„Ztrácíme lidi, výsledek není žádný.“ Ukrajinští vojáci líčí smrtící mise na levém břehu Dněpru

Zranění vojáci se topili, protože se svými zraněními nemohli plavat, některé bojovníky těžké batohy stáhly na dno Dněpru. Ruské ostřelování, střelba v zádech, vlhko, chlad. Několik členů ukrajinské námořní pěchoty takto popsalo americkému deníku The Washington Post své zkušenosti z nedávných misí na levý břeh veletoku, jenž na jihu Ukrajiny odděluje Kyjevem kontrolované území od ukrajinské půdy okupované Ruskem. Jedním z nich je jednadvacetiletý Dmytro.

V den, kdy jeho jednotka vyrazila na východní břeh Dněpru v zoufalé snaze dobýt zpět Ruskem obsazené území, se tento člen námořní pěchoty probudil s pocitem, že je „připraven zemřít“, popisuje deník začátek jedné z vojenských misí, které podle něj začaly na konci loňského léta. Tedy zhruba v době stagnující protiofenzívy, kdy se ukrajinští vojenští a političtí představitelé snažili ukázat západním spojencům pokrok na bojišti.

Dmytro podle svých slov zamířil k překročení řeky se třemi konzervami sardinek, šesti bochníky chleba a více než 45 kilogramy munice a dalšího vybavení. Operace měla trvat několik dní – pokud by tak dlouho přežil. Během překonávání řeky, což podle WP trvá půl hodiny až hodinu, si připadal jako „kus masa předhozeného vlkům“.

Těsně před východem slunce se Dmytrův prapor přiblížil k mělké písčině a rozdělil se do dvojic. Ranní mlha jim poskytovala určitou ochranu před ruskými drony, které je lovily z oblohy, popisuje list. Jejich cílem bylo probít se ke vsi Krynky – ležící asi tři desítky kilometrů proti proudu řeky od města Cherson.

Jak se Dmytrovi zabořily boty do bahna, pohřbil myšlenky na svou ženu a jejich dítě, píše WP s poznámkou, že o misi se tento voják dozvěděl jen několik dní dopředu, nemyslel si o ní, že je dobře naplánovaná a netušil, co ho na levém břehu Dněpru čeká. Nevěřil však, že to stojí za jeho život.

Tento pocit zná také Johnson – čtyřicetiletý velitel průzkumného oddílu, kterého The Washington Post identifikuje podle jeho volacího znaku. V létě dostal za úkol vyčistit ostrovy, které se později Dmytro chystal překročit. Průzkumný tým se v mělkých mokřinách obtížně snažil pohybovat na člunech. Johnson často musel táhnout plavidlo i 20 metrů, aby se dostal do hlubších vod. Na levém břehu byly pozice mělké a těžko se zpevňovaly. Tým nebyl schopen rozdělat oheň, oblečení vojáků zůstávalo vlhké a studené, popisuje deník.

Přestože se Ukrajincům podařilo ostrovy získat zpět, cena byla podle něj vysoká. Johnsonův velitel zemřel v září při výbuchu granátu. Námořní pěchota, která nadále řeku překonává, čelí vážnému nebezpečí, upozornil voják. „Myslím, že je to teď neúnosné. Nechtěl bych být v jejich pozici,“ řekl Johnson.

Před Dmytrem mezitím vyrazily kupředu dva páry vojáků. Vlny bičovaly břeh řeky a mokřady se vlnily v prudkém větru, líčí deník. Dmytro se podíval na svého spolubojovníka, který zaklel. „Tenhle plán je… „ hrozný, řekl s pomocí nadávky.

V tu chvíli začalo ostřelování. Komunikace podle Dmytra selhala a dvojice se nemohla spojit s ukrajinským minometným oddílem, aby úder opětoval. Kolem osmé hodiny ráno zůstalo nezraněných jen 12 z celkových 30 členů námořní pěchoty. Dva zemřeli. „Nemohli jsme bojovat s lidmi, kteří měli na sobě škrtidla. Museli jsme čekat na nové lidi, kteří by nahradili zraněné,“ vysvětlil Dmytro.

Souostroví před tím poskytovalo dobré krytí, s vysokými orobinci a širokými keři. Ale na východním břehu byla vegetace řídká, les silně zaminovaný, tudíž vojáci vykopali zákopy a kryli se pytli naplněnými pískem, píše WP s tím, že čekali téměř osm hodin. „Když ze všech stran všechno vybuchuje, začnete žít minutu po minutě a nemyslíte vůbec na nic,“ svěřil se Dmytro.

Později s asi tuctem posil členové námořní pěchoty postupovali ke Krynkám, 45 lidí se plahočilo ve skupinkách po dvou až třech, popisuje The Washington Post. Najednou Dmytro zaslechl v zádech střelbu. To musí být omyl, pomyslel si. Průzkumný tým tvrdil, že tam nikdo nebude. „Naši!“ vykřikl a mylně se domníval, že jde o přátelskou palbu. Byli to Rusové. Pěchota střelbu opětovala. Vojáci přežili noc a probojovávali se směrem ke Krynkám, kde se ukrajinské síly uchytily v ruinách domů, přičemž ruští vojáci poblíž byli připraveni se území znovu zmocnit, píše The Washinton Post.

Druhý den vybuchl granát, který Dmytrovi vmetl do kyčle střepinu o velikosti zápalky a exploze mu způsobila otřes mozku. Evakuovali ho přes znetvořenou krajinu. Těla některých padlých členů námořní pěchoty zůstala ležet na místě, pod palbou je nedokázali vyprostit, píše WP. Do konce mise podle Dmytra zemřelo nejméně pět dalších mužů a dvacet jich bylo zraněno. Jeho mezitím poslali domů, aby se zotavil. Po návratu se má prý vrátit na východní břeh.

Dmytrovo svědectví podle deníku potvrdilo šest dalších vojáků, kteří se podíleli na operaci s cílem udržet se na levém břehu řeky. „Máme mnoho ztrát,“ prohlásil nejmenovaný dvaadvacetiletý člen námořní pěchoty. „Jednoduše ztrácíme lidi, ale výsledek není žádný,“ dodal.

Ukrajina počet vojenských obětí nezveřejňuje a podle WP nechtěla ani upřesnit, kolik členů námořní pěchoty zahynulo v misích, v nichž získala zpět jen několik kilometrů čtverečních území na východním břehu Dněpru. „K této záležitosti zatím mlčíme,“ řekl mluvčí ukrajinské námořní pěchoty. Armáda však připouští, že zaznamenala jen několik úspěchů. „Na východním břehu nejsou žádné osvobozené vesnice,“ řekla mluvčí jižního velení ukrajinské armády Jih Natalja Humeňuková.