Panoptikum bez kompromisů

KOMENTÁŘ

Panoptikum bez kompromisů
Přímý přenos hádky mezi prezidenty Trumpem a Zelenským bylo asi to nejhroznější, co v tomto oboru bylo globálnímu publiku kdy nabídnuto. Foto: White House
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Nový světový řád. Na Ukrajině je šance maximálně na remízu

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Přímý přenos hádky mezi prezidenty Trumpem a Zelenským bylo asi to nejhroznější, co v tomto oboru bylo globálnímu publiku kdy nabídnuto. Jako by se naplnily obavy těch lidí, kteří léta varovali, že jednou se stavba politiky jako permanentního spektáklu hraného před rozdivočelými davy na globálních sítích zřítí. A to s velkým rachotem. Dojde ke stržení všech pravidel, všech zábran, k výronu emocí. Na všech stranách bez výjimky.

 

Rozum zůstává stát nad tím, že k tomu výjevu vůbec mohlo dojít. Ne k té hádce, ta je představitelná, i když krajně nešťastná. Ale k tomu, že s ní nezalezli do nějaké místnosti, neposadili se za stůl, nezavřeli se – a ano, nevyříkali si to se vší obnažeností. Třeba by to také vypadalo velmi ošklivě, třeba by se hádali ještě zuřivěji a ostřeji, ale na konci toho sváru by se snad otevřelo nějaké východisko, nějaký kompromis, se kterým by vyšli ven, s pobledlými tvářemi, ubití a jeden druhého v duchu proklínající – ale s nějakým výsledkem. Nebo i bez výsledku. Ale bez veřejného potupení. Zůstala by naděje. Naděje na nějaký umolousaný, ale přece jen snesitelný kompromis.

Kompromisem v tomto případě by byla naděje, že Spojené státy zcela nezmizí z role, kterou desítky let pro svobodný svět hrály. A hrály ji s častým opovržením právě té „svobodné“ části světa, která je nyní tak zděšena, když z ní couvají. Celá desetiletí byl antiamerikanismu povinnou figurou slušných a lepších lidí v „civilizovaných zemích“, každý pokus Ameriky nasadit se do konfliktů, které přitom sama nerozpoutala, byl odsuzován jako americký imperialismus, ze kterého se zvedal citlivý žaludek kultivovaného Evropana. Nyní tedy v přímém přenosu a se vší hrubostí nové doby vidíme, jak Amerika zvedá „fakáč“. Divit se tomu může jen pokrytec. Pro prezidenta Zelenského je to ale nejhorší situace, jaká ho mohla potkat, a je strašnou skutečností, že on na ni není připraven. Je a zůstane heroickou postavou a má své místo v dějinách – ale k dobru věci by bylo, kdyby se do nich už – se vší slávou, jež mu náleží, stáhl. Lze se obávat, že včera bylo pozdě. Kompromis s tou vodkou, hnojem a proradností páchnoucí entitou, která ho napadla, bude muset někdo tak nebo tak udělat. Zacpat si nos a podepsat ho. Bude lepší, když u toho Zelenskyj nebude muset být.

Jenomže v našem světě se kompromisy už neuzavírají, v našem světě se drtí všechno do posledního zoufalého postoje. V našem světě se oceňuje zásadovost a zaťaté pěsti. A bojuje se jako v nějaké areně, před zraky třeštícími do monitorů s hbitými prsty na klávesnicích. Vášně jsou do krajnosti vydrážděny, jedy zalévají útroby, smysly pozbývají kontroly. Takhle opravdu vypadá podivné divadlo světové politiky naší doby: jako jarmareční hádka o obecní kurník. Jenže ten kurník je opravdu svět a civilizace a jde v něm o přežití. Ta bizarní hádka může rozhodovat o další podobě světa. Jestli bude snesitelný pro nějaký život, nebo jestli se roztříští do opilého panoptika, v němž se vlastně už nalézá.

×

Podobné články