Sešly se nám tu dvě tendence. Sílící kulturní válka a houstnoucí atmosféra v koalici. Výsledný vektor dopadl ze všech organizací a jednotlivců právě na Alianci pro rodinu, píše Martin Weiss.
Foto: AliPro
1
Sněmovna nestihla v pátek závěrečné schvalování energetické novely, která by po poslaneckých úpravách mohla omezit peníze ze státního rozpočtu vyplácené na podp ...
Skupina křesťanských osob vydala výzvu k odstranění Aliance pro rodinu „ze struktur státu“, jíž se dostalo široké publicity – napsal o ní iDNES, postavil se za ni předseda Pirátů atd. Politikům KDU a ODS, jimž je výzva adresována, lze doporučit jediné – ať vás ani nenapadne výzvě vyhovět.
Sešly se nám tu dvě tendence. Sílící kulturní válka a houstnoucí atmosféra v koalici. Výsledný vektor dopadl ze všech organizací a jednotlivců, kteří jsou různě napojeni na ministerstva, asistují poslancům atd., právě na Alianci pro rodinu. Je oblíbeným hromosvodem, některé futrály morálky se ji už v minulosti pokusily bez důkazů označit za agenty Kremlu, tak proč to nezkusit znovu? V Česku již z minulosti známe stupňování slova přítel (Přítel – úhlavní nepřítel – koaliční partner), angličtina má pro totéž půvabný termín „frenemies“.
Snažit se sejmout partnerovi nějakého pěšáka je oblíbená metoda stylizovaného politického boje. Premiér Nečas se kdysi dávno zbavoval „nahnědlého“ ministerského poradce Ladislava Bátory (kterýžto proces tehdy Miroslav Kalousek umně protahoval, protože Nečasovo trápení s poradcem doporučeným mu prezidentem Klausem ho bavilo). Další Nečasův karambol má dokonce paradoxní návaznost na dnešní případ – musel se zbavit dalšího poradce, manžela šéfky Aliance pro rodinu Romana Jocha, který označil prezidenta Klause za „ufňukanou kremlofilní bábu“. Což s odstupem času zní jako bezmála konsenzuální stanovisko.
Není originální postřeh, že nadcházející měsíce budou pro vládní koalici ty zatím nejtěžší. Čeká ji hořký kalich – ke schvalování konsolidačního balíčku se přidružila nutnost ušetřit desítky miliard hned teď. Pro ODS to znamená porušit svůj slib, že nebude zvyšovat daně. Strany žárlivě střeží vývoj svých preferencí. A všichni mají na paměti to, o čem nemluví: že tato koalice je, v dějinách českých koalic myslím výjimečně, matematicky nadpočetná. Politologové vědí, že nejstabilnější jsou minimální možné koalice, jak jsou větší, začnou se stranami šít roupy.
A tou stranou, které by se koalice mohla snadno zbavit bez ztráty většiny, jsou právě Piráti. Z členstva občas zaznívá, že pokud se straně nebude dařit prosazovat ve vládě víc své priority, měla by ji opustit a snažit se profilovat jako jediná „moderní“ opoziční strana.
Navíc mohou Piráti mít pocit, že mají sami čistý štít, protože se nedávno zbavili extremistky ve svých strukturách, „startrekistky“ Janky Michailidu. I když asi šlo víc než o její sympatie ke komunismu o to, že veřejně útočila na stranické vedení. Takže jaký div, že se k výzvě proti AliPro veřejně přihlásil Ivan Bartoš?
Adresáti by měli výzvu rozhodně odmítnout hlavně ze dvou důvodů. Ten první je, že řešení ideových sporů v nějaké sféře pomocí nátlakových kampaní za odvolání z funkce či znemožnění uplatnění je zhoubné a není radno si na ně zvykat. Ať již šlo před časem o diskreditaci sexuologa Petra Weisse, anebo teď o Alianci pro rodinu.
Druhý důvod je ten, že Aliance pro rodinu, s jejímiž některými postoji lze nesouhlasit, reaguje. Nepodniká ofenzivu, ale defenzivu. Genderová revoluce je něco, co je sem vnášené zvenčí. Nemá nic společného s větší tolerancí a pochopením pro lidskou různost, je to snaha předělat lidskost. V západních zemích má dnes velmi agresivní podobu, jež je společensky, řečeno módním slovem, polarizující, ale hlavně destruktivní. Orgie nenávisti, jimž je vystavena spisovatelka J. K. Rowlingová, jsou toho nejvýraznějším příkladem. A to je Rowlingová autorka nejpopulárnější knižní série posledních desetiletí a nepotřebuje už v životě vydělat ani penci. Jiní lidé s jejími názory třeba v akademickém nebo mediálním světě, jež nechrání aureola úspěchu, jsou vystaveni tzv. deplatformingu a agresivním osobním útokům, ale i pozornosti policie. To nejsou výmysly ani přehánění.
Zvlášť zhoubné je působení transgenderového poblouznění ve sféře medicíny, zejména v péči o děti. Tzv. afirmativní terapii, jež ve své nejradikálnější podobě znamená medicínskou kastraci či sterilizaci, je třeba rezolutně odmítnout. A kdo téma sleduje, ví, že zatímco v řadě evropských zemí se od nejradikálnějších forem v oficiálních doporučeních ustupuje, v Americe, odjakživa zemi náboženských kultů, má toto pomatení radikálnější podobu.
Což nás přivádí k odkazům, na něž se autoři výzvy odvolávají. Jak jsme nedávno popsali, myslet si, že takovéto spory vyřeší formáty typu „Zeptejte se vědce“, je iluze. Každý si přinese své studie a transgenderisti jsou v té výhodě, že vědu mají možnost ohýbat podle svých potřeb. A mají na své straně snaživé progresivní novináře a trapně prázdné politiky, kteří se snaží nadbíhat tzv. mladým naskakováním na poslední instagramové trendy.
Aliance pro rodinu dělá to, co aktivisté dělají – shromažďuje svědectví a argumenty pro svůj názor.
Progresivně orientovaní aktivisté napojení tím či oním způsobem na stát přitom srovnatelnému zkoumání a tlaku vystaveni nejsou. Maximálně občasné kritice či – když se dopustí té chyby, přistoupí na rozhovor se standardně skeptickým, kritickým moderátorem – posměchu na sociálních sítích. Ale nikdy podpisové akci žádající jejich odvolání ze státních struktur.
Od adresátů petice to teď chce trochu pevnosti. Za pár let se nejradikálnější výtvory genderového kultu sesypou. Homosexualita zůstane akceptovaná, v tom se Aliance mýlí, a rozšířená plus minus stejně jako vždycky. Ale teenageři budou řešit trable dospívání nějakými jinými projevy, tak jako na transgenderismus přešli z anorexie. A když si někdo vzpomene na tu šílenou dobu, kdy drag queens vyrážely „kvířit“ předškolní děti, jen se otřese. Někdejší „experti“ šířící názory, že blokátory puberty jsou plně vratné a nemají vedlejší účinky, na ně tiše zapomenou, jako o pár generací dřív propagátoři lobotomie. A na aktivity Aliance pro rodinu se bude vzpomínat podobně jako na ten výrok Romana Jocha o Klausovi.
00:01
