Jak je to s ukrajinským nerostným bohatstvím

Návrh amerického prezidenta Donalda Trumpa na získání části ukrajinského nerostného bohatství vzbudil mezi ložiskovými geology spíš podivení nad tím, co vlastně americká administrativa sleduje. Možná jsou dvě řešení: buď se jedná o kouřovou clonu na zastření nějakého jiného cíle, anebo pan prezident naslouchá nějakému neznámému, ale mocnému vizionáři v pozadí. Pojďme se nejprve podívat na základní fakta, a to z hlediska doby i nerostných surovin, píše Václav Cílek.

„Svět se v 90. letech rád zbavil tzv. „špinavých“ provozů a přesunul výrobu do Číny, které tak odevzdal naprosto zásadní obchodní zbraň. Nyní si to už uvědomujeme, a tak hledáme nová ložiska např. ve Švédsku či právě na Ukrajině. Ale je nutné zdůraznit, že žádné z nových, obvykle nedostatečně prozkoumaných ložisek nebude k dispozici dřív než za deset let.

I přes veškeré nejistoty pramenící z nedostatečného geologického průzkumu je Ukrajina bohatá země s širokou škálou ložisek. Již dříve dodávala zejména keramické suroviny do Francie a Itálie a železo do řady států světa. Zcela určitě má velké zásoby strategického manganu, titanu, grafitu a dalších prvků, jako je gadolinium či skandium, které se používají v jaderných reaktorech nebo pro vojenská letadla. Dnes nás zajímá lithium, ale možná už za pár let to bude běžný, vcelku dostupný prvek, kterého Jižní Amerika či Austrálie budou dodávat velké množství. Nejspíš ale poroste význam manganu z ukrajinského Nikopolu, protože kvalitní ocel bude svět potřebovat stále.

Značná část ukrajinských ložisek včetně zhruba poloviny zásob uhlí leží v Ruskem zabraných teritoriích.“

Celý text si pod názvem „Nová materialita“ můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.