Kde vzít výdaje na obranu? „Jinak než na dluh to nepůjde, ekonomika to musí unést“

Pokud jde o obranu, ekonomika i rozpočet musí unést v podstatě cokoliv. Shodují se na tom oslovení ekonomové s tím, že výdaje na obranu, po jejichž zvyšování volá nejenom americký prezident Donald Trump, ale také Evropská unie, a nyní i premiér Petr Fiala, by měly být primárním cílem vlády. Například podle ekonoma Petra Dufka nepůjde při současném stavu státního rozpočtu nárůst financovat jinak než na dluh.

O zvyšování výdajů na obranu mluví nejenom Donald Trump, který požaduje zvýšení ze současných dvou procent HDP na astronomických pět procent, ale také evropští lídři, kteří se v tomto smyslu opakovaně vyjádřili minulý týden po společných schůzkách. Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) pro Echo24 řekl, že letos bude muset ČR vydat více peněz ze státního rozpočtu, příští rok také. Fiala pak ve svém pondělním projevu řekl, že Česká republika bude muset dávat na obranu nejméně tři procenta HDP.

„Ale pokud dojde k nějakému razantnímu navýšení v rámci dohody všech členských států, tak já v tuto chvíli vidím dva základní zdroje, které bychom mohli použít. Zaprvé bude nové programové období evropských peněz a obrana má být priorita, takže by se měly prostředky výrazně více přesměrovat právě do obrany,“ řekl Stanjura.

ROZHOVOR: Naše vláda pravicová nebyla, říká Stanjura. Green Deal, nebo peníze na obranu? Volba je jasná

Analytik České spořitelny a předseda výboru pro rozpočtové prognózy Michal Skořepa pro Echo24 řekl, že Rusko bude podle všeho představovat hrozbu pro střední a východní Evropu i po skončení bojů na Ukrajině. „Konečným cílem by proto měly být vojenské výdaje ve výši, která nám společně s dalšími zeměmi regionu zajistí přinejmenším rovnováhu sil s Ruskem – a to výše je jistě zřetelně nad dnešní ambicí vyčíslenou jako dvě procent HDP,“ uvedl Skořepa.

Kapacita zbrojního průmyslu je výrazně pod požadovaným objemem

Volba mezi vyšším výběrem daní nebo snížením jiných rozpočtových výdajů je podle něj spíš politická. „To jest, bude záležet na tom, který z těchto dvou postupů bude politicky snáze prosaditelný. Například navýšení ze dvou na čtyři procenta HDP by znamenalo navýšení příjmů českého státního rozpočtu o přibližně 170 miliard korun, což je mnohem víc, než o kolik rozpočet přišel tolik diskutovaným a kritizovaným skokovým snížením zdanění mezd od ledna 2021,“ míní Skořepa.

PODCAST: Do roku 1929 byla KSČ druhá největší po Komunistické straně Sovětského svazu

„Podle mého soudu dává větší smysl spíš cesta zvýšení rozpočtových příjmů, protože i po zvýšení o další dvě procenta HDP bude český podíl rozpočtových příjmů na HDP patřit k těm v Evropě nižším,“ dodal.

Podle hlavního ekonoma banky Creditas Petra Dufka musí ekonomika i rozpočet – pokud jde o obranu – unést v podstatě cokoli. „Doba pohodlných evropských černých pasažérů skončila a je na čase systematicky investovat do obrany,“ řekl pro Echo24 Dufek.

„Nárůst výdajů do obrany nelze s ohledem na stav státního rozpočtu realizovat jinak než na dluh. Výdaje do obrany jsou jasnou investicí do bezpečnosti země, a ta by měl být primárním cílem každé rozumné vlády. To ovšem neznamená, že by mělo polevit rozpočtové úsilí. Bez ohledu na obranu je třeba časem dát český rozpočet do pořádku,“ dodal Dufek.

Podle Michala Skořepy jsou v současnosti kapacity evropského zbrojního průmyslu podle všeho výrazně pod objemem, který by byl žádoucí. „Pokud však evropské země vytyčí jasnou dlouhodobou perspektivu zvýšených investic do své obranyschopnosti, evropský zbrojní průmysl na to jistě zareaguje odpovídajícím zvyšováním kapacit – tím spíš, pokud by k tomu bylo možné částečně využít kapacity uvolňované v Evropě ochabujícím chemickým nebo automobilovým průmyslem,“ řekl pro Echo24 Skořepa.

Podle Petra Dufka je dobře, že už i v Bruselu si všimli ekonomického významu průmyslu, a dokonce i toho zbrojního, který byl v posledních letech považován za takřka za nežádoucí. „Po letech potlačování tohoto průmyslu však nebude vůbec jednoduché jeho kapacity navyšovat, i když se vlastní bezpečnost zřejmě konečně stane prioritou. Nejde totiž jen o velké byrokraticky komplikované investice do výrobních kapacit, ale také o zabezpečení vstupů pro tento průmysl. Nejde pouze o ocel (snad nebude zapotřebí ta ‚zelená‘) a komponenty, ale také suroviny pro výrobu munice,“ poukázal Dufek

„Pokud by snad chtěl pod tlakem okolností nastavit vlídnou tvář průmyslu, měl by co nejrychleji zapomenout na ESG, nebo si alespoň na pár let dát regulační pohov. Jak už vypadá, na sociální inženýrství není v případě bezpečnosti a současně i prosperity prostor,“ dodal ekonom.