jejich motivace jsou přitom o několik řádů nebezpečnější než ty prosté čuňárny snaživého psavce. Ten chce mít nějaké čtenáře a snad z toho nějak žít. Ony, ty hlídkovací čety, chtějí společenský potlesk a pocit dobře vykonané policejní práce.

×

Podobné články