Nejde o nabádání k tomu, abychom všude viděli ruské špionážní operace. Ale docela dobře to ukazuje krátkozrakost připisování jejich působení k jakémukoliv konkrétnímu světonázoru.
Foto: Shutterstock
1
Vztah české společnosti ke šlechtě byl historicky dost odtažitý. Nadnárodní stavovská identita šlechty a její kosmopolitismus neodpovídaly ideám o formování nár ...
Rumunská publicistka a křesťanská aktivistka Anca Maria Cernea popsala kdysi příběh, který se odehrál v roce 2008 v moldavském Kišiněvu. Zničehonic tam vznikla ruskojazyčná organizace za práva LGBT, která zorganizovala pochod Duha u Dněstru. Pochod, jak se dalo předpokládat, byl brutálně rozprášen bojůvkami, které vznikly pod ochranou místní pravoslavné církve, samozřejmě podléhající Moskevskému patriarchátu. Do třetice, Moldavsko za nedostatečnou ochranu menšin kvůli tomu napadl na evropských fórech britský poslanec Mike Hancock, jehož politickou kariéru o několik let později zastavilo obvinění ze špionáže pro Rusko.
Toto samozřejmě není nabádání k tomu, abychom všude viděli ruské špionážní operace. Ale docela dobře ukazuje krátkozrakost připisování jejich působení k jakémukoliv konkrétnímu světonázoru. Jak napsala Cernea, Rusko dokáže být ve stejné kauze „žhářem a hasičem“, pokud to pomůže dosažení mocenského cíle.
Podobných příběhů jsou v posledních dnech – kvůli zveřejnění řady informací týkajících se ruských hybridních operací – plná polská média. Do českého prostředí pronikly zprávy o ruských snahách o podporu kritiky Green Dealu – samozřejmě proto, že zapadly do aktuálního světonázorového štěpení a umožnily twitterovým bojovníkům posté označit některé české politiky za „ruské agenty“.
Naopak bez ozvěny prošlo, že v těchto dnech televize TVN (podporující současnou vládu) zveřejnila reportáž týkající se činnosti „brigádníků“ ruských tajných služeb rekrutovaných většinou z migrantů ze zemí bývalého Sovětského svazu (převážně Bělorusů a Ukrajinců), kteří za peníze šířili ve veřejném prostoru objednaná hesla. Pokud jste navštívili Polsko v posledních letech, možná vás zarazila všudypřítomnost hesla „Jeb…t PiS“ (případně nahrazovaného osmi hvězdičkami) na zdech či ve veřejné dopravě. Heslo vzniklo během protestů proti vládě konzervativců a stalo se neformálním „bitevním pokřikem“ tehdejší opozice, které propagovali i nejvyšší představitelé liberálů a levice. Zmíněná reportáž ukazuje, jak v období po ruské invazi na Ukrajinu byla tato hesla skrze „brigádníky“ najaté na Telegramu šířena nejenom spontánně, ale i na zakázku, za pět nebo sedm dolarů za jeden nasprejovaný nápis. V Polsku je údajně vedeno 27 vyšetřování skupin realizujících ruské zakázky různého typu (šlo občas i o podstatně vážnější zločiny než zmíněné čmárání po zdech), ale převážně se stejným cílem – rozdmýchávání vnitřního konfliktu v zemi.
Do takto nastavené pasti bez problému „nalezou“ obě strany politického sporu. Po zveřejnění reportáže se politici současné konzervativní opozice samozřejmě chytili příležitosti a začali vládu obviňovat, že používáním hesla „Jeb..t PiS“ pomáhala ruskému útoku na Polsko. Před pár týdny v opačném gardu „zahrála“ liberálně levicová Gazeta Wyborcza. Zveřejnila materiály prokuratury týkající se řetězových esemesek, které se objevily (šlo o stovky tisíc zpráv) před volbami na podzim 2023. Esemesky začínaly slovy „Hlasuj pro PiS“ a měly připomínat oficiální předvolební kampaň. Za jejich rozesíláním stáli ovšem hackeři napojení na Rusko. Z návodného textu v deníku zůstalo jen to, že Rusové vyzývali k hlasování pro konzervativce (a v tomto duchu zprávu šířili i vládní politici). Pokud se ovšem podíváte podrobněji, zjistíte, že zprávy slibovaly třeba „pohřby pro důchodce zdarma“ nebo „více peněz na bezpečnost = žádné sociální dávky“.
V tomto kontextu samozřejmě nelze nepřipomenout kauzu nejslavnějšího (asi) ruského agenta současnosti ve střední Evropě, Pavla Rubcova alias Pabla Gonzalese, jenž několik let působil v Polsku pod krytím levicového novináře ze Španělska, který plní zahraniční média články o tom, jak v Polsku konzervativní vláda pronásleduje LGBT komunitu nebo omezuje tzv. reprodukční práva žen. Angažoval se i v hnutí za „otevřené hranice“, které brojilo proti uzavírání hranice s Běloruskem před ilegální migrací. Když byl chycen, podpořila ho jako „politického vězně režimu“ řada osobností a humanitárních organizací a o jeho osud se zajímaly i evropské orgány.
Takříkajíc na opačném konci vesmíru je nový investigativní článek deníku Gazeta Polska (tvrdé jádro pravicové části polského mediálního spektra), který popisuje, jaké organizace podporovala v posledních třech letech v Polsku americká USAID, jejíž činnost Trumpova vláda právě stopla. Článek se dostal do širšího povědomí, protože ho retweetoval (jak jinak) i Elon Musk. Podstata sdělení: Ve srovnání s ruskou finesou předváděla Bidenova administrativa dost průhlednou ideologickou hru a téměř veškeré prostředky na „občansko-politické organizace“ věnovala neziskovkám a médiím z jednoho (levého) okraje politického spektra. Nárůst prostředků ve volebním roce 2023 vedl autory ke konstatování, že USA v podstatě podporovaly iniciativy usilující o volební prohru tehdejší polské vlády. Vlády, která byla, jen tak mimochodem, „zřejmě tou nejvíce proamerickou v polských dějinách“. Co je ještě zajímavější, na seznamu beneficientů se objevily i organizace bojující proti tvrdé obraně polsko-běloruské hranice před hybridní ofenzivou Moskvy a Minsku v měsících těsně před ruskou invazí na Ukrajinu. Tedy realizující program přímo protikladný k bezpečnostním zájmům NATO a USA. Koneckonců ve stejné kampani se angažoval i zmíněný Pavol Rubcov. Jiné platformy, které USAID podporovalo, se projevily už v průběhu ruské agrese (kdy bylo Polsko hlavním pilířem východního křídla NATO a logistickým centrem pomoci Ukrajině) třeba vyzýváním USA k pozastavení vojenské spolupráce s polskou vládou.
Nejde samozřejmě o srovnávání obou typu působení. Financování projektů politických neziskovek a médií – ať už ze státních zdrojů, nebo ze zahraničí – je legální (ač se na toto téma vede stále silnější diskuse, viz tento týden ostré stanovisko německé CDU/CSU). Nikdo asi není překvapen ani tím, že mají impéria politické cíle, jichž se různými prostředky snaží dosáhnout, a týká se to jak našich spojenců, tak nepřátel. Co člověka zarazí na první pohled, je spíše kontrast mezi děsivě cynickým mocenským přístupem a zahraniční politikou v zajetí ideologických schémat i tehdy, když si tím sama škodí.
Možná i proto se Středoevropané vždy mnohem méně báli amerického než ruského imperiálního vlivu. Prostě cítili, že ti první jsou nejenom daleko, ale také tak trochu patlalové.
00:01
