Vrah se nám vstřílel do života. Obstát ve cvičení útěchy znamená smířit se s bolestí

ESEJ TEREZY MATĚJČKOVÉ

Vrah se nám vstřílel do života. Obstát ve cvičení útěchy znamená smířit se s bolestí
Albert Anker (1831–1910): Job a jeho přátelé. Foto: Profimedia.cz
2
Týdeník
Tereza Matějčková
Sdílet:

Slova jsou jak prošlé léky, poznamenala postava z románu Učitel dějepisu od Terezy Brdečkové, a když se člověk začte do úvodu ke knize O útěše / Jak žít s nadějí v temných časech od kanadského historika Michaela Ignatieffa, nemá pocit, že by to byla česká záležitost. I Ignatieff si všímá, že západní svět odrostl víře, aniž by vrostl do něčeho nového. Dokud je dobře, není to problém. Člověk si vystačí s každodenní moudrostí, blízkými lidmi a fungujícími institucemi. Ale nemusejí to být ani národní katastrofy, stačí těžké časy a sebejistota je pryč.

Ignatieff se proto obrací na lidi, kteří žili v těžkých dobách a o svém strádání podali zprávu. Hledání útěchy je ostatně obecně lidské úsilí, žádný výsostně intelektuální nebo náboženský žánr. Každý útěchu již hledal nebo hledat bude. Ale pak tu jsou stratégové, od náboženských postav přes stoiky po existencialisty, kteří na to šli systematicky. Některé přístupy působí zvláštně, jiné nepřijatelně. Ostatně ten příměr s léky není špatný: něco vhodíme a často zjišťujeme, že se nám tak akorát udělalo zle. S útěchou to může být podobné.

Poté, co student na filozofickou fakultu přinesl smrt, bylo přirozenou reakcí mobilizovat dobro. Nebudeme si vyprávět vrahův příběh, jen příběhy obětí. To je první převaz. První proto, že bychom z této první cesty útěchy měli brzy sejít. Jinak hrozí, že zavražděné nenecháme odpočívat a vtáhneme je do svého smutku. Lék bychom si měli hledat jinde.

Strašlivá pravda navíc je, že nás vrah přinutil na něj nezapomenout. To je součást jeho zločinu. Vstřílel se nám do života a je to třeba, časem, uznat. Nelze jím být hypnotizován, ale jeho přítomnost je třeba přijmout.

Filozofická i náboženská útěcha je nakonec zajedno v tom, že obstát ve cvičení útěchy znamená smířit se s bolestí.

Celý esej Jako chůze po hraně si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články