EU chce prosadit velké změny v migraci, uvažuje i o změně úmluvy OSN z 50. let

Evropa pod tlakem migrantů chce prosadit největší změny v migraci od 50. let minulého století. V minulých dnech o problémech migrace jednali ministři vnitra evropských zemí na neformální schůzce ve Varšavě. A podle britských The Times na ní padl návrh na změnu takzvané Ženevské úmluvy o uprchlících, která vstoupila v platnost v roce 1954. Ta zamezuje deportacím migrantů, pokud přichází ze zemí, kde jim hrozila smrt či perzekuce.

"Pracujeme na nových, přísnějších pravidlech," řekl eurokomisař pro vnitro a migraci Magnus Brunner minulý čtvrtek během jednání ve Varšavě. „Nikdo nechápe, proč lidé, kteří nemohou v zemi zůstat, nejsou repatriováni," uvedl.

Úmluva o právním postavení uprchlíků či také Ženevská úmluva pro uprchlíky byla sepsána v roce 1951 a schválena v roce 1954. Reagovala na masové přesuny obyvatelstva po druhé světové válce. Klíčovým termínem, který zavedla do mezinárodního systému byl pojem non-refoulement. Ten uvádí, že není možné uprchlého žadatele o azyl vrátit do země původu v případě, že by mu tam hrozila smrt či perzekuce z etnických, náboženských či politických důvodů. Poslední část se v dobách studené války uplatňovala například u disidentů z východního bloku.

Podle The Times tyto obavy zazněly i na neformálním setkání. "Je třeba poznamenat, že tyto zásady byly vypracovány po skončení druhé světové války a vyznačovaly se zcela odlišnou geopolitickou situací, než je ta dnešní," uvádí jeden dokument ze setkání.

Na setkání politici řešili například problematiku migrantů, kteří spáchají trestný čin či obecně problém deportací neúspěšných žadatelů o azyl. "Nedostatek alternativ k přijímání žádostí o mezinárodní ochranu a dodržování zásady nenavracení jistě vyžadují důkladnou diskusi," zaznělo podle The Times na setkání.

Polské předsednictví na setkání připravilo několik materiálů k diskuzi. "V poslední době došlo k nepříznivému vývoji. Schopnost společností členských států přijmout velké množství migrantů je stále častěji vystavována zkoušce, zejména v situacích, kdy se někteří migranti nesnaží integrovat do hostitelské společnosti, ale vytvářejí oddělené komunity, v nichž se mohou pěstovat normy a pravidla, které se odchylují od evropských hodnot," uvádí se v jednom z nich.

Na neformálním setkání se také probírala zpráva bývalého finského prezidenta o hrozbách pro EU, ve které navrhuje mimo jiné i zřízení nové velké evropské tajné služby. Důležitým tématem byly i "huby" nebo centra pro uprchlíky ve třetích zemích, kde by čekali, mimo EU, na rozhodnutí o azylu nebo obnovené kontroly hranic.

Podle německé agentury DPA se většina účastníků vyjádřila pro striktnější kontroly hranic, které slibuje zavést kandidát na kancléře Friedrich Merz (CDU/CSU), pokud 23. února vyhraje německé volby. "Myslím si, že je to správné, ne-li nutné, zavést kontroly na vnitřních hranicích (unie poz. red)," uvedl například rakouský ministr vnitra Gerhard Karner. V menšině byl podle DPA naopak lucemburský ministr vnitra Léon Gloden, který varoval, že hranice Lucemburska denně kvůli práci překročí na 250 000 lidí.

Italská premiérka Giorgia Meloniová v minulých měsících uzavřela smlouvy s Albánií na vytvoření takových center. Po prvních deportacích však takový krok zakázaly italské soudy. Ty se odvolávají na rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora o zákazu takovýchto deportací právě odkazem na institut non-refoulement. Do rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora, kam případy daly k posouzení italské soudy, se tak museli deportovaní vrátit do Itálie. Právě možnost poslat žadatele o azyl řešili i ministři vnitra na neformálním setkání.

Ministři vnitra EU řešili otázky migrace a bezpečnosti před dalším setkáním v březnu, kdy plány na změnu migrace představí i Evropská komise. Současná úmluva o uprchlících je součástí evropských smluv, jak by její změna konkrétně vypadala, není v tuto chvíli jasné. V minulosti se uvažovalo o jejím rozšíření například i na migranty ohrožené globálním oteplováním, nikoliv o jejím zúžení. V současnosti úmluvu dodržuje 146 států světa a následný protokol z roku 1967 vycházející z původní úmluvy 147 států.